Móda značky „eko“

Pohled na ekologické chování se v čase měnil a mění. Ekologie se začala uplatňovat ve velké míře až v 70.letech 20 .století ve vyspělých zemích, kdy se ukázalo, že rozvoj ekonomiky založené na průmyslu má velmi negativní důsledky na životní prostředí kolem nás. Vznikla ekologická hnutí, která posléze vyústila ve zformování politických stran. Ty získaly podporu veřejnosti a začaly prosazovat šetrnější chování k přírodě v politice států. V první fázi tento boj přinášel velké a důležité výsledky, z hlediska ovzduší to bylo zejména odsíření elektráren.

Ekologii bohužel časem postihl podobný problém, jako mnoho dalších hnutí vzniklých jako tlaku na vyřešení určitých problémů. Podobným procesem prošly např. odborářská, nebo feministická hnutí. Na počátku měla velké opodstatnění, neboť apelovala na řešení závažného problému ve společnosti. Poté, co dosáhla odstranění větší části problému, poněkud ztratila své původní opodstatnění, avšak fungují dále. Mají stále další a nové požadavky, které však někdy překračují hranici zdravého rozumu a místo původního spojenectví se začínají střetávat s názorem veřejnosti. Stávají se z nich zájmové skupiny.

Ekologie také dospěla do fáze, kdy toho nejdůležitějšího už dosáhla a některé její další požadavky již nemají podporu běžné veřejnosti. Zároveň se ovšem stalo, že se ekologie stala do značné míry módní záležitostí. Paradoxně se jí coby módní vlny chopili ti, proti nimž byla dříve namířena. Jedná se o firmy a podnikatele, kteří začali ekologii využívat k podpoře svých zisků.

O obratu ve vnímání ekologického chování svědčí např. událost z roku 2009, kdy německý svaz průmyslu nečekaně podpořil německé politiky, aby podporovali mezinárodní dohodu o snížení emisí skleníkových plynů. Ukázalo se tím, že průmysl v nejvyspělejších zemích dnes již vnímá ekologii nikoli jako překážku v rozvoji, ale jako příležitost. Ekologický byznys dosáhl významných rozměrů. To se ovšem zdaleka netýká všech zemí.

Vyvíjí se řada produktů pyšnících se přívlastkem „ekologický“. Toto označení zvyšuje přidanou hodnotu výrobků, které je tak možné prodávat i za vyšší ceny. Podniky se chlubí veřejnosti v tiskových zprávách, jak dokáží omezovat emise skleníkových plynů. Přestože k tomu dochází přirozeným vývojem, lze tuto skutečnost výhodně prodat veřejnosti a vytvořit si tak lepší image. Vznikají i takové kuriozity, jako hotely s minimální produkcí skleníkových plynů apod. Lidé na „eko“ značení slyší, přestože v některých případech se jedná o projekty za hranicí zdravého rozumu, které samozřejmě nemají žádný reálný efekt na atmosféru.

„Eko“ označení se stalo marketingovým nástrojem, kdy lidé pomocí používání ekovýrobků mají pocit, že přispívají k lepšímu životnímu prostředí, aniž by se museli omezovat ve své spotřebě. A producenti toho vyžívají. Ochota omezovat své konzumní chování ve jménu klimatických změn je však prakticky nulová.

Svým ekologických postojem se chlubí i státy, aby zlepšily svůj obraz ve světě. I Čína již deklarovala zájem o snížení emisí skleníkových plynů na jednotku HDP. V tomto případě však nejde o vstřícný krok, jelikož ke snížení emisí na jednotku HDP dochází přirozeně ve všech zemích v důsledku zlepšujících se technologií. Navíc Čínu v brzké době patrně čeká deindustrializace ekonomiky na úkor levnějších zemí, jako je Pákistán apod. Podobný efekt přispěl ke zlepšení životního prostředí v řadě vyspělých zemí, včetně Česka..