Mysterijní náboženství

Mysterijní náboženství tvoří jeden ze tří typů helénistického náboženství, přičemž druhým typem byl císařský kult či regionální náboženství (podle národa nebo státu) a třetím typem bylo filosofické náboženství, jako např. novoplatonismus. To je také reflektováno Varronovým rozčleněním teologie na tři části: civilní/politická teologie (týkající se státního náboženství a jeho stabilizačního vlivu na společnost), přirozená teologie (filosofické spekulace ohledně podstaty božského) a mystická teologie (zaměřená na mýtus a rituál).

Mystéria spíše doplňovala občanské náboženství, než aby s ním soupeřila. Jedinec mohl jednoduše pozorovat rituály státního náboženství, být zasvěcen do jednoho či více mystérií a zároveň být stoupencem určité filosofické školy. Na rozdíl od veřejných rituálů či civilního náboženství, na nichž se předpokládala účast všech členů společnosti, zasvěcení do mystérií bylo v rámci řecko-římského polyteismu dobrovolné. Mnoho aspektů lidového náboženství se v rámci mystérií znovu opakuje, jako např. oběti, rituální pokrmy, rituální očista atd., pouze s tím rozdílem, že se odehrávaly v tajnosti a byly určeny jen úzkému kruhu zasvěcenců. To má značný význam v kontextu raného pronásledování křesťanů. Křesťanství bylo římskou vládnoucí skupinou považováno za zcela nepřijatelné, ne kvůli svým principům a zásadám, ale kvůli tomu, že se raní křesťané rozhodli považovat svoji víru za překážku v účasti na císařském kultu, což bylo římskou vládnoucí vrstvou vnímáno jako podvratná činnost.

Mysterijní školy nabízely možnost, jako zachovat starobylé náboženské rituály a máme důvod domnívat se, že byly velmi konservativní. Eleusínská mystéria přetrvala více než tisíciletí a zatímco se během této doby rituály veřejného náboženství značně změnily, od náboženství doby bronzové, přes dobu železnou, k hrdinskému kultu helénistického období, až k císařskému kultu římské doby, rituál mystérií zůstal, podle toho co víme, nezměněn.

Z tohoto důvodu je možné se domnívat, že starší řecká mystéria odrážela některé určité aspekty indoevropského náboženství, s paralelou v indo-íránském náboženství. Mysterijní školy řecko-římského světa zahrnují eleusínská mystéria, dionýská mystéria a orfická mystéria. Někteří z mnoha bohů, kteří byli Římany převzati z jiných kultur, byli také uctíváni v rámci mystérií, jako například egyptská Eset, perský Mithras, thrácký Sabazius a fryžská Kybelé.

V 19. a na počátku 20. st. byly mysterijní školy předmětem fascinace německých a francouzských učenců. Tato literatura měla ohromný význam na evropskou kulturu v pozdním 19. st. Psychiatr a psychoanalytik Carl Gustav Jung si z této literatury vypůjčil řadu metafor, aby přeformuloval svoje teorie a založil na nich své charismatické hnutí.