Kyšperk

Je tomu již dávno, kdy se Kyšperk ještě nazýval Supí horou, v potocích byla křišťálově čistá voda a po lesích se prohánělo mnoho zvěře. Od té doby uplynulo mnoho času a mnoho kyšperských zdí již dávno ztratilo svou bývalou pevnost...

Jednoho pěkného jarního dne se Jana, starší dcera bohosudovského statkáře, vypravila za svým milým. Vždy chodívala přes les, okolo ruin starého kyšperského hradu. Toho dne vstala již časně ráno, skromně posnídala, rozčesala si své dlouhé zlatavé vlasy a vydala se na cestu.

Když se blížila ke Kyšperku, chtěla se pokochat pohledem na temné zbytky hradních zdí, vyčnívající z hustého lesa, ale najednou se zarazila. Místo trosek uviděla znenáhla před sebou pevný nedobytný hrad s mohutnou věží. Vyděsila se toho pohledu, ale nestačila se ani z místa pohnout, když k ní přistoupil malý prošedivělý stařík. Jeho dobrácké oči na ni pohlédly a zvaly dívku do hradu.

Celým hradem prostupovalo neproniknutelné ticho, které dívku vyděsilo až k pláči. Po chvíli bloudění osamělými hradními komnatami, usedla celá rozechvělá na starou dubovou lavici a obávala se, že se již nikdy z nedobytné pevnosti nedostane a již nikdy neuvidí svého milého.

Po chvíli konečně zaslechla blízké hlasy, zaradovala se, otřela si zaslzené oči a vydala se dlouhou chodbou do nevelké místnosti, odkud hlasy vycházely.

Jakmile však vešla do chladné komnaty, spoře osvětlené několika loučemi, nastalo opět hrobové ticho.

To si již však také všimla dvou starců, sedících v rohu místnosti, kteří, jakmile ji uviděli, zmlkli. Jeden z nich byl oblečen v dlouhý šarlatový šat, druhý měl na svém bílém rouchu nápadnou krvavou skvrnu. Pokynuli dívce, aby přisedla a nabídli jí pohár vína rudého jako krev.

Dívka víno vypila a s děsem na tváři utekla bez poděkování z hradu. V tu chvíli z oken vylétli dva černí supi, v něž se proměnili starci a celý hrad se s mohutným rachotem zřítil a proměnil se opět v trosky. Dívka se zastavila až dole ve vsi a už se nikdy ke kyšperským zříceninám nepřiblížila.

Dalších sto let budou muset bývalí hradní páni čekat na své vysvobození. Za života uškodili mnoha lidem a nyní musí za své činy pykat. Až jim však náhodný návštěvník oživlého hradu poděkuje za nabídnuté víno, budou vysvobozeni. Možná čekají právě na vás. Za tři roky uplyne právě sto let ode dne, kdy se mladá bohosudovská dívka napila rudého kyšperského vína...