Novodobé reformy kalendáře

Rok se tradičně členil svátky a slavnostmi, takže kalendář často úzce souvisel s náboženstvím. Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat. Např. gregoriánskou, velmi mírnou, reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918. Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny, přes něž se překládají „pohyblivé svátky“ (Velikonoce, Svatodušní svátky, Roš ha-šana, ramadán a pod.), tradičně odvozované od Měsíce, ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem. Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18. století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře, někdy podnícené revolucí, jako francouzský revoluční kalendář (viz níže), který se však neprosadil, podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30. let.

Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující:

• aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné;
• aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem;
• aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá.

Obvykle se navrhuje, aby se na konci roku zařazoval jeden den (v přestupném roce dva), který by nebyl součástí týdne ani měsíce. Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi, takže rok může souhlasit s cyklem týdnů, a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech, ostatní o 30 dnech. Jiný, radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny".[1]

Nejmírnější reforma by byla změna délky měsíců, aby se pravidelně střídaly měsíce o 31 a 30 dnech. Únor by měl 30 dnů, srpen taky, září 31, říjen 30, listopad 31 a prosinec 29 nebo 30 v přestupném roku. Názvy september, október, november a december by se přesunuly na 7.–10. měsíc, aby to odpovídalo významu těchto názvů (sep~7, ok~8…). Júl a august by se přesunuly na 11. a 12. měsíc.

Nejracionálnější kalendář by počítal dny od 1. do 365. nebo 366., nepoužíval by měsíce ani týdny, ale dekády dnů a na konci roku zbývající období o délce 5 nebo 6 dnů. Názvy dnů by byly prvek, druhek, třetek, čtvrtek atd. Svého předchůdce měl ve Francouzském republikánském (revolučním) kalendáři.[chybí zdroj]

• Vstříc věřícím vycházejí návrhy, které zachovávají sled týdnů a proto nevsouvají den navíc, ale po 5 nebo 6 letech vkládají celý týden.
• Hankeho a Henryho permanentní kalendář (HHPK)[2][3]má v každém čtvrtletí měsíce o délce 30, 30 a 31 dnů. Kalendář Symetrie 010 [4]má 30, 31 a 30 dnů. HHPK navíc navrhuje zrušení časových pásem a zavedení celosvětového času (UTC).
• Kalendář Symetrie 454[5] má délku měsíců 28, 35 a 28 dnů každé čtvrtletí.
• Týdenní kalendář s ISO číslováním (ISO týdenní kalendář) nepoužívá měsíce, ale jenom čísla týdnů a dnů v rámci týdne začínajícího pondělím (např. konec roku 2019 byl: neděle (jako každý rok) 2019-W52-7, odpovídá neděli 2019-12-29). V jednoduchosti, uživatelské přívětivosti a praktičnosti překonává dva výše uvedené. Jeho odchylka od astronomického data je taky menší pro to, že přestupný týden se vkládá už při zpoždění o 4 dny a ne až o 7.
• Kombinace kalendářů Symetrie 454 a týdenního udává datum jako číslo dne v týdnu, týden v měsíci, měsíc a rok. Např. poslední den v roku: neděle, 4. týden v prosinci, rok 2019. (7.4.W12.2019.), nebo 4. neděle v prosinci.

Vhodný rok pro přechod na nový kalendář je ten, který začíná v pondělí.

U těchto návrhů se předpokládá ustanovení Velikonoc na stálé datum. Papež František k tomu vyjádřil vstřícnost.

V katolickém liturgickém kalendáři jsou také určité prvky týdenního kalendáře (např. 1.–34. neděle v mezidobí, 1.–5. neděle postní, 1.–7. neděle velikonoční, 1.–4. neděle adventní).

Týdenní kalendář se částečně používá i v losovacích hrách (např.: V 16. týdnu byla tažena tato čísla: …), ve školství a podnikání (každý sudý týden) a k orientaci v průběhu těhotenství.

Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60. letech 20. století se dokonce zdálo, že je mezinárodní organizace schválí, nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo.