Lom Alkazar

Původně vápencový lom na Berounsku začaly vojensky využívat nacisté jako podzemní továrnu a vstup do krasových podzemních prostor. V navazujícím krasovém podzemí CHKO Český kras bylo přírodních prostor mnoho, Němci je velmi intenzivně využívali hlavně ve druhé polovině války. Do lomu Alkazar natáhli i železniční úzkokolejku z nádraží Beroun–Závodí, s odbočkou do tzv. Židovské rokle, která je vzdušnou čarou cca 1 km od Alkazaru. Když odtud v roce 1945 Němci prchali, údajně se objevili v lesích nad obcí Vráž.

Vchody do podzemí v Židovské rokli vyletěly do povětří. Celá rokle byla postupně zavezena cca půl milionem tun údajně komunálních odpadů města Berouna, takže podzemí zde je naprosto nepřístupné. Lom Alkazar zůstal částečně přístupný. Mimochodem, státní jeskyňáři, kteří mají své sídlo naproti přes řeku Berounku u Koněpruských jeskyní, tvrdí dodnes, že krasové podzemí v prostoru Alkazaru, Lištice, obce Srbska a Vráže se nikdo nikdy od války neodvážil prozkoumat.

Němci tam údajně nastražili při svém útěku velké množství výbušnin a řadu prostor vyhodili do povětří. Nikdo neví, co tam vlastně Němci natahali, zvláště koncem války, kdy v podzemí mizely celé vlaky materiálu a prostory střežila vojska SS. Je také pravda, že zasypanou Židovskou rokli pravidelně jezdila kontrolovat cca jednou ročně záhadná auta z NSR, později z Německa. V roce 1992 v Berouně vypukl skandál, protože městská komunální divoká skládka nasypávaná v této rokli přetekla i na soukromé pozemky.

Vlastník se začal s městem o jejich vyklizení soudit. I když se nacházel v právu, byl neuvěřitelnými rozsudky po 30 letech soudů svých pozemků velmi podezřele zbaven, a to státem. Soudit se o vyklizení skládky již nemůže, a tak zůstává netknutá, její podzemí též. Československá vláda začala dvě štoly lomu Alkazar po válce využívat k tomu, aby sem údajně v letech 1958 až 1964 ukládala radioaktivní odpad. Co se zde děje a skladuje, to však zůstávalo dlouhá léta tajné, oficiálně tam byly ukládány jen „měkké” zářiče RTG ze zdravotnických zařízení.

Provalilo se však, že šlo kromě jiného i o velmi silné zářiče z Poldovky v Kladně, jež byly používány pro zjišťování defektů uvnitř ocelových výkovků a velkých zalomených hřídelí, které Poldina huť za socialismu vyráběla. Štoly byly provizorně zazděny, ovšem lidé se snažili do uzavřených míst opakovaně dostat. Proto byly štoly lomu, jež vedly k radioaktivní skládce, v 90. letech zality betonem, ostatní zazděny. Zazdění je však dnes do značné míry lidmi odstraněno, protože v lomu, i když je v CHKO Český kras, je povoleno tábořiště.