Mayská kultura
Mayská předkolumbovská říše vznikla kolem 18. století před naším letopočtem, dosáhla svého vrcholu přibližně v 10. až počátku 16. století našeho letopočtu a existovala i za příchodu Španělů. V době svého rozkvětu byla jednou z nejrychleji se rozvíjejících civilizací na světě, pokrývala území dnešních jižních států Mexika, území Guatemaly, Belize, Salvadoru a západního Hondurasu. Jejími hlavními středisky byla města Tikal, Palenque, Copán a Calakmul. Je s podivem, do jaké šíře se říše Mayů rozvinula – Mayové totiž museli o každý kus území bojovat s bujnou vegetací pralesa, která nakonec také pokryla všechny jejich dávné památky.
Mayská kultura má mnohé společné s ostatními středoamerickými kulturami, jejichž zvyky a znalosti v mnohých případech převzala a dále rozvinula. Převzetí prvků jiných kultur u Mayů probíhalo spíše mírumilovně a prostřednictvím obchodních a kulturních styků, ne jako výsledek dobývání.
Mayové, stejně jako pozdější kultury Aztéků, věřili v cyklické pojetí času. Jejich náboženské slavnosti a rituály byly úzce spojeny s nebeskými a pozemskými cykly, které Mayové pozorovali a zapisovali do svých různých kalendářů. Kněží Mayů pak tyto cykly vysvětlovali a na jejich základě věštili budoucnost a stanovovali dny vhodné pro různé náboženské slavnosti. Mayové praktikovali lidské oběti, kterým bylo zaživa vyříznuto srdce, které pak bylo obřadně spáleno, nicméně jejich božstva se někdy spokojily i s pouhým pouštěním krve z jazyka, uší či penisů, přičemž množství krve záviselo na požadavcích na bohy. Obětovány byly často i děti, pravděpodobně pro svoji čistotu. I když náboženství Mayů nebylo zcela objasněno, je zřejmé, že Mayové věřili, že vesmír má tři hlavní struktury – podsvětí, nebesa a Zemi. Božstva Mayů měla různé úkoly, které se mezi nimi často prolínaly. Mayové praktikovali u svých novorozenců kraniální deformace a cenili si i šilhavých očí.
Nejzajímavějšími památkami Mayů jsou stupňovité pyramidy, které byly budovány v jejich náboženských střediscích a poblíž paláců jejich vládců. Archeologicky významnými nálezy jsou mayské stély, které zachycují jejich vládce, hieroglyfické texty popisující jejich rodokmeny, vojenská vítězství a jejich významné činy. Mayové používali hieroglyfické písmo, které má mnoho shodných prvků s egyptskými hieroglyfy.
Mayové se zajímali o astronomii – jejich přesné kalendáře se vyrovnají těm dnešním, znali také fáze pohybu planet, hlavně pak Venuše, která byla pro Maye významnější než Slunce, a Měsíce. I bez použití dalekohledů, které neznali, byli schopni rozlišit existenci mlhoviny Orion jako mlhoviny, ne jako seskupení hvězd. Mnoho z jejich staveb bylo vystavěno podle různých astronomických událostí nebo souhvězdí, hlavně pak Plejád a hvězdy Eta Draconis v souhvězdí Draka. Nejvíce údajů o astronomii Mayů se nachází v Drážďanském kodexu.
Mayové měli mnoho systémů kalendářů. Jejich posvátným kalendářem byl tzolkin, který trval 260 dní založených na dvou cyklech – cyklu třinácti očíslovaných dní a cyklu dvaceti pojmenovaných dní. Tyto dva cykly se opakovaly každých 260 dní. Dalším kalendářem byl ceremoniální kalendář tun, který byl dlouhý 360 dnů a pět závěrečných nešťastných dní. Dalším typem kalendáře byl katun, který měl cyklus dvaceti tunů. Mayové používali i kalendář o 584 dnech založený na oběžné dráze Venuše, půlroční kalendář podle Měsíce a cykly nebeských božstev. Všechny tyto kalendáře sloužily jako komplexní náboženské a astronomické almanachy a přesně stanovovaly termíny a trvání náboženských obřadů.
Mayská říše zazívala svůj rozklad kolem 8. a 9. století našeho letopočtu a mnoho z jejích středisek v jižních nížinách bylo opuštěno. Důvod tohoto zániku není znám, mezi domněnky patří změna přírodních podmínek, přelidnění, invaze jiných kmenů, občanská válka i epidemie. Severní centra Mayské říše se stále rozvíjela, svého vrcholu přibližně od 10. do počátku 16. století našeho letopočtu. Nejvýznamnějšími městy tohoto období bylo Chichen Itza, Uxmal, Edzná a Coba. Toto území se nakonec pomalu rozpadlo do válčících městských států a nakonec bylo dobyto španělskými konkvistadory. Protože Mayská říše v době španělské invaze nebyla jednotná a nepodléhala vládě jednoho hlavního města, získání opravdové kontroly nad územím bývalé Mayské říše trvalo Španělům do roku 1697. Zlatých a stříbrných pokladů se Španělé nedočkali – Mayové totiž nebyli zdaleka tak bohatým národem jako Inkové.
Mayové byli autory mnoha kodexů, ve kterých uchovávali svoje tradice a mýty. Brzy po dobytí jejich území Španěly však byl vydán rozkaz, aby všechny nalezené kodexy byly coby pohanské spáleny. Na jejich ničení se podíleli hlavně katoličtí knězi, především pak biskup Diego de Landa. Jejich řádění přežily jen tři kodexy – Madridský, Drážďanský a Pařížský kodex, z dalšího Grolierova kodexu se zachovalo pouze několik stran. Protože Španělé potlačovali i původní jazyk a písmo, brzy všichni nositelé mayské kultury vymřeli a kodexy tak neměl kdo šířit nebo přeložit. Zlom v rozluštění mayského písma přišel až v 50. letech 20. století a dnes jsou mnohé texty již do velké míry přeloženy. I tak se do dnešní doby zachoval pouze minimální zlomek ze kdysi tak bohaté a komplexní dávné kultury. Odkaz Mayů je do jisté míry zachován v životě a tradicích původních obyvatel Guatemaly a Hondurasu.
zdroj: https://www.artmuseum.cz