Mithrova mystéria - Původ a obsah mystérií

Římský Mithrův kult se postupně vyvíjel ve východních provinciích římské říše jako synkretismus antického polyteismu (řecko-římské mytologie), východní astrologie a perského náboženství zoroastrismu (založeného Zarathuštrou), kterým byl ovlivněn jen okrajově. Kult Mithry přinesl do římského náboženství několik novot, které mohly ovlivnit rodící se křesťanství a církev:

Spasitelské božstvo obnovující řád světa násilným zkrocením a krvavou obětí kosmického býka.
Posvátnou liturgii v prostorách podzemní svatyně či chrámu a ústřední motiv tauroktonie coby díla spásy s ikonografií související s nebeskými tělesy noční oblohy.
Tajné iniciační obřady s vírou ve spásu lidské duše, které měly skrze rituál a atmosféru vzbuzovat bázeň a zbožnost (proto náleží ke skupině mysterijních kultů). Zasvěcenci v Mithrových svatyních nosili během obřadů pestrobarevná orientální roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům zasvěcení. Obřady byly neveřejné a pro obyčejné lidi nepřístupné.
Rituální přijetí do kultu prostřednictvím obřadu – křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo, která měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo kříže ve tvaru písmene X (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.
Propracovaná hierarchie kultu a kněží, od nejnižších zasvěcených až po nejvyššího otce.
Každý stupeň měl svůj iniciační rituál, během něhož kandidát musel prokázat odvahu nebo znalosti, které byly tajné a pro obyčejného člověka nedostupné. Kandidát byl vystavován nebezpečí nebo si musel poradit s různými překážkami, nástrahami a hádankami. To je také důvod, proč byl kult přístupný pouze mužům a oblíbený mezi římskými vojáky. Během úvodní zasvěcovací ceremonie byl nováček přiveden do tmavé jeskyně se zavázanýma očima. Uvnitř mu byla látka sejmuta z očí a nabídnuta honosná koruna. K tomu, aby uspěl, měl předem vědět, že nabízenou korunu má odmítnout a pronést před knězem, že jeho korunou je samotný Mithras.

Smyslem mithraismu byla spása člověka a dosažení věčného života, toto mělo být zajištěno postupným zasvěcením do mysterijních obřadů. Překonáváním četných překážek či nástrah a plněním různých úkolů (například postu) bylo možné projít sedmi stupni zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako u gnosticismu, s astrologií). Skrze iniciační rituály zasvěcenci postupně vstoupali v hierarchii vzhůru jako po nebeském žebříku k nebi, na jehož konci se měla nacházet nebeská brána a radostná přítomnost boha spasitele. Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božský patron).

Není známo, nakolik je helénský a římský Mithrův kult pokračovatelem perského náboženství a jeho reformní podoby zavedené prorokem Zarathuštrou, resp. zoroastrismem. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou zoroastriánského náboženství, byl trvale zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu Ahurou Mazdou, čímž byl natrvalo druhořadým bohem.[7] Z toho důvodu se Mithrův kult nemohl uchytit v Persii, ale našel si stoupence v nábožensky tolerantním helénistickém Středomoří a později také v Římské říši, kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko Londýna).

Přestože je Mithra původem indo-íránský bůh, na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek kultu. Ve skutečnosti vnější podoba a charakter Mithových mystérií nevznikly na území Perské říše, ale postupně se vyvinuly v helénistickém světě, kam se víra v perského boha přenesla prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl daleko dříve také velice oblíbený v Pontském království (několik tamních králů neslo mimo jiné i jméno Mithradatés, což doslova znamená „daný Mithrou“), kam doputoval ze sousední Sásánovské říše (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců nalezl právě v Pontském království), kde přebíral antické vlivy. Po dobytí Pontu Pompeiem se Mithrův kult začal hojně objevovat u kilikijských pirátů. Po porážce kilikijských pirátů se prvními římskými šiřiteli kultu stali pravděpodobně arménští legionáři, kteří se účastnili války proti Pontu a později i proti pirátům. Také někteří piráti původně pocházeli z bývalé pontské armády krále Mithridata. Po mnoha porážkách a bojích jim zachutnal pirátský způsob života. Postupně tak byl orientální Mithrův kult zprvu ovlivňován helénistickým prostředím Malé Asie a posléze řecko-římskou kulturou, řecko-římskými náboženskými představami, antickou astrologií a možná v pozdějších době také křesťanstvím.

Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná mithraeum) s oltářem zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života, později vznikaly také nadzemní chrámy (podobné křesťanským kostelům). Někdy bývají v podzemních svatyních umístěné otvory, odkud měly dovnitř proudit paprsky slunečního svitu. Ty měly osvětlovat některá speciální místa (například oltář) během obřadů a celkově tak podtrhovat atmosféru svatyně. Ústředním výjevem interiéru chrámu byl bohatě zdobený oltář s tauroktonií – výjevem Mithry, kterak zabíjí býka, ta měla obvykle největší rozměr a byla umístěna tradičně uprostřed oltáře (či nad oltářem). Shromáždění věřících uvnitř chrámu bylo pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř mají pouze kněží), kdežto zasvěcenci kultu se shromažďují v prostorách Mithrova chrámu podobně jako křesťané v kostelech. Mimo to Mithrův kult disponoval také speciálními mobilními oltáři s reliéfy, které bylo možno libovolně přesouvat či rozebrat a postavit jinde. Kamkoli Mithrovi věřící přišli, tam si náboženství přinesli se sebou díky přenosnému oltáři, a mohli tak praktikovat svou víru. Díky římským legiím se kult šířil nezvyklou rychlostí a zakládání nových náboženských obcí bylo mnohem jednodušší.

Liturgie a náboženské svátky byly odvozeny z příběhů Mithrova života, kult oslavoval zabití býka Mithrou slavností či hostinou, během které byl obětován býk, jehož maso se později na hostině jedlo. V pobožnostech hrály také významnou úlohu voda a víno (původně haoma neboli sóma, obětní nápoj z rostliny, která na Západě neroste, a proto byla v obřadech nahrazena vínem). Úpadek kultu byl zapříčiněn rozmachem nového náboženství křesťanství a s ním souvisejícím zákazem pohanských krvavých obětí. Vzhledem k tomu, že oběť býka byla pro mithraistickou víru a liturgii klíčová, protože se skrze ní prováděla obnova světa a všeho života v něm, nebylo možné v kultu dál pokračovat.