Jak se věnovat buddhismu

K tomu, aby se jedinec věnoval buddhismu dokonale, nestačí pouze povrchní změny, jako je např. klášterní život nebo recitování svatých textů. Zda by se tyto činnosti měly samy o sobě nazývat náboženskými nebo ne, zůstává otevřenou otázkou; vždyť náboženství by se mělo uskutečňovat v mysli. Má-li někdo správný duševní postoj, mohou všechny činnosti, činnost těla i řeč, nabýt náboženského charakteru. Jestliže ale jedinec správný přístup postrádá, jestliže neví, jak správně myslet, nedosáhne ničeho dokonce ani tehdy, když bude celý svůj život trávit v klášteře a bude si číst v posvátných knihách. První základní věcí tedy je mít správný duševní postoj. Za své konečné útočiště by měl člověk považovat tři klenoty, měl by vzít v úvahu zákony karmy a jejích plodů, a měl by pěstovat takové myšlenky, které budou prospívat jiným bytostem.

Jestliže se člověk věnuje náboženství opravdově, tak, že se odřekne světa, dojde velké radosti. V Tibetu je hodně lidí, kteří se takto odřekli světa a pociťují nepopsatelné duševní a tělesné uspokojení. Celkový soubor světského potěšení, nashromážděný s motivem sebelásky a ve snaze tuto lásku uspokojit, se nedá srovnat ani se zlomkem onoho vyššího štěstí. Lidé takto šťastní též velmi příznivě působí na ostatní svým vlastním vnitřním stavem, který jim umožňuje nejen rozpoznávat pravé, příčiny nesnází (špatnosti) lidstva, ale umožňuje jim také nalézat na ně správné léky. Není však každému dáno, aby se takto odřekl světa, protože to vyžaduje velké oběti.

Jaká Dharma, jaký druh náboženství tedy může být stanoven pro lidi v běžném životě? Přirozeně by se měly vyloučit nemorální světské činnosti. Tyto činnosti jsou neslučitelné s jakýmkoliv náboženstvím. Ale morálně ospravedlnitelné činnosti, jako pomáhat řídit vládu země nebo dělat cokoli opravdu užitečného a produktivního, konat vše pro své potěšení a štěstí ostatních, jsou určitě v souladu s Dharmou. V Indii a Tibetu podporovali Dharmu králové a ministři. Spasení je možno dosáhnout, jestliže se člověk opravdu snaží je najít třeba i tak, že vede rodinný život.

Máme rčení: "Lidé, kteří nevyvíjejí žádné duševní úsilí - i když zůstávají v ústraní v horách, jsou jako zvířata, která přezimují ve svých doupatech - hromadí pouze příčiny pro sestup do pekla."