Můžeme zachytit oxid uhličitý ještě v komínech?

V otázce snahy o snižování emisí skleníkových plynů se nabízí úvaha, zda by nebylo možné oxid uhličitý vzniklý při spalování odnímat ze splodin ještě v továrních komínech a výfucích aut. Vždyť podobně dnes již umíme ze spalin odnímat sloučeniny síry, což významně snížilo jejich emise a prospělo přírodě. Po vlně odsíření by teoreticky mohla přijít vlna oduhličení.

Technologie odnímání oxidu uhličitého ze splodin už existuje a experimentálně i funguje. Bohužel, oddělení oxidu uhličitého coby plynu je finančně náročnější, ale především je třeba vyřešit otázku jeho následného ukládání. To se zatím příliš nedaří. Ukládání oxidu uhličitého na dna moří by kromě vysoké ceny přineslo i značná ekologická rizika, nadějnější je ukládání do vytěžených ložisek ropy a zemního plynu, čímž by se uhlík vrátil tam, kde byl. Ani to by ovšem nebylo levné a zatím k tomu emitenti CO₂ nejsou ekonomicky motivování. Samotný proces odnímání a ukládání je také náročný energeticky, takže se díky němu zase vypustí jiný CO₂ do atmosféry…

Do budoucna nelze rozvoj technologií na zachytávání CO₂ vyloučit, ale pravděpodobně nepůjde o klíčovou činnost ve snaze o omezení skleníkového efektu.