Invaze na Ukrajinu je pro Rusko strategická katastrofa

Kde jenom udělal náčelník chybu, ptají se nyní v Moskvě a jejich řady se rozšiřují. Válka urychluje erozi ruského vlivu v postsovětském prostoru, ukazuje absenci spojenců Ruska ve světě a v neposlední řadě rozbíjí mýtus o ruské armádě jako „druhé armádě světa“, konstatuje v analýze politolog Zdeněk Kříž z 

Ruská speciální vojenská operace na Ukrajině slaví roční výročí. Vladimír Putin ji v kruhu svých nejbližších naplánoval jako krátkou vítěznou válku, která zastaví ruský velmocenský úpadek, navrátí Ukrajinu zpět do „ruského světa“ a připraví podmínky pro další ruskou expanzi.

Konečným cílem ruské zahraniční politiky, kterým se Rusko nejméně jednu dekádu netají, totiž je podkopat americkou hegemonii ve světě a rozložit americký alianční systém v Evropě.

Válka urychluje erozi ruského vlivu v postsovětském prostoru, dokončuje prozápadní směřování Ukrajiny, vedla k bezprecedentní západní politické, ekonomické a vojenské podpoře Ukrajiny pod vedením USA, přispěla k posílení soudržnosti NATO a spustila jeho další rozšiřování, ukázala absenci vlivných spojenců Ruska ve světě, a v neposlední řadě rozbila mýtus o ruské armádě jako „druhé armádě světa“.

„Už i v Rusku se ozývají kritické hlasy nacionalistů a imperialistů, kteří jsou zhrozeni porážkami, které Rusko utrpělo a obviňují ruské politické a vojenské elity z do nebe volající neschopnosti.“
Už i v Rusku se ozývají kritické hlasy nacionalistů a imperialistů, kteří jsou zhrozeni porážkami, které Rusko utrpělo a obviňují ruské politické a vojenské elity z do nebe volající neschopnosti. Girkin a Dugin Putina a jeho věrné rozhodně nešetří.

Kde jenom udělal náčelník chybu, ptají se nyní v Moskvě a jejich řady se rozšiřují.

Ruskou invazi ze států OSKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti), která je Ruskem vedenou aliancí Arménie, Běloruska, Kazachstánu Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu, podpořilo pouze Bělorusko.

Lukašenkovi se těžko říká ne ruské invazi, neboť si na Moskvě vypěstoval politickou, hospodářskou a v neposlední řadě vojenskou závislost. Bělorusko hlasovalo proti rezolucím Valného shromáždění OSN odsuzujícím ruskou agresi, poskytlo svému spojenci základny, ze kterých je veden útok proti Ukrajině, zásobuje Rusko municí, dodává mu další vojenský materiál, opravuje poškozenou techniku a v neposlední řadě váže svými aktivitami při hranicích s Ukrajinou část ukrajinských ozbrojených sil.

Ani Bělorusko se ale prozatím do války aktivně vojensky nezapojilo. Podle mého soudu Moskva musí být z tohoto vývoje trochu zklamaná. Běloruský postoj ale není pro Moskvu tím nejhorším překvapením.

Arménie, kterou pojí s Ruskem spojenecká smlouva z roku 1997 s klauzulí o vzájemné vojenské pomoci a je jediným autentickým spojencem Ruska ve světě, plně Moskvu také nepodpořila.

Jerevan lavíruje, avšak snaží se vyvarovat všemu, co by proti němu popudilo Západ. Neúspěšná válka významně ohrožuje ruské zájmy na Kavkaze. Kromě výše zmíněné spojenecké smlouvy s Arménií uzavřelo Rusko 22. února 2022 podobnou smlouvu také s Ázerbájdžánem.

Nicméně neobsahuje klauzuli o vzájemné vojenské pomoci. Ruský vliv byl při vyjednání příměří ve válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem na podzim 2020 klíčový. Moskva se stala garantem válkou vzniklého statutu quo a získala právo rozmístit na pět let (do roku 2025) na území Náhorního Karabachu vojenské jednotky o síle 1 960 vojáků, 90 obrněných transportérů a 380 motorových vozidel. Moskvě se splnil dlouhodobý sen.

Avšak od konce března 2022 jsou ruské síly přesunovány na Ukrajinu. Jistě jenom náhodou těžké boje mezi arménskými a ázerbájdžánskými silami vypukly 13. září 2022, kdy ruská armáda čelila krizi v Charkovské oblasti.

Arménii se ale v reakci na žádost o ruský zásah dostalo pouze politických konzultací. OSKB vyslala malou monitorovací a analytickou misi. Rozčarování ze slabé ruské reakce Jerevan ani neskrýval.

Také Kazachstán ukázal zřetelný distanc od Ruska v této kauze, přestože v minulosti se nevymezoval proti ilegální anexi Krymu v roce 2014. Navíc těsně před ruskou invazí na Ukrajinu v Kazachstánu zasahovaly ruské síly na platformě OSKB proti protivládním protestům s cílem udržet Tokajeva u moci.

Válka ale směřování Astany pryč od Moskvy nezahájila. Pouze urychlila. Kazachstán se již roku 2018 rozhodl přejít do roku 2025 od azbuky na latinku.

Důsledky pro ruský a turecký kulturní vliv ve Střední Asii jsou zřejmé. Ten ruský rozhodně neporoste. Kazachstán odsoudil invazi a odmítl ní participovat.

Neuznal pseudostáty vytvořené Ruskem na východě Ukrajiny. Připojil se k hospodářským sankcím proti Rusku. Prezident Tokajev 17. června 2022 na návštěvě v Petrohradu otevřeně rozporoval ruskou politiku vůči Ukrajině.

„Kazachstán poskytl útočiště statisícům ruských uprchlíků, kterým se nechce na pozadí ruských vojenských neúspěchů chopit se vojenského vercajku a padnout za vůdce a vlast.“
Kazachstán poskytl útočiště statisícům ruských uprchlíků, kterým se nechce na pozadí ruských vojenských neúspěchů chopit se vojenského vercajku a padnout za vůdce a vlast.

Některé občanské iniciativy a část obchodních kruhů dokonce otevřeně zpochybňují otázku kazašského členství v institucích „ruského světa“.

Celkově vzato, ruská invaze na Ukrajinu je dalším impulzem k oslabování ruského vlivu v Kazachstánu. Kazašská zahraniční politika v kontextu rusko-ukrajinské války hledá novou rovnováhu mezi Ruskem, Čínou, Tureckem, USA a Evropskou unií.