Kámen

V drsném kraji České vysočiny nedaleko Pacova se ze skály vypíná malebný hrad Kámen. Kdysi žil na hradě starý šlechtic se třemi krásnými dcerami. Pán byl již velice stár, když odešel na onen svět.

Tři sestry, nejstarší Zdislava, pyšná Ludmila a nejmladší a nejkrásnější Milada, zůstaly na vládu nad panstvím samy. A právě proto se z milujících sester staly sokyně. Nemohly se dohodnout, která z nich zaujme otcovo místo.

Nakonec se smluvily tak, že všechny tři vysadí ve stejný den lípu. Vládu převezme ta z nich, která se od doby, kdy zasadí lípu, až po čas, než se stromek zazelená, nebude s nikým stýkat a její lipka se obalí listím jako první.

Každá ze sester si pečlivě vybrala místo, kde stromek zasadí. Zdislava u kostela, Ludmila blízko hradu a Milada v polích.

Byl teplý den a foukal vlahý větřík, když Milada v polích sázela lípu. Náhle ji oslovil mladý jinoch, který se tamtudy vracel domů a do krásné panny se na první pohled zamiloval. "Nechceš pomoci, krásná paní," pravil a přisedl k Miladě. Ta se jen usmála a dál se věnovala své práci. Poté se s jinochem rozloučila a odešla.

Od té doby chodíval mladík k lipce vždy, když ji přicházela Milada zalévat. Jak čas plynul, opouštěla Milada nepozorovaně hrad stále častěji. Láska mladé šlechtičny a chudého jinocha byla mocná a zanedlouho byli obdařeni děťátkem.

Zdislava s Ludmilou se vše dozvěděly a velice se na svou sestru rozzlobily. Nemohly uvěřit, že mladá Milada je v požehnaném stavu a záviděly jí štěstí i to, že její lípa se zazelenala, zatímco jejich zvadly.

Byla tmavá noc, když se vracela jednoho dne Milada domů. Ludmila se Zdislavou na ni čekaly mezi stromy ztemnělé zahrady, zavlekly ji do věže a ještě té noci nechaly svou krásnou sestru zaživa zazdít.

Uplynulo již mnoho času od oněch dávných dob, ale na hradě se v noci toho dne, kdy byla Milada zazděna, ozývá teskný nářek.