Klenoty 80. let
Neuvěřitelná obliba Hvězdných válek vedla k natočení dvou pokračování s podtituly Impérium vrací úder (1980) a Návrat Jediho (1983), které ale už George Lucas nerežíroval. Finanční úspěch Blízkých setkání třetího druhu umožnil Stevenu Spielbergovi natočit sci-fi E.T. mimozemšťan (1982), jeden z nejvýdělečnějších snímků celých 80. let, v němž se bezbranného návštěvníka z vesmíru ujala skupina dětí. Populární televizní hrdina sci-fi seriálu Flash Gordon ožil na plátnech ve stejnojmenném filmu z roku 1980, režisér Ridley Scott natočil podle předlohy spisovatele Philipa K. Dicka hypnoticky temného Blade Runnera (1982), vyprávějícího o světě, kde lidé žili spolu s replikanty-umělými lidmi, a filmař David Lynch zas získal prostředky na Dunu (1984), adaptaci románu Franka Herberta o mocenských válkách vládců různých planet v daleké budoucnosti. Ze studia Walta Disneyho vzešel nejprve sci-fi snímek Tron (1982), který experimentoval s počítačovou animací, když zanesl svého hlavního hrdinu do světa počítačových her, a následně také několik sci-fi filmů určených pro děti, jako např. Malý navigátor (1986) nebo Miláčku, zmenšil jsem děti (1989).
Dystopické či post-apokalyptické vize budoucnosti líčily např. i akční filmy Útěk z New Yorku Johna Carpentera (1981), odehrávající se ve vězeňské kolonii na území Manhattanu, Běžící muž (1987), v němž trestanci mohli dojít vykoupení díky účasti v brutální televizní reality show, nebo australský Šílený Max (1979) a jeho pokračování Šílený Max 2 - Bojovník silnic (1981) a Šílený Max a Dóm hromu (1985), líčící osudy bývalého policisty bojujícího proti motoristickým gangům. Filmový Star Trek se jen v 80. letech dočkal čtyř pokračování, z nichž nejznámější byl Star Trek II: Khanův hněv (1982). Sci-fi prvky hrály významnou roli i v některých hororových dílech kanadského režiséra Davida Cronenberga, jimiž byly Scanners (1981), Videodrom (1983) nebo Moucha (1986). Režisér a scenárista James Cameron uspěl s temným sci-fi Terminátor (1984), v němž byl humanoidní zabijácký robot vyslán do minulosti, aby zabil matku budoucího velitele odporu v nastávající válce proti strojům. Tím započala slavná filmová série, která se zařadila k základním kamenům sci-fi žánru.
Po výtečných ohlasech na Terminátora se James Cameron v návaznosti na vychvalovaného Vetřelce chopil jeho výrazně akčnějšího pokračování s názvem Vetřelci (1986), které proměnilo dvě ze sedmi oscarových nominací. Po něm následoval v režii Johna McTiernana i Predátor (1987), v němž bylo představeno další, dnes již legendární mimozemské monstrum. Režisérovi Paulu Verhoevenovi se zas zadařilo s RoboCopem (1987), drsným příběhem kybernetického policisty, který nekompromisně sjednával pořádek ve světě ovládaném korporacemi a kriminalitou. Úspěšná byla i komediální sci-fi trilogie Roberta Zemeckise Návrat do budoucnosti (1985, 1989 a 1990), jejíž hrdinové opakovaně cestovali mezi minulostí, současností a budoucností ve snaze napravit vlastní chyby, vedoucí k existenciálním paradoxům.
James Cameron pokračoval na konci 80. let v natáčení sci-fi se snímkem Propast (1989), jenž okouzloval pokrokovými digitálními triky, a John Carpenter navázal po filmu Starman (1984), romantickém snímku o ovdovělé ženě a mimozemšťanovi, který na sebe vzal podobu jejího zesnulého manžela, na svou sci-fi tvorbu filmem Oni žijí! (1988), v němž se hlavní hrdina dostal na stopu mimozemského spiknutí, jehož cílem bylo zotročení lidstva. Pozoruhodné byly též snímky Můj nepřítel od Wolfganga Petersena (1985), v němž lidstvo ukončilo všechny pozemské války, leč začalo válčit s mimozemskou rasou, parodie na sci-fi filmy Spaceballs od Mela Brookse (1987) a Vnitřní vesmír (1987), komedie Joea Danteho o posádce mikroskopicky zmenšené ponorky, jež byla vstříknuta injekční stříkačkou do těla nic netušícího člověka.
Ve Velké Británii se v podobě filmu 1984 (natočeném symbolicky v roce 1984) dočkal nové adaptace Orwellův stejnojmenný román, jímž se do jisté míry inspiroval i kultovní dystopický snímek Terryho Gilliama Brazil (1985), vyprávějící z perspektivy nesmělého úředníka o životě v totalitní společnosti, prolezlé skrznaskrz byrokracií. Za zmínku stojí i někteří zástupci tehdy nastupující japonské sci-fi tvorby, zejména epické existenciální anime Akira (1988) a kyberpunkový experimentální Tetsuo (1989), jehož hlavní hrdina se v průběhu filmu měnil v kovové monstrum.
Zdroj: ČSFD