Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi (1434-1436)

 

Autor Kroniky není znám. Její datování je přibližné - někdy mezi červnem 1434 a červnem 1436, popř. až na konec XV. století.

Když se jest psalo léta od narozenie syna Božieho 1410, povstal jest tehdy mistr Jan Hus i jal se kázati a lid tuze z hřiechuov trestati. Tehdy duchovni lid velice jeho jest chválil, řkúce, že duch Božie z něho mluví. A když se pak jal kázati na kněžstvo, dotýkaje najvyššího papeže až do najmenšího kněze, i na jich pýchu i na lakomstvie, na svatokupecstvie i na kuběnářstvie, a aby kněží světsky nepanovali a zbožie nedržali, a také jest kázal, že má tělo Božie a krev Boží pod oboji zpuosobú rozdávána býti lidu obecnému, tehdy se jest kněžstvo proti němu zbúřilo, a řkúce, že jest veň již ďábel vstúpil a že jest kacieř. A to se dálo v královstvie českém za krále Vácslava, syna ciesaře Karla, a za arcibiskupa kněze Zbynka.

A když se jest psalo léta 1415, tehdy jest sbor knězstva najvyššího obeslal mistra Jana Husi, aby k nim jel za glejtem do Konstancí; a on jel s mistrem Jeronymem za glejtem krále Zigmundovým, krále uherského. A když jest do Konstancie přijel a někteří páni s ním čeští, tu jsú jej v Konstanci jali, a knězstva zbavivše, najvyšší knězstvo na smrt jsú ho odsoudili. A při tom odsuzovánie král Zigmund seděl na soudě, a jsa glajtovníkem. I kázali jsú jeho upáliti i mistra Jeronyma také, ale po roce po něm. A to se stalo za arcibiskupa kněze Konráda.

A když se jest takový skutek stal, tehdy jsú se Čechové i Moravané proto velmi zbúřili a kněžie mnozí v Praze i jinde v Čechách i v Moravě po mnohých městech jali se rozdávati těla a krve Božie pod obojí zpuosobú lidu obecnému. A vzeli jsú tělo Božie v monstranci a za obyčej chodili jsú zástupové za tělem Božiem, chváléce Boha. A když jest lid obecný přijímal pod obojí zpuosobú tělo a krev Božie, tehdy jsú jim přezděli jedni “husi”, někteří “wiglefi” a jiní “kacíři”. A tehdy se potom lid duchovni i světský na dvé dělil, jedni s jednú stranú kněží a druzí s druhú. I jeli sú se haněti, až jest tomu král nemohl nic učiniti.

A když jest král odjel z Prahy na Nový Hrad, tehdy kněží s Božím tělem s velikým zástupem šli od sv. Štěpána mimo rathúz Nového Města. Tehdy někto lučil s rathúzu kamenem na kněze, a zástup lidu proto se jest zbúřil, a řkúce: “Ted nám na Božie tělo i na kněze házejí.”. I obořil se jest zástup k rathúzu a dobyli jsú ho šturmem a konšely jsú doluov smetali a zbili.

Tehdy když jsú ty noviny krále došly, velikým hořem šlak jej těžký napadl, i umřel jest král Vácslav. A tehdy jsú se v Praze velmi na kněží a na mnichy i na Němce rozlítili a hnali jsú jě ven, a druzi jsú sami ven utekli. Neb jsú v ta doby obecně Němci na radě byli i na úřadiech. A tak pro takovú velikú búři páni nesměli jsú krále Vácslava mrtvého zjevně skrze Prahu vézti, než tajně a skrytě vezli jsú jej na hrad k svatému Vácslavu. A tu jest ležel několiko neděl nepochován, neb se jest byl kázal na Zbraslavi pochovati v klášteře. Tehdy jsú jej páni opět tajně v noci poslali na Zbraslav, aby jej mniši pochovali, a tu jest byl pochován.

Potom jest král Zigmund Uherský, bratr krále Vácslava, přijel do Brna i obeslal pány české i moravské, Pražany i jiné k zákonu Božiemu příchylné. A když jsú tam přijeli, tehdy se jest jich přitom zeptal: “Oč stojíte, že se tak búříte ?” Čechové a Moravané ze spolka jsú králi pověděli: “Stojíme o čtyři kusy. Najprvé, aby tělo Božie a krev Božie lidu obecnému rozdávána byla. Druhé, aby zjevní hříchové stavováni byli. Třetie, aby slovo Božie svobodně kázáno bylo. Čtvrté, aby kněží světsky nepanovali a zbožie nedržali”. Tehdy jest král řekl o tělu Božím a krvi: “Toť jest prvé bylo a ještěť má býti.” I otázal se Pražan, řka: “Když já přijedu do Čech, pustíte-li mě do Prahy?”" Tehdy jsú řekli Pražané králi: “Nebudeš-li chtieti branú vjeti, ale chcemeť zed za honu položiti, aby jel jako pán.” Tehdy řekl jim král: “Vybeřtež všecky řetězy z ulic a neste Staroměští na hrad sv. Vácslava a Novoměští na Vyšehrad.” To sú Pražané učinili.

Tehdy toho léta papež kříž jest vydal na Čechy, že jsú kacieři, kdež tělo a krev Božie přijímají, a dal odpustky, ktož by takového Čecha zabil neb kterakkolivěk zahubil, že jest hřiechuov i muk prázden. I počali lidi bíti i rozličnú smrtí hubiti.

Tehdy povstal jeden Čech z řádu rytieřského velmi udatný, jednooký, jménem Žižka, z Boží milosti. I povstal zhuoru i táhl vojensky polem na ty, ktož jest nepřijímal těla Božieho a krve Boží pod obojí zpuosobú; tohoť jest byl nepřítel a také jeho za kacieře jměl.

I tak se jest strana proti straně zazlila, kteráž strana přemohla, ta jest ukrutně bez milosti zamordovala neb zapálila neb rozličnú smrtí zahubila, leč koho sám Buoh ráčil zachovati, ten živ zuostal. A zvláště Němci Čechy hubili a Čechové Němce. A ta jest válka stála ukrutně XIV let.

A Žižka i jiní Čechové vždy polem leželi v Čechách i v jiných zemiech, bojujíce o Boží zákon. Tehdy jsú pak dobyli Sazemina Oustí a odtud jsú dobyli Hradiště i osadili jsú hrad i horu i přezděli jsú městu Tábor. A Žižka jest táhl vojensky po zemi, hraduov a měst dobývaje. A časté bitvy s silnými nepřátely mieval, avšak jest nikdy pole neztratil.

A potom jest král Zigmund Uherský táhl do Čech z Uher na Vratislav. Tu jest kázal jednoho měštěnína pražského koňmi smýkati, a že se má též jiným Čechuom kacieřuom díti. Tehdy zvěděvše to Pražané, kdež byl jeden řetěz prvé, tu udělali dva a zavřeli se proti němu.

A král osadil mnohým rytieřstvem Vyšehrad a hrad sv. Vácslava proti Pražanuom. A když to Žižka uslyšel, hned také osadil Vítkovu horu proti králi a přezděli hradu tomu Žižkov.

Tehdy král uherský přitáhl jest vojensky i položil se na Zbraslavi; a Žižka s Pražany obehnal hrad sv. Vácslava. A tu se jest rytieřstvo statečně bránilo, ale hlad sú veliký měli, až jsú již žito vaříce jedli. A král zvěděv, že by již hrad hladem dáti musili, i táhl jest s velikým vojskem, aby je retoval aneb jim špíže dodal. A nětco jest Žižkova lidu porazil, ješto jsú byli z vojska z vozuov utekli; a tak jest Pražany ot hradu odbil.

A tehdy jest přitáhl rakúský vejvoda, míšenský markrabie i jiná mnohá kniežata s množstvím rytieřstvem králi na pomoc. I táhl jest král i položil se před Prahú, a tu jsú krále korunovali na hradě sv. Vácslava. A tu také mnoho Němcuov na rytieřstvo pasováno.

Potom jsú táhli k Žižkovu hradu, aby ho dobyli. A když jsú šturmovali, tehdy když Žižkovi velmi těžko bylo, kněz s Božím tělem pojide z Prahy, a Němci jsú strachem hlavy lámali i s koňmi utiekajíc, skákali shuory doluov.

Potom Němci kterého jsú Čecha se zmocněli, ač byl i jich strany, na to se neptajíc, ihned jej uhlédajíc, vzeli a upálili, ač se jest proto král počal búřiti i Čechové.

A jiných mnozstvie Čechuov tu chvíli ležalo jest u Králové Hradce. A pán z Rozmberka s jinými Němci ležal u Táboru; a tu jest před Táborem poražen, velikú hanbu i škodu vzav.

A když jest král cizozemce z země rozpustil, tehdy jest Žižka na pole vytrhl i táhl po zemi, kláštery pále, mnichy z země hnal, faráře, kněží, kostely páliti kázal, kteříž jsú pod jednú zpuosobú lidu obecniemu podávali.

A Pražané s jinými pány obehnali jsú Vyšehrad, a množstvie rytieřstva bylo na něm. A ti jsú se udatně bránili a hlad jsú veliký jměli, neb nemajíce co jísti, koně jsú jedli. A když jest bylo ráno na Vše svaté, přitáhl jest král k Vyšehradu s velikými vojsky chtě Vyšehrad retovati. Tu jest mnozstvie pánuov českých a moravských z strany královy zbito. A král, vzem velikú škodu na dobrých lidech, poražen jsa, i táhl jest na město. Tehdy jsú Pražanuom z Vyšehradu sstúpili a oni jej obořili.

A Žižka měl dvě neděle bitvu s silnými nepřátely, s Čechy a s Němci. Žižka Boru dobyl a nepřáteluom velikú škodu učiniv, na poli ostal. Potom jest Žižka vpadl do kláštera Zbraslavě, a jeho drábi, otevřevše hrob, i vzeli jsú tělo krále Vácslava i posadili jsú jeho mezi sebú. A když Žižka kázal klášter zapáliti, drábi jsú pryč šli a krále tu nechali. Tehdy rybář jeden, Múcha jménem, ješto král laskav byl na něho, vzal tělo krále i schoval jeho tajně v své vinici a choval jeho málo na tři léta.

A Žižka s Pražany dobyl Říčan. Potom táhl Žižka k Lomninám i dobyl jest Chotěšova a Kladrub a Krasíkova, a tu jest pana Bohuslava Švamberka jal.

Tehdy král uherský táhl jest na Žižku s velikú mocí. A Žižka nechav svého vojska na dvú klášterú, i odjel jest. A Pražané u Nového Hradu ležali a brzo dobyli. A potom válel u Votice s Tábory.

A král uherský obehnal Žižkóv lid na Kladrubích. A sám tu král osobně ležal a nákladně děly dobýval. A Žižka, sebravše se, i táhl jest do Plzenska, aby lid svój na Kladrubiech retoval. A když jest byl Žižka od Kladrub šest mil, tehdy jest král táhl pryč od Kladrub i táhl jest z Čech do Uher.

A Žižka jest Plzeň obehnal, a tu jest škodu vzal na lidech a nedobyl. I táhl jest Žižka k Chomútovu na Květnú neděli šturmem, a tu jest na tři tisíce na miestě lidu zbito a zapáleno. I táhl jest odtud k Berúnu šturmem, a tu jest také drahně zbito a zapáleno. I táhl jest tudy do Prahy. A v tu dobu z hradu sv. Vácslava Pražanuom zstúpili. Pak z Prahy jest s velikú moci k Českému Brodu táhl. A tu Němci se zavřeli. I dobyli jest města šturmem a Němci na kostel utekli. A tu pod nimi kostel zapálili. Tu Němcuov nětco pohořalo a někteří s věže zskákali. A proto zbiti cepami, kteří jsú hlav nezlámali.

Pak jsú se jiná města poddávaly: Kouřim, Nymburk, Kolín, Hora, Čáslav, Chrudim, Litomyšl, Polička, Dvuor. Jaromiře pak dobyli šturmem, neb sú sobě úfali, obranně že jest to město velmi dobré. Tak jsú ta města i jiná k zákonu Božiemu přistúpila.

Potom táhl jest Žižka a obehnal jest Rábí hrad, a tu mu jest druhé oko vystřeleno. I byl jest slep a ledva živ zuostal.

A Pražané hradu Mostu dobývali, míšenský přitáhl i retoval jest Mostu a Pražany jest porazil. A pušky a praky jest pobral a množstvie lidu porazil, ale málo zjímal.

Pak po několiko neděléch korfešti vtrhli do země valně s velikú mocí kniežat, hrabí, biskupuov, i míšenský, a to velmi ukrutní. Kteréhož jsú Čecha dosáhli, každého jsú zabili neb upálili.

I přitáhli jsú před Žateč se vší mocí i leželi dosti blízko od města; v tom leženie třikrát jsú šturmovali, avšak jsú nic nedobyli. A množstvie lidu v těch šturmech zbito. I vzeli korfešti velikú škodu a s hanbú velmi plaše pryč se hnuli ode vší špíže. A množstvie jest stanuov shořalo. I táhli stěží ven z země.

Potom Žižka, zhojiv se a slep jsa na obě oči, i táhl jest do Plzenska. A tu se naň velmi silně Čechové a Němci sebrali. A tu se jest Žižka u Plané bil. A když jest mu již velmi těžko bylo, jel jest brannú rukú několiko mil. A tu se nepřáteluov odbiv, na huoru velmi vysokú vojskem ujel. A tu jest s uobú stranú mnoho zbito. Tu jest pak Žižka s vojskem do Žatče utekl a odtud jest táhl na pikharty i dobyl jest jich na ostrově u Valuov. I kázal jest jě zapáliti.

Tehdy jest král uherský s velikú moci přitáhl do Čech, maje s sebú Turky, Valachy i Ráce, Uhry, Kány, Jassy, Němce i jiné rozličné cizozemce. A Žižka s vojskem přitáhl do Hory. A král zvěděv, že jest Žižka u Hory, táhl jest k Hoře, chtě jej zastihnúti. Tehdy Žižka táhl ven proti králi z Hory, i otočil se jest vozy před Horú. A tu se bili celý den. A když bylo večír, tehdy se jest král položil jedva na dostřelenie od Žižkova vojska. Pak když bylo pět hodin na noc, tehdy Žižka táhl jest na královo vojsko. A tu se jest skrze vojsko probil, neb jest odtud jinudy s vojskem nemohl, a méně než čtvrt mile jest odtáhl, až jest den byl, i kázal se jest vozy otočiti. A když se jest král k bitvě nestrojil, neb ještě více svého vojska čekal, neb jsú již blízko táhli, tehdy Žižka kázal se jest hnúti do Kolína. A odtud “posla” po více lidu, aby se vždy s králem uherským bil.

A král Horu maje, položil se jest blízko od Hory vojskem. A z něho jsú pannám i paniem násilé dělali až do smrti. A tak jest všudy kázal páliti. A když jest lid Žižkuov přitáhl, tehdy jest táhl, chtě se s králem uherským bíti. A když jsú proti sobě ležali, tehdy král, zapáliv Horu třetí hodinu na noc, táhl jest k Brodu Německému před Žižkou. A Žižka po něm. A když bylo za Habrem, tehdy jsú vojska postíhali a bili jsú jě až do Německého Brodu. A množstvie jest ztonulo s koňmi, ješto se s nimi led provaloval, a vozy všecky s velikým sbožím. A na zajtřie Žižka kázal k městu šturmovati celý den. Avšak nemohli dobyti, neb jsú se rytířsky bránili. Ale nazajtřie bez brani dobyli, všecky zbili, jedné pana Záviši Poláka a pana Rarovského a pana Mrtvici, ty tři rytieře u vězenie přijeli. A vrátil se jest Žižka s vojskem zase.

Potom jest táhl Žižka do Plzenska i dobyl jest Žlutic šturmem na Veliku noc. Odtud Kukštýna dobyl. A odtud jest táhl k Tajnu k městu, šturmovali a dobyli jsú jeho. A mnoho statečných lidí zbili u šturmu.

A v tu dobu jedno knieže přijelo jest rytieřsky, maje na čtyři tisíce koní s sebú. I byla jemu Praha poddána. A Žižka jemu říkal “synu” a knieže Žižkovi “otče”.

A v té chvíli obehnali jsú Pražané Karlštejn. A knieže obehnal Opočno, a toho jsú nedobyli. A v ty časy sú táboři s velikú mocí do Prahy přitáhli a na Novém Městě se položili. A odtud jsú outok nepřátelský do Starého Města učinili, ani na ně péče neměli. A v tom Staroměští, opatřivše se, i smetali některé z domů a jali jsú jich na několiko set a jiné jsú hanebně z města vyhnali.

A když to knieže nechtělo pod obojí zpuosobú přijímati, tehdy jsú jej Pražané opustili i Žižka. I jel jest knieže zase do Litvy. Potom jest zase přijel, maje za to, že mu též přijde jako prvé, ano nic.

Potom se Pražané svadili s Žižkú. Když pak Žižka přitáhl do Kostelce nad Labí, tehdy Pražané s velikú mocí táhli jsú naň a on, vida velikú moc na se, i táhl jest před nimi a Pražané po něm. A když bylo blízko k Malešovu, tehdy se jest Žižka zase na ně obrátil i bil se jest s nimi, i porazil jest jě. A pro to pobitie mnoho jest vdov a sirotkuov v Praze i jinde zděláno.

A když bylo plné čtyři léta po krále Vácslavově smrti, tehdy Pražané, vidúce, ano se jim zle děje, i želeli sú tepruv krále Vácslavovy smrti a ptali se tepruov s velikú pilnosti, a chtíc dobrý koláč dáti tomu, kto by jej věděl, že bychom jemu chtěli rádi dáti dobrý královský koláč, k tomu pohřeb učiniti slavný. Tehdy jeden rybář Múcha, slyše to, že chtie královi poctivý pohřeb dáti, i pověděl jest, že jej má u vinici. I vzali jsú ho do Prahy i učinili jeho velebnosti královské slavný pohřeb královský a položili jsú jeho na hradě u sv. Vácslava v hrobě s otcem jeho, s ciesařem Karlem, a tu ležie.

Potom jest Žižka přitáhl s vojskem na Špitálské pole. A tu jest s Pražany smieřen. Potom jest táhl do Moravy i dobýval Přibyslavi.

A již jsú táboři Žižku dobře v nenávisti měli, najviece proto, že Žižkovi kněží řádně mše slúžili v ornátě a s pleši a v komži, Božie tělo nosili v monstrancí. Protož sú Žižkovým kněžím řiekali plátenici a Žižka táborským ševci. Neb táborští kněží jediné v sukni bez pleše a druzí s bradami mši slúžili. I v tom jsú sobě rozdílni byli.

Tehdy se jest tu u Přibyslavě Žižkovi vyvrhla hlíza, i umřel jest Žižka, i pochovali jsú jeho v Králové Hradci, a tu ležie.

Tehdy jsú jeho vojskám přezděli sirotci a tak jsú vždy slúli. A Hradecští kázali jsú sobě Žižku namalovati na korúhvi na bílém koni v rytířské zbroji s palcátem v uoděnie, tak jako, živ jsa, jezdil. A když jsú se Hradecští pod tú korúhví bili, nikdy jsú boje neztratili.

Tehdy jsú sobě Hradecšti hauptmany zvolili, kohož se jim zdálo. Ale kněz Prokůpek najvíce jest vládl. Také s táborské moci vyzdvihlo se jest vojsko veliké, a to jest vojsko slúlo polnie. Tiem jest polniem vojskem vládl kněz Prokop Holý. Pak ten jest býval k bitvě na špici v tlustém kabátě.

A ty dvě vojště vždy jsú polem táhly v Čechách i v Moravě i v Rakúsiech i v Uhřiech, v Durynciech, v Macích i v Lužnicské zemi. Také jest široce táhlo vojsko do Rous, do Prus, a leželo jest v Prusiech a v Dansku, a koně v moři brodili. Avšak jsú s velikú cti zase přijeli. Ostatci pak mezi Brodem u Kouřima od Čechuov sú zhynuli.