Míří stopa rukopisu do Čech?

Nebo je všechno úplně jinak? „Jsem přesvědčena o tom, že pokud někdy někdo Voynichův rukopis opravdu rozluští, bude to Čech. Nejen proto, že rukopis možná i Čech napsal, ale třeba i z toho důvodu, že mezinárodní loterijní společnosti prý zkoušejí nové typy svých her právě u nás. Protože když na jejich systém nepřijdou Češi, tak už nikdo,“ napsala Jitka Lenková ve studii u českého faksimile rukopisu vydané roku 2012.

Podle záhadologa Arnošta Vašíčka je autorem rukopisu Angelo z Florencie, dvorní lékárník císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. A možná také člen tajného mystického bratrstva Sad Bai, jehož členové přišli z Indie do Čech, aby tady, na hranici dvou světů, založili město Prahu. Vstupní branou do alternativního vesmíru pak má být rotunda sv. Kříže. Kdo viděl povedenou televizní trilogii Ztracená brána, ví...

Zájem veřejnosti vzbudila také amatérská luštitelka Irena Hanzíková. Manuskript je podle ní soukromým deníkem tridentského biskupa Jiřího III. z Lichtenštejna a jde o „knihu života“, v níž popisuje souznění s bohem. Text byl podle ní napsán staročeštinou a zakódován průběžně se měnící šifrou. Nikdy však neprozradila konkrétní postup dekódování.

„Opakovaně se objevují otázky, jestli to, co dešifrovala, je transkripce, nebo transliterace? Zápis dobového jazyka? Překlad do současné češtiny? Zdá se, že Irena Hanzíková tyto pojmy vůbec nerozlišuje,” konstatovala vysokoškolská profesorka staročeštiny Hana Borovská pro internetovou televizi Goscha.

Což nic nemění na faktu, že na účtu stejnojmenného občanského spolku podpořili drobní dárci paní Hanzlíkovou částkou více než tři čtvrtě milionu korun. Luštitelka však letos v únoru všechny peníze vrátila spolku. „Neustála velikost daru a vzniklý zájem,“ vysvětluje režisér Igor Chaun, zakladatel Goschy.

Také badatel Karel Dudek věří, že jde o zašifrovanou staročeštinu. V knize Stopa míří do Čech uvádí domněnku, že manuskript je dílem Jiřího Hanče z Limuz (Georg Handsch von Limuz), osobního lékaře arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského.

„Mám k dispozici Hančův rukopis z Národní knihovny ve Vídni: tahy, sklon písma, a dokonce i některé znaky přesně odpovídají Vojnychovi. Myslím, že jde o lékařskou alchymickou knihu kombinovanou s deníkem,” sdělil Magazínu Práva.

V rukopisu je podle něj zobrazen tabák, jenž byl dovezen na kontinent až po objevení Ameriky v roce 1492, či svlačcovitá rostlina opletník (Calystegia soldanella), která funguje jako diuretikum. „Analýza zelených pigmentů našla na několika stránkách nerost atacamit, ten se ovšem mohl dostat do Evropy až po ovládnutí Chile Španěly. Domnívám se proto, že pergameny pocházejí z 15. století, ležely však desítky let někde v almaře. Popsány byly v letech 1550 až 1570,“ uzavírá badatel.

Jsme zase na začátku... Pokud pergameny opravdu vznikly podstatně dříve než spis samotný, vrací to do hry nejen Jakuba Horčického, ale také Bacona, da Vinciho, Kelleyho... A tak rukopis, jenž odolal rozluštění po šest set let, zachovává své tajemství i nadále.