Nadace

Nadace (angl. foundation, něm. Stiftung) je podle českého práva účelové sdružení majetku, zřízené zakladatelem k dosahování společensky nebo hospodářsky užitečných cílů. Její název musí obsahovat slovo „nadace“ a zpravidla také označení, poukazující na její účel. Podobné funkce může plnit i nadační fond, který ale na rozdíl od nadací nemusí mít trvalý charakter a výnosnou povahu, případně svěřenský fond, který ale na rozdíl od nadace nebo nadačního fondu není nadán samostatnou právní subjektivitou.

V českém právu byla nadace původně obecný druh právnické osoby, který jako účelové sdružení majetku představovalo protipól sdružením osob (korporacím), od roku 2014 však tuto obecnou úlohu převzaly fundace a nadace je již jen jedním z jejich typů.

Právní úprava nadací je obsažena především v ustanoveních § 306–393 občanského zákoníku, nadace zřízené podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, účinného do konce roku 2013, existují dále a jsou považovány za nadace podle občanského zákoníku. Na vše, co není v novém občanském zákoníku speciálně upravené v části týkající se fundací, nadací a nadačních fondů, se použije obecná právní úprava právnických osob (§ 118–209 občanského zákoníku)

Nejznámějšími nadacemi jsou Nadace Alfreda Nobela, udělující každoročně Nobelovy ceny. V českých zemích pak historické Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových (Hlávkova nadace), Vize 97 Nadace Dagmar a Václava Havlových, Dobrý anděl, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, nadace Naše dítě, Nadace Partnerství a mnoho dalších.

Účel nadace může být veřejně prospěšný, pokud její činnost spočívá v podpoře obecného blaha, i účel dobročinný, spočívá-li její činnost v podpoře určitého okruhu osob. Nelze však založit nadaci za účelem podpory politických stran a hnutí nebo sloužící výlučně výdělečným cílům. Případné podnikání nadace může být jen vedlejší činností k podpoře jejího hlavního cíle. Pokud se stane, že nadace plní zakázaný účel, soud ji bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.

Účel nadace je jejím nejdůležitějším pojmovým znakem. Zakladatel je povinen účel vymezit ve svém zakladatelském právním jednání; jde o jeho podstatnou náležitost. Účel může být nastaven obecně nebo naopak velmi detailně, může se určit i více účelů a posloupnost jejich naplňování. Přesnost vymezení účelu v zakladatelském právním jednání je důležitá i z hlediska uplatňování vlastní vůle členů orgánů nadace. Platí, že čím přesněji jsou účel i další otázky specifikovány, tím menší prostor je dán pro uplatnění vůle odlišné od vůle zakladatele.

Známka kvality pro nadace a nadační fondy slouží jako potvrzení kvality nadací a nadačních fondů, nebo také firemních nadací a firemních nadačních fondů, které byly založeny komerčním subjektem. Slouží jako jasný signál, že daný nadační subjekt funguje nad rámec zákonných požadavků, dodržuje etické principy, pracuje kvalitně a jedná transparentně. Tím posiluje důvěru veřejnosti, dárců a partnerů ve svou odbornou a etickou profesionalitu a usnadňuje jejich orientaci mezi jednotlivými nadačními subjekty. Už při samotném hodnotícím procesu je navíc kladen důraz na zkvalitnění fungování nadací a nadačních fondů a pomoc při jejich rozvoji a zvýšení výkonnosti. Tyto subjekty mohou také zlepšovat svou práci a postavení na základě detailního hodnocení, které je v procesu udílení známky kvality vytvořeno včetně doporučení pro jejich další činnost.

Historie nadací v Česku

Myšlenka institutu nadace sahá až do daleké historie. Nadace však prošly od klasického římského práva až do současnosti dlouhým vývojem. Idea někomu pomoci a solidarita je však společná všem lidem a nadace mají tedy podobný základ ve všech zemích.

Do roku 1918, kdy vzniklo Československo jako samostatný stát, bylo území současné České republiky součástí Rakousko-Uherska. Zde bylo nadační právo regulováno převážně veřejným právem. Pro nadace v samostatném československém státu byla významná Saintgermainská smlouva, kde byly nadace poprvé zakotveny a uznány. Další vývoj zbrzdila hospodářská krize a nástup fašismu. Nebyl dán tedy prostor pro vytvoření nadačního zákonodárství. V roce 1953 byla zrušena nadace jako právní forma. Institut nadace se opět objevil až v novele hospodářského zákoníku z r. 1990, kde byla nadace uznána jako samostatný typ právnické osoby. Tato úprava ale nevyhovovala a proto od 1. 1. 1992 bylo do občanského zákoníku vloženo odkazující ustanovení na samostatný zákon o nadacích. Tento zákon nabyl účinnosti v roce 1997, kdy byl přijat zákon o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb. Právní úprava nadací byla však dost liberální, docházelo ke zneužívání, a tím pádem i k postupné ztrátě důvěry veřejnosti v obecně prospěšné poslání nadací. V roce 2010 byl proto tento zákon novelizován a stal se komplexním právním předpisem se soukromoprávními i veřejnoprávními prvky.

Od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který nyní nově zahrnuje i úpravu korporací a fundací a tedy sem spadá i úprava nadací a nadačních fondů.