Léčba na obrazovce počítače

Známá newyorská gastroenteroložka Susan Lucak právě ve své ordinaci zažívá prudký rozvoj virtuální medicíny. Před 8 týdny, 18. března 2020, zavřela na žádost newyorského guvernéra Cuoma svoji ordinaci, aby mohla pomáhat s pacienty s Covidem 19. Pád na kole v Central parku a složitá zlomenina ruky jí ale z první linie katapultovaly k iPhonu a k počítači: dokud se situace nevrátí do normálu, funguje pouze online.

Vy jste nakonec svou ordinaci nezavřela?

Zavřela, fyzicky. Pracuju ale dál, vlastně se stejnou intenzitou, jen na dálku. Moji pacienti, které znám často mnoho let, potřebují soustavnou péči. A telemedicína, když ji máte technologicky připravenou, je hodně efektivní. Zvládneme toho vyřešit hodně.

V čem se telemedicína liší od normálního telefonátu s pacientem?  

Pacienta vidím na obrazovce počítače nebo na svém iPhonu, je to vlastně poučený videochat. Jsem propojená s akademickou databází lékařské fakulty Cornell University ve státě New York, se kterou už šest let spolupracuju. Výhoda je, že tam má každý pacient svůj online portál se základními zdravotními informacemi. Ty jsou samozřejmě chráněné, aby se k nim nedostala veřejnost. Díky této platformě se může uskutečnit tak zvaná „videonávštěva“, říkáme tomu videovisit. Starší lidé s tím ze začátku trošku bojovali, ale všechno se velmi rychle vyřešilo: někomu s ovládáním platformy pomohly děti, někomu další rodinní příslušníci nebo kamarádi, zvládají to až na výjimky výborně i ti, kterým je víc než 80. Rozvoj telemedicíny se v době koronaviru nesmírně urychlil.