Jazyk andělů písmem ďábla

Objevitel rukopisu, americký antikvář Wilfrid Michael Voynich věřil, že je dílem středověkého filozofa Rogera Bacona, jenž experimentoval s optickými jevy. Však také několik ilustrací připomíná pohled do mikroskopu. Inspiroval je snad svět, který učenec viděl pod zvětšovacími skly?

Dalším adeptem na autora je rudolfinský alchymista Edward Kelley. Tento charismatický šarlatán prý rozmlouval s anděli jejich vlastním jazykem - enochiánštinou, kterou coby médium překládal kolegovi Johnovi Deemu. Spolupráce ovšem skončila, když andělské hlasy navrhly, ať si mágové vymění manželky... Je tedy rukopis přesvědčivým falzem bez reálného obsahu, jež vyrobil vykutálený podvodník Kelley?

A do třetice dohadů: obrázky jsou trochu naivní, jako by je kreslila ruka talentovaného dítěte. Třeba... Leonarda da Vinciho, když byl ještě malý chlapec. Dokonce prý do spisu zašifroval datum svého narození: do horoskopu Skopce, v němž znamení obklopuje patnáct žen držících hvězdy, symbol zrození. A Leonardo se narodil 15. dubna 1452.

Všechny výše uvedené teorie poněkud nabourala metoda radiokarbonového datování. Ta v roce 2009 stanovila s pravděpodobností 95 procent, že rukopis vznikl v rozmezí let 1404 a 1438. Tehdy už byl Bacon více než sto let po smrti a další dva zmínění se ještě nenarodili. Podvodník Kelley má tudíž alibi. I když... Radiokarbonová metoda nabídla také širší časový rámec: 13. až 16. století, a to s pravděpodobností 85 procent.

Mnoho nenapověděla ani spektrografická analýza: potvrdila, že rukopis byl napsán duběnkovým inkoustem. Barvy obsahují drcený nerost azurit (modrá), železo (červená a hnědá) a hematit (okr), tedy materiály odpovídající 15. až 16. století.

Napoví víc fakt, kdo rukopis vlastnil? Pod ultrafialovým světlem byl na první straně nalezen odstraněný podpis „Jacobj à Tepenece“, odkazující na Jakuba Horčického z Tepence, osobního lékaře císaře Rudolfa II. a správce jeho botanické zahrady. Ten však žil na přelomu 16. a 17. století, takže šlo spíš o majitele než o autora.