Klimatická litigace

Co to je klimatická litigace?

Termín označuje využívání soudních sporů k řešení klimatické změny a odpovědnosti za její dopady. Jedná se o žaloby vedené proti státům, firmám nebo jiným institucím, které podle žalobců nedostatečně chrání klima, porušují environmentální závazky nebo přispívají k emisím skleníkových plynů. Spory mohou iniciovat jednotlivci, obce nebo neziskové organizace.

Žalobci se často opírají o ochranu lidských práv, právo na příznivé životní prostředí nebo mezinárodní klimatické dohody. Cílem klimatické litigace bývá přimět vlády a společnosti k ambicióznější klimatické politice, snížení emisí či náhradě škod způsobených klimatickou změnou.

Vybrané úspěšné případy klimatické litigace

Urgenda Foundation vs. Nizozemsko (Nejvyšší soud Nizozemska, 2019)

Soud v prvním velkém případu klimatické litigace rozhodl, že nizozemský stát porušuje lidská práva občanů tím, že nedostatečně omezuje emise skleníkových plynů. Vláda proto musela do konce roku 2020 snížit emise alespoň o 25 % oproti roku 1990. Šlo o první případ, kdy soud přímo donutil stát zpřísnit klimatickou politiku na základě ochrany lidských práv.

Neubauer vs. Německo (Spolkový ústavní soud, 2020)

Daný případ se týká mezigenerační solidarity. Vrcholný spolkový justiční orgán rozhodl, že německý klimatický zákon nedostatečně chrání budoucí generace, protože odkládá většinu emisních omezení plynoucích z mezinárodního práva do budoucna. Podle soudu stát nesmí přenášet klimatickou zátěž na mladé lidi a musí regulaci emisí spravedlivěji rozložit v čase. Rozsudek vedl ke zpřísnění německé klimatické legislativy.

Verein KlimaSeniorinnen Schweiz vs. Švýcarsko (Evropský soud pro lidská práva, 2024)

V posledním vybraném sporu šlo naopak o práva starších žen, které argumentovaly, že vlny veder způsobené klimatickou změnou ohrožují jejich zdraví a život, protože patří mezi nejzranitelnější skupiny. Soud ve Štrasburku rozhodl, že Švýcarsko porušilo jejich práva tím, že nepřijalo dostatečná opatření proti klimatické změně. Uznal, že klimatická nečinnost může představovat porušení práva na soukromý a rodinný život podle Evropské úmluvy o lidských právech.

Environmentální právníci vidí v soudní cestě příležitost, jak na státy minimálně zatlačit v řešení jednoho z nejpalčivějších problémů, kterým čelí celé lidstvo.

„Politická cesta zatím příliš uspokojivé výsledky nepřinesla. Proto chápu, že ohrožené skupiny se snaží své pozice hájit před justicí,“ míní van Asselt. „Zároveň si ale nemyslím, že klimatickou krizi vyřešíme prostřednictvím litigace, ať už mezinárodní, nebo domácí. Může pomoci, ale problém sama nevyřeší,“ kontruje obratem.

Shoduje se s ostatními oslovenými odborníky, podle kterých musí nutně nastoupit i politické řešení. „V tom je přelomová právě nová rezoluce – výrazně nás posouvá k propojení mezinárodní politiky a mezinárodního práva,“ říká optimisticky Voigtová.

Tigreová doplňuje, že skutečná změna bude záviset na tom, co bude následovat. „Záleží na tom, jak vážně budou státy přistupovat ke zprávě generálního tajemníka, zda soudy využijí stanovisko a rezoluci v budoucích případech a zda vlády promítnou právní závěry do silnějších klimatických politik,“ vysvětluje. „Její skutečný dopad přijde prostřednictvím trvalého tlaku, nikoli samotným hlasováním.“