Nejvyšší vědomí - o smrti
"Nejsem součástí žádného hnutí. To, co dělám je něco věčného. Tohle se děje od chvíle, kdy se objevil první člověk na zemi a bude to pokračovat až k poslednímu člověku. Není to pohyb, je to jádro evoluce. Jsem pouze součástí nekonečného vývoje člověka. Hledání pravdy není ani staré ani nové.
Pátrání po vaší vlastní existenci nemá nic společného s časem. Mohu odejít, ale to co jsem začal bude pokračovat. Tohle nikdo nezaložil a nikdo není ani vůdcem. Je to tak obrovský fenomén, který mnoho osvícených lidí objevilo a když pomohli v hledání zase zmizeli. Ale jejich pomoc povznesla lidstvo o kousek výš, udělala lidstvo trochu lepší, víc lidštější. Oni opouštěli svět o něco hezčí než jej nalezli."
Osho je osvícený mistr. Na světě je nejkontroverznější mystikem všech dob, napsal více než 600 knih. Jeho komuna v Puně, v Indii, je největším centrem spirituálního růstu na světě. Každý rok se o něj zajímají tisíce návštěvníků z mnoha zemí , kteří se zde účastní meditačních technik, terapií, bodyworků a kreativních programů nebo pouze přijíždějí poznat a zažít mystičnost tohoto místa.
Následující slova byly spontánně vyřčeny Oshem na dotazy jeho žáků.
"Milovaný Osho,
Když jsem šla na tento diskurz, moje srdce se třáslo strachem, cítila jsem se jako bych měla umřít. Cítila jsem smrt velmi blízko. Později, už na diskurzu jsem cítila obrovskou radost pocházející z nějakého neznámého zdroje.
Jsou právě tohle dvě strany lásky k tobě? Nebo je to něco jiného? Prosím komentuj."
Chaitanya Bharti, smrt je vždycky blízko. Je jako tvůj stín. Měla bys být bdělá, protože tě následuje od prvního okamžiku tvého života až po jeho konec. Smrt je stejný proces jako život a vždy jsou pohromadě, jako dvě kola u vozu. Život nemůže existovat bez smrti a smrt se neobejde bez života.
Naše mysl má chorobnou touhu, aby existoval jenom život, ne smrt. My vůbec nevnímáme existenci, pořád se držíme naší bláznivé tužby. Každá touha namířená proti přírodě je šílená. A tato touha žije v každé živé formě, nejen v člověku. Také stromy se bojí smrti, ale stromům může být odpuštěno. Stromy nejsou vědomé bytí, jsou nevědomé - jen přespávají.
Ale vy už jste trošku vzhůru. Vy můžete cítit přítomnost smrti. V tuto chvíli se otevírá možnost hlubšího porozumění, že život a smrt jsou nečinné síly. Život je pozitivní pól (jako v elektrice), smrt ten negativní, ale nemohou být rozděleny.
Říkáš: "Když jsem šla na diskurz, moje srdce se třáslo strachem, cítila jsem se jako bych měla umřít." Ti, kteří jsou bdělí, ví, že smrt může přijít každým momentem, malý moment a ty můžeš odejít.
Tahle bdělost ti pomůže prožít každou chvilku tak hluboce jak je to jen možné, protože smrt může uříznout tvé kořeny aniž by tě informovala. Bez jakékoli předchozí zprávy, že přichází. Prostě přijde. Ty budeš jenom vědět, že se to stalo. Ale to není největší průšvih. Největší průšvih je, když máš šanci a příležitost a nežiješ - pak budeš jenom odkládat.
Život je příležitost. Smrt je konec šňůry. Pokud porozumíš smrti tvůj život se stane intenzivní a totální. Ale místo porozumění smrti se tím necháváš zavalit. Z toho důvodu se tvé srdce třese strachy. A strach se ti ve skutečnosti nesnaží pomoci, strach ti jenom zastře tvoji mysl. Ze strach nevyjde porozumění.
Takže kdykoliv cítíš strach, nastává obrovská příležitost k pochopení, že život je chvilkový, pomíjivý, že život je něco jako sen. Jak jsou reálné vaše sny , když spíte - ve skutečnosti reálnější než než vaše zážitky, když jste vzhůru.
Neměli by jste o tom nikdy přemýšlet, ale když jste bdělí můžete jen pochybovat: " Pravděpodobně to co vidím, je jenom sen." Já můžu být sen, vy můžete být sen, celý tohle naše posezení se může odehrávat jako sen . Brzy budete probuzení a řeknete:" Panebože! Tohle byl jenom sen".
Je tu možnost, pokud jste probuzení , pochybovat, podezřívat realitu, která vás obklopuje. Ale když spíte, nemůžete ani pochybovat o existenci snu.To je reálné, to je reálnější než realita sama.
Už jste někdy pochybovali o nějakém snu? Už jste někdy přemýšleli o tom, že pravděpodobně to, co vidíte je jenom sen? V ten moment, kdy jste zapochybovali, jste se probudili a sen okamžitě skončil. Sen může pokračovat jenom tehdy, když jste totálně zaspali, tak hluboce, že ve vás nevyvstávají žádné pochybnosti a žádné podezřívání.
Ale těm, kteří pochopili obojí, život a smrt jako dva aspekty reality, sen a takzvaná realita vašeho stávajícího vědomí jim nepřijdou v základu až tak odlišné. Jednou vstanete jako každé ráno a sen života skončí, jednoho dne, už po smrti, vstanete do jiné reality a všechno co bylo doposud reálné - třeba po sedmdesát let - se stane pouze snem. A ve vašem vědomí po tom nezůstane ani stopa.
Smrt je stálou připomínkou: "Já můžu přijít kdykoli. Buď připraven." A kde je ta příprava? Příprava znamená žít život tak totálně, tak intenzivně, tak prudce, s tím, že až smrt přijde, tak vy si nebudete stěžovat, už tu nebude žádná zášť. V tu chvíli budete absolutně připraveni, protože váš život byl totální, teď už znáte všechna jeho mystéria- a už není důvod dál žít.
Smrt přijde přesně v pravý čas, ve chvíli, kdy už na ni sami budete myslet. Já prohlašuji, že smrt se strefí přesně do okamžiku, kdy už si sami budete myslete "Už toho bylo dost".
Smrt přijde a vy pochopíte, že život byl prožit totálně, a teď už není žádný důvod dál dýchat a dál se probouzet a spát - protože nic nového se už nestane. Teď už je všechno minulost a není žádná budoucnost.
V takovéhle chvíli je smrt vítaným hostem. A dokud nebudete připraveni přivítat smrt, vězte, že jste propásli život. Ti, kteří cítí smutek a strach ze smrti, jsou lidé, kteří zmeškali vlak.
V našem podvědomí stále promeškáváme vlak. Ten vlak se pohybuje každou minutu, přímo před vámi, ale vy ho stále zmeškáváš.
Musím vám povědět o třech profesorech. Všichni patřili k Filosofickému Institutu. Všichni tři stáli na nádraží a o něčem hovořili. Přišli vyprovodit jednoho z nich a rozloučit se před dlouhou cestou. Byli tak zabraní do rozhovoru, že si nevšimli, když jim začal ujíždět vlak. A právě ve chvíli, kdy jim před očima ujížděl poslední vagón a všichni se probrali. A všichni se rozběhli. Dva naskočili do vagónu, ale ten poslední nemohl.
Nějaký starý muž, poslíček na nádraží, viděl celou tu scénu. Zbylý profesor tam smutně stál a starý muž povídá: "Nepochopím, že jste zmeškal vlak, ale buďte bez obav, za dvě hodiny jede další.
Profesor odpověděl: "Já se nestrachuji o sebe, ale o mé kolegy co nastoupili do vozu. Oni přišli, aby vyprovodili MĚ . Ale to byl takový spěch - vše se odehrálo tak rychle ...
Tohle je náš stav. To se může stát komukoliv právě proto, že naše činy vycházejí z nevědomí. To, že se vaše srdce chvěje strachy není nic jiného než neporozumění. Dokud vás bude smrt rmoutit, cokoli zažijete bude pravdivé pro všechny, každý moment, dokud nezemřete. Nebude to pravdivé pouze pro ty, co už mrtví jsou.
V jedné věci jsou mrtví lepší než vy: nemohou nikdy zemřít - nemají strach, nechvěje se jim srdce. Jenom si lehnou do hrobů a odpočívají. Nic se jim už nestane.
Ale tak dlouho, jak vy budete žít je možnost smrti opravdová. Jen obavy nejsou opravdové, ale dění je absolutně opravdové.
Co na tom záleží, jestli zamřete za sedm dní, sedm let nebo sedmdesát let? Jedna věc je jistá: že se připravujete na smrt. Život není něco, co můžete neustále promeškávat. Jinak v okamžiku vaší smrti pocítíte největší hrůzu a bolest, nejhlubší agónii z promeškání celé příležitosti, jež vám byla dána. A existence nabízí hojnost, ne hrůzu.
Nejste dost bdělí aby jste využili příležitosti k transformaci sami sebe v něco věčného, nesmrtelného, v něco, co vás postaví mimo dosažení smrti. Ve strachu ze smrti není pomoci.
Jestliže víte, že vás smrt následuje, přišel čas, aby jste hledali hluboko v sobě ten bod, který je za smrtí. My nazýváme ten bod SACHCHIDANAND: pravda tvého bytí, nejvyšší vědomí vašeho života a obrovské požehnání vašeho stávání se květinou.
Také jsi řekla, že když jsi seděla na diskurzu "cítila jsi nekonečnou radost z nějakého neznámého zdroje".n Na tom není nic mystického. Přišla jsi na diskurz chvějící se, obklopená strachem ze smrti a tady jsi spatřila smích a slyšela hudbu a stala jsi se jednou z komuny. Zapomněla jsi na své malinké ego a jeho strach ze smrti. Cítila jsi hlubokou harmonii se všemi, kteří jsou tady přítomni.
Tato harmonie byla zdrojem tvé radosti, ne žádný neznámý zdroj. Tato harmonie je zdrojem tvé nekonečné radosti a tato harmonie je také zdrojem tvé lásky ke mně.
Není to nic neznámého, je to něco čistého a ty musíš být o něco více vědomá. Pak ti tato čirost dá vodítko k věcem, které se ti stávají ve tvém životě. Ale ty nevíš ani odkud přicházejí, ani kam jdou. Všechno to vypadá jako nedorozumění. Ale s tvou harmonií, láskou a radostí roste porozumění.