O dopadech úbytku sněhu a ledu z Alp

„Vy možná vidíte pole, ale je to poušť. Po ránu jsou výhonky zelené, ale odpoledne většinou zežloutnou. Tahle rýže už nejde zachránit, nemá smysl na ni plýtvat vodou. Je to jako ve válce. Obětujeme jedno pole, abychom mohli zachránit jiná.“

Slova italského farmáře popisujícího podmínky při historickém suchu léta 2022.

Není to úplně intuitivní, ale právě toto svědectví vypovídá o těch nejvážnějších dopadech úbytku sněhu a ledu z Alp. A to i přesto, že pochází z pole u městečka Mortara, odkud je to k nejbližším vrcholkům Alp asi 100 kilometrů. Voda se tam totiž stejně jako na mnoha jiných farmách v severní Itálii v dobách nedostatku letního deště získávala z Pádu a jeho přítoků, které ještě v létě čerpaly vodu z tajícího sněhu a ledu.

To se ale teď mění. A netýká se to jen Pádu.

Dohromady Alpy poskytují až 90 % vody evropským nížinám a vysychání těchto „vodních věží Evropy“ je pro kontinent nepochybně diametrálně větší výzvou než dopady na byznys napojený na lyžování, který navíc alespoň částečně zachraňuje umělý sníh. I tento sektor nicméně samozřejmě dopady cítí a bude je cítit čím dál víc.

Pomoc dobrovolným hasičům i českým studentům. Skupina CSG spouští nový nadační fond
Podle studie mapující vývoj výšky sněhové pokrývky napříč stanicemi v Alpách mezi lety 1971 až 2019 se průměrná výška sněhové pokrývky napříč celou sezonou (listopad až květen) snižuje o 8,4 % za deset let.

Důsledkem je člověkem způsobená změna klimatu a minimálně v dohledné době je jisté, že tento trend bude pokračovat.

Za posledních 600 let se podle jiné studie průměrná délka období se sněhovou pokrývkou v Alpách zkrátila už o 36 dní. Stabilní zkracování přitom začalo na konci 19. století a po roce 2000 zrychlilo „bezprecedentním“ tempem (vysvětlení, jak se vědci dobrali k rekonstrukci sněhové pokrývky z období, kdy se systematicky neměřilo, najdete v boxu pod grafem).

Dopad na sucho v tajících Alpách má dva rozměry.

První se týká čistě sněhu, který v ideálním případě slouží jako postupně se uvolňující zásoba vody až do doby, kdy se nejvíc hodí zemědělcům i volně rostoucí vegetaci.

Problém může nastat už v zimě čistě tím, že sněhu napadne málo kvůli podprůměrným srážkám, což nijak nesouvisí s oteplováním a táním, ale závisí to na přirozené variabilitě, která tu byla vždy. S tím se nedá nic moc dělat, ale není to příliš časté.

Dále se může stát, že srážek je v zimě dost, ale padají víc ve formě deště, nebo případně i sněhu, který ale rychle taje. V takovém případě voda z hor ve velkém odtéká už v zimě nebo během časného jara, kdy ještě není tak „potřeba“. Tento problém už lze jasně připsat oteplení klimatu a na celostátní úrovni je zásadní například i pro Česko a další země bez větších hor, kde by toto mohly kompenzovat zásoby z vyšších nadmořských výšek. I tam nicméně tento efekt cítit je a týká se to i alpských oblastí ve výškách pod 2 tisíce metrů nad mořem.

V bezpečí už ale není ani sníh ve vyšších polohách. Důvodem je časnější nástup intenzivních veder, která tání urychlují a mohou způsobit, že veškerý sníh odtaje už před první polovinou léta. Přesně to se ostatně stalo i v roce 2022 v Itálii.

„Problém je v tom, že jsme ztratili rezervu vody z Alp. Není tam téměř žádný sníh ani led. Jsme závislí jen na dešti. Náš ekosystém se z alpského stává středomořským. Dřív jsme na severu Itálie ze zásob v podobě sněžné pokrývky v Alpách čerpali i v létě. Letos bylo ale velké teplo už na jaře a všechno roztálo dřív,“ popisoval tehdejší situaci italský hydrolog Stefano Fenoglio.

Stejně jako sníh i horské ledovce slouží jako zásobárna vody. Dodávají ji nicméně zejména až v pozdním létě, kdy už je sněhu málo, nebo není žádný a fungují tak svým způsobem jako poslední záchrana na déšť v chudých létech.

„Studie z alpských povodí ukazují typický průběh: nejprve dochází k dočasnému zvýšení letního odtoku díky zesilujícímu tání, ale jakmile ledovec ztratí většinu objemu, nastává trvalý pokles průtoků právě v létě. V povodí řeky Arve v oblasti Mont Blancu se očekává do konce století pokles letního průtoku o 30–45 %, zatímco zimní průtoky naopak porostou v důsledku častějších dešťů místo sněhu,“ popsala dopad tání alpských ledovců polární bioložka ledovců Marie Šabacká.

Ledovce v globálním měřítku tají bezprecedentním tempem a Alp se to týká obzvlášť. Střední Evropa ztratila od roku 2000 asi 39 % ledovcové hmoty, což představuje nejvyšší relativní úbytek ze všech regionů.