Jak to je s Golfským proudem

Golfský proud a jeho potenciální zpomalení, zastavení či prudká změna režimu patří už dlouho k těm největším klimatickým strašákům. Obzvlášť to platí pro Evropu, protože právě ta by byla jedním z regionů, které by pocítily nejtvrdší dopady.

Dopady by byly v různých regionech různě silné, přičemž nejvíc by byl zasažen sever kontinentu. V nejhůř postižených místech by ochlazení v důsledku zastavení systémů proudů v Atlantickém oceánu, jehož součástí je i Golfský proud přinášející do Evropy teplo z tropů, bylo podle odhadů až 10krát rychlejší než tempo současného oteplování v důsledku klimatické změny.

Ani tento nejčernější scénář by neznamenal, že polovinu kontinentu by pohltily ledovce a byl tam celý rok mráz. Ochladily by se hlavně zimy, zatímco léta by zůstala podobná těm současným. Kontrast by byl ale extrémní, což by spolu s nižším množstvím srážek znamenalo obrovskou výzvu zejména pro zemědělství a energetiku.

Dopátrat se, jaký je v těchto otázkách vlastně vědecký konsenzus, může vypadat jako těžký úkol. Rok co rok se tématu věnuje několik nových a medializovaných studií publikovaných v prestižních časopisech, na nichž pracují ti nejlepší vědci v oboru – jenže jejich výsledky, nebo případně jejich části, které se dostanou do médií, se nezřídka liší nebo si rovnou protiřečí.

Například letos v lednu vyšla v časopise Nature Communications studie, podle které se systém proudů od 60. let minulého století pravděpodobně zatím nezpomalil, což odporuje závěrům starších studií, z nich nejznámější je asi ta z roku 2018, podle které se od poloviny 20. století systém proudů zpomalil.

V únoru vědci publikovali další studii v časopise Nature, podle níž systém proudů pravděpodobně zcela nezkolabuje v tomto století, ale „jen“ se zpomalí (dodejme, že její autoři upozorňují, že i zpomalení by způsobilo velké problémy). Předloni přitom ve stejném časopise vyšla práce, podle které je kolaps možný dokonce už od roku 2025 a pravděpodobně k němu dojde do roku 2095. Skoro to tak vypadá, že se v hlavních otázkách ohledně systému proudů vědci snad na ničem neshodnou a žádný „středový“ konsenzus neexistuje.

Nikdo nerozporuje, že hlavní hnací silou mořských proudů je rozdíl v hustotě vody, přičemž teplá a sladší voda přibývající do oceánů z tajících ledovců je řidší, méně klesá do hlubin a dá se říct, že tuto hnací sílu „brzdí“. Ví se také, že už v minulosti nejednou došlo k tomu, že systém proudů přinejmenším výrazně zpomalil a silně ovlivnil klima. K výraznému zpomalení nebo kolapsu opakovaně došlo v hluboké minulosti i bez přičinění člověka. Naposledy se tak zřejmě stalo v období před asi 12 900 a 11 600 lety, kdy se ochladilo o několik stupňů v Evropě a Severní Americe, přičemž jednou z hypotéz možného vysvětlení je masivní únik sladké vody z obřího, již neexistujícího jezera Agassiz na americkém kontinentu do Atlantského oceánu a následné narušení oceánských proudů.

Aktuální konsenzus pro budoucí vývoj pak spočívá v tom, že už v tomto století teplé vody z ledovců do oceánů přiteče dost na to, aby proud zpomalil. Neshody tedy začínají až u otázky, jak rychle zpomalí a kdy se to stane. Zpomalení je víceméně jisté už v tuto chvíli, bez ohledu na vývoj emisí v příštích letech. Kvůli setrvačnosti klimatických procesů totiž můžeme říct, že jsme si na zpomalení proudů v tomto století zadělali už v předešlých dekádách a v těch následujících budeme rozhodovat až o vzdálenější – ale neméně důležité – budoucnosti.

Vědci se shodují, že lidmi způsobená změna klimatu je už v tuto chvíli dost silná na to, aby mohla systém proudů zpomalit, a pokud budeme dál vypouštět velké množství emisí, může ho zpomalit i natolik, že to způsobí vážné problémy. V otázkách, jestli už zpomalování nastalo, kdy může dojít ke kritické hodnotě, zda se může systém proudů zastavit úplně a nevratně a při jakém oteplení se tak může stát, ale jasno zatím prostě ještě není.