Kamýk

Dlouhá, předlouhá léta žil pán z Růže na Kamýku pouze se svou ženou. Když se jim konečně narodila dceruška, stal se z rytíře nejšťastnější muž pod sluncem. Dívenka dostala jméno Růženka. Léta plynula jako voda a Růženka vyrostla do krásy. Poté, co rytíři zemřela žena, upnul se na Růženku ještě více.

O krásnou dívku se ucházeli nápadníci z blízka i z daleka. I doslechl se o krásné panně s dlouhými černými vlasy a tvářemi jako růžičky rytíř z templařského hradu ve Velkých Žernosekách. Jal se ucházet o její ruku, ale Růženka jeho nabídku k sňatku odmítla a on se rozhodl, že se za to pomstí.

Jednoho pozdního odpoledne si vyšla Růženka na procházku do lesa a od té doby ji už nikdo neviděl. Smutek naplnil celý hrad. Pán z Růže nechal hledat svou dceru po celém okolí, ale marně. Stesk ho tížil ve dne v noci. Nakonec se rozhodl, že půjde hledat svou dcerušku sám. Převlékl se za potulného zpěváka a s loutnou putoval od hradu k hradu v naději, že najde svou dceru.

Po mnoha měsících na něj dolehla nemoc a sláb se vracel k domovu. Starý rytíř už viděl známé kopce a řeku. Protože byl velmi slabý, často odpočíval. Stalo se tak i u hradu v Žernosekách. Usedl na kámen, sejmul loutnu a zamyšlen poslouchal kvílení větru. Pojednou však zaslechl dívčí pláč. V té samé chvíli též poznal hlas své dcery. Nářek vycházel ze staré hradní krypty. Stařec se snažil otevřít kamenné víko, ale bylo moc těžké. Zesláblý pán koupil ve vsi koně a ještě onen den večer přijel na templařský hrad s čeledíny. Nepozorovaně vnikli do kaple a odsunuli víko krypty. Růženčin otec sešel dolů s loučí v ruce. Růženka zde opravdu byla, ale usnula navždy.

Rytíř rozhořčený smrtí své jediné a milované dcery poručil hrad podpálit. Než se sešla noc se dnem, hrad lehl popelem a krutý templařský rytíř našel v plamenech zaslouženou odplatu. Pán z Růže se však na Kamýk už nikdy nevrátil. Žalem skonal u těla své dcery.