Nastává globální superbouře
Část odborníků v poslední době stále otevřeněji varuje před neustále se zvyšujícím rizikem, že naši planetu v brzké budoucnosti postihne prudký kolaps klimatického systému, v jehož důsledku zanikne současná civilizace. Nejedná se přitom vůbec o přehnané tvrzení. Pohled do statistik je totiž naprosto výmluvný. Počet extrémních projevů počasí se nepřetržitě zvyšuje a rok do roku rostou adekvátně k tomu i škody. Ničivé bouře, rozsáhlé záplavy, dlouhotrvající sucha a těžko zvladatelné požáry překonávají rekordy staré mnohdy i stovky a tisíce let. Mnoho lidí si logicky začalo klást otázky a tázavě se proto začali obracet k odborníkům. Optimistické odpovědi se však od opravdu zodpovědných zástupců vědy dočkat nemohli a ani nemohou. Podle všech prognóz je trend jasný: Zemi budou i nadále a se zvyšující se intenzitou pustošit rozbouřené živly, které podle mnohých scénářů povedou rychle a nezadržitelně k celosvětové katastrofě.
Území Spojených států a zejména pak Floridy zasáhla letos série už čtyř velmi mocných a statisticky naprosto bezprecedentních hurikánů. Charley v polovině srpna způsobil škody v úhrnné výši 7,5 až 15 miliard dolarů a zařadil se tak na druhé místo v seznamu nejničivějších hurikánů novodobé historie. Počátkem září šokoval všechny svou obrovskou velikostí srovnatelnou s rozlohou států Texas hurikán Frances, přezdívaný "Monstrum". Vynutil si evakuaci rekordního počtu téměř tří miliónů američanů a napáchal škody ve výši 10-ti miliard dolarů. Sdělovací prostředky ho označily za "hurikán století", to však ještě netušily, co bude následovat. V polovině září totiž rozsáhlé území USA zpustošila "nejničivější bouře posledního půl století".
Hurikán Ivan, jemuž se dostalo přiléhavé přezdívky "Ivan Hrozný", nejdříve v Grenadě stačil zničit 90 procent všech obydlí a když později ještě zesílil, dosahoval vítr v nárazech neuvěřitelné rychlosti 315 km/h. Evakuovány byly opět milióny osob. Škody v USA přesáhly hranici 10-ti miliard dolarů. Ve stejné době se čvrtý extrémně ničivý hurikán Jeanne přehnal přes Haiti, kde způsobil smrt dvěma tisícům obyvatel. O týden později udeřila znovuzrozená Jeanne znovu, poničila Bahamské ostrovy a v plné síle se vrhla na téměř celé východní pobřeží Floridy, kde byly k evakuaci vyzvány 3 milióny lidí.
Sezóna hurikánů roku 2004 je naprosto mimořádná a vymyká se všem regulérním záznamům, které se o hurikánech vedou od roku 1851. Nikdy v historii nepostihly USA během jediného roku dvě tak silné bouře. Nyní se jich v rozmezí pouhých šesti týdnů sešla celá čtveřice. Celá čtveřice také obsadila přední místa v žebříčku hurikánů sestaveném podle výše škod. Z tohoto pohledu je předstihl pouze hurikán Andrew. který v srpnu 1992 způsobil škody za 20,3 miliard dolarů. Tolik hovoří prostá statistická fakta, která jistě nepotřebují komentář.
V průběhu srpna 2004 napočítali meteorologové na území Spojených států 173 tornád, což je bezkonkurenčně nejvyšší srpnový počet za celou dobu záznamů (od roku 1950). V loňském roce bylo přitom dosaženo absolutního měsíčního rekordu, když od začátku do konce května bylo pozorováno neuvěřitelné množství 562 tornád. Prudké vzdušné víry způsobily velké hmotné škody a připravily o život desítky lidí.
Zcela vyjímečnou sérii tajfunů (2, 3, 4, 5, 6, 7) zaznamenali tento rok také v Tichomoří. Mnoho škod způsobily silné větry doprovázené záplavami a to především v Koreji, Japonsku a Číně. Zemřely stovky lidí a evakuovány byly celé milióny. Japonsko zasáhlo v této sezóně už deset tajfunů, což je historický rekord. V celé východní Asii napočítali meteorologové tento rok už rekordních 23 tajfunů. Kromě hojného počtu překvapily větrné smrště také svou ničivostí. Ve statistikách se několik z nich zařadilo na první místa pomyslného historického žebříčku.
Čínská řeka Jang-c´-tian se v důsledku vytrvalých dešťů rozlila a způsobila stoleté záplavy, které ohrožují i mamutí čínskou přehradu Tři soutěsky. Dramaticky se zvyšující četnost povodní i dlouhodobých období sucha s sebou přináší strádání pro mnoho miliónů čínských obyvatel.
Není mým cílem prezentovat na tomto místě soupis všech přírodních katastrof, které v poslední době zasáhly do dění na této planetě. Ten soupis by byl bezpochyby dlouhý a s každou další položkou by nabýval na dramatičnosti. Globální klimatický systém vykazuje zcela zjevné symptomy disharmonie, které se logicky projevují tak, jak se projevují.
Extrémní trendy v počasí se nevyhýbají ani České republice. Katastrofální tisícileté povodně z roku 1997 a 2002 není jistě třeba nikomu připomínat, stejně tak loňské horoucí teploty nejvyšší za posledních 500 let. Souběžně s tím sužovaly celou Evropu rozsáhlé požáry a stoleté sucho. Ani vzdušný element nezůstal stranou a 9. června 2004 se prohnal Litovlí v roli nefalšovaného tornáda. Člověk ani nemusí počítat staletí, aby viděl, že se něco děje. Něco závažného. Něco, co vypadá jako poslední varování před pohromou apokylyptických rozměrů.
V této souvislosti není nezajímavé připomenout si jarní premiéru katastrofického filmu "Den poté". Jeho předlohou se stal stejnojmenný román Whitleyho Striebera. Tentýž autor napsal už o několik let dříve knihu s titulem "Příchod globální suberbouře". Společně s Artem Bellem v ní upozorňuje na fakt, že v důsledku skleníkového efektu může dojít k sérii prudkých atmosférických poruch s ničivým dopadem pro celou planetu. Severní polokouli by mohla totálně zdevastovat obrovská superbouře. Většina velkých světových měst by byla zaplavena a nová doba ledová by uvrhla lidstvo na dlouhá staletí do nepřetržité zimy.
Tento podle autorů velmi reálný scénář si uvědomují i vlády světových velmocí, ale z pochopitelných důvodů jej drží v tajnosti. Utajení nicméně není stoprocentní. Několik měsíců před premiérou filmu se totiž na veřejnost dostala odborná studie vypracovaná pro potřeby amerického Ministerstva obrany. Závěr studie je šokující a v podstatě se shoduje s názorem Whitleyho Striebera: Změny klimatu do 20 let zničí civilizaci.
Ne, opravdu se nejedná o sci-fi ani o neopodstatněný katastrofismus. Ba právě naopak. Podobné katastrofy nejsou v dějinách Země žádnou novinkou. Potvrzují to i geologické nálezy. Podle nich jde dokonce o cyklický jev, přičemž právě teď nastává jeho destruktivní fáze. Navíc síly, jež ovládají podnebí, vystavujeme takovému napětí, že už prakticky neexistuje možnost návratu. Na druhé straně nedisponujeme dostatkem vědeckých poznatků, abychom dokázali všechny následky vůbec předpovědět. Faktorů, které se podílejí na stále rychlejším průběhu klimatických změn, je vícero a vědci se svou velmi úzkou specializací nejsou schopni do svých prognóz zahrnout všechny problémy současně. Odhadovaný maximální vzestup teploty, který v roce 2001 předpověděl Mezivládní panel pro podnebné změny, byl vážně podceněn. Namísto dosud odhadovaných 5,8 stupňů lze po nejnovějších zjištěních očekávat vzrůst teploty přibližně o 10 až 12 stupňů. Tehdější odhady totiž nepočítaly se stoupajícím množstvím oxidu uhličitého uvolňovaného světovými rašeliništi ani nemohly vzít v potaz slábnoucí efekt sazí a kouře v atmosféře.
Za zmínku bezpochyby stojí i fakt, že podle nedávných výzkumů byla stabilita antarktických ledovců narušena teplem vulkanického původu, čímž se jejich tání ještě více umocnilo. A v neposlední řadě je třeba připomenout, že Slunce je nyní aktivnější, než kdykoli v průběhu posledních osmi tisíciletí.
Vzhledem k velkému množství faktorů, které se podílejí na zrychlujícím se procesu klimatických změn, není možné vypracovat věrohodný model průběhu budoucích událostí. Jedno je ale jisté: Četné geologické a archeologické nálezy svědčí o tom, že prudké klimatické kotrmelce nejsou na naší planetě ničím novým a v minulosti často a opakovaně zasahovaly do vývoje života na Zemi. Například osud prehistorického lesa, který byl objeven na michiganském poloostrově, je toho jasným a nezpochybnitelným důkazem.
Nastane tedy globální superbouře? Ano, tato možnost je reálná a nejnovější poznatky zvyšují její už beztak hodně vysokou pravděpodobnost. Musíme si ovšem uvědomit, že proces, který mezi 80.000 až 10.000 lety střídavě spouštěl doby ledové a meziledové, byl otázkou desetiletí, případně několika málo let. Někteří geologové tuto přechodovou fázi změny průměrných teplot o celých 10 stupňů Celsia dokonce zkrátili na pouhý 1 rok. Z geologického hlediska je to opravdu okamžik a proto ji směle můžeme označit za bleskovou.
Autoři zprávy pro americký Pentagon Peter Schwartz a Doug Randall předpokádají, že se četná evropská města v důsledku zvyšujících se hladin moří ocitnou pod vodou. Do roku 2010 se zastaví Golfský proud a do roku 2020 zavládne v Británii a celé Evropě sibiřské klima. Katastrofě už podle nich nelze zabránit. Nejpozději v roce 2007 zničí silné bouře pobřežní hráze v Nizozemí, takže většina holandského území se stane neobyvatelným. Města jako Haag budou opuštěna. Také Bangladéš a další nízko situované země zmizí pod mořskou hladinou.
Na loňském Světovém ekonomickém fóru v Davosu vystoupil s nalehavou výzvou k politikům ředitel Oceánografického institutu v Massachusetts Dr. Robert Gagosian. Všechny přítomné překvapil varováním, že ke klimatickému zlomu a prudkému ochlazení severní hemisféry může dojít do 20 let.
Tváří v tvář faktům se nelze divit pochmurným prohlášením sira Davida Kinga, hlavního vědeckého poradce britské vlády: "Je zjevné, že není moc moudré stavět velká města na břehu moří, kde nemohou zůstat. Z nynějšího vývoje je jasné, že města jako Londýn, New York a New Orleans budou první, která budou zatopena." Podle Kinga jsou prudké změny klimatu větším problémem než mezinárodní terorismus. V atmosféře je totiž v současnosti nejvíce oxidu uhličitého za posledních 55 milionů let, což bohatě stačí na rozpuštění veškerého ledu na této planetě.
V pořadu "The Big Chill" britské veřejnoprávní televizní stanice BBC zazněl 13. listopadu 2003 názor, že náhlý nástup doby ledové může do roku 2020 uvrhnout Anglii do ledového pekla celoročních třeskutých mrazů a sněhových bouří. Z jižního pobřeží by pak mohly být vidět ledové kry dlouhé několik kilometrů.
Rádžív Nigam, vědec indického úřadu pro oceánologii, varoval místní obyvatele, že Bombaj, Kalkata a Madrás do roku 2020 pravděpodobně zmizí pod mořskou hladinou.
Letošní zpráva vědců o tom, že grónský ledovec taje desetkrát rychleji, než se dosud předpokládalo, zůstala prakticky bez povšimnutí. Přijetí tzv. Kjótského protokolu bylo už před časem zablokováno v důsledku neuvěřitelně zaslepeného a samolibého postoje světových velmocí v čele s USA, Čínou a Ruskem. Přestože Ruská vláda v září 2004 protokol nakonec schválila, už teď je zjevné, že tzv. omezování emisí v rámci naplňování Kjótského protolu se stává skvělým byznysem, na kterém lze vydělat velké peníze. Pro důkazy nemusíme chodit daleko.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR prosazuje návrh vydat povolenky na vypouštění emisí v úhrnném objemu 116,3 milionů tun ročně. Ministerstvo životního prostředí navrhlo "pouhých" 99,5 milionů tun, což prý podle MPO "omezuje podnikatele". Český svaz zaměstnavatelů v energetice požaduje dokonce nehorázných 150 milionů tun. Přitom průmyslová odvětví, kterých se plán týká, v posledních letech vyprodukovala průměrně necelých 89 milionů tun emisí ročně. (Aktualizace 6. října: Vláda nakonec přijala "kompromisní" variantu ve výši 107,66 milionů tun.) Už tak byla Česká republika s největšími emisemi na prvním místě žebříčku rozšířené Evropské unie. Je tedy naprosto zřejmé, že se o žádné omezování produkce skleníkových plynů nejedná. Ba právě naopak. Připravované kšeftování s emisemi nelze podle mého názoru nazvat jinak, než nechutným a zvráceným kupčením s vlastním znečištěním. Dlužno podotknout, že na rozvojové státy se Kjótský protokol nevztahuje, což například Číně nebo Indii musí velmi vyhovovat.
Zcela neomluvitelný zůstává postoj USA a Austrálie. Jakékoli snižování emisí nepřipadá podle americké vlády v úvahu. Ani to minimální minimum, které samo o sobě nemůže nic vyřešit, tak nebylo přijato těmi, kteří sami mají největší zodpovědnost za současný stav. Je to smutné zjištění, nicméně má svoji logiku, přestože je to logika zlá a zvrácená. Dala by se shrnout do jediné věty: Když do pekla, tak na bílém koni. A tak politici dál pokračují ve své pštrosí politice, zatímco loď jménem Titanic už začala klesat ke dnu. Nu což, hlavně když bude ještě chvíli veselo.