O životě v Kristu

Mikuláš Kabasilas

Z prvé knihy pojednávající o tom, že život v Kristu vzniká skrze Božské tajiny křtu, myropomazání a svatého přijímání.

Život v Kristu se rodí již v tomto přítomném životě a má v něm položen svůj počátek. Naplňuje se však až v onom budoucím životě, teprve když přijde náš den a my zemřeme. Tento dokonalý stav však lidské duši nemůže propůjčit ani toto pozemské bytí ani ono bytí budoucí, pokud nevezme svůj počátek již tady a teď. V tomto přítomném životě je totiž naše tělesné bytí ponořeno v temnotu a pomíjivost a dědictvím této tmy a smrtelnosti nemůže přece být světlo a nesmrtelnost! Proto svatý apoštol Pavel pokládá za lepší zemřít, a tak být s Kristem (Filip. 1,23).

Ty, kdo dychtí po tělesném pomíjivém životě a jeho radostech, zastihne přicházející věk bez sil a bez duchovních smyslů, takže jim pak již nic nebude moci pomoct k získání věčné blaženosti. Umrtveni a nešťastní budou přebývat v onom blaženém a nesmrtelném světě. Božské Slovo, které je Světlem, sice vyjde jako slunce rozdávající své čisté paprsky, avšak oči, jež se už dříve nenaučily vidět toto duchovní světlo, nemohou již být v tuto chvíli uzpůsobeny k jeho spatření. Drahocenná vůně Ducha Svatého v onen čas pronikne vším a naplní vše; kdo však v ten čas nebude mít připraveno duchovní vnímání, schopné vnímat ji, ten je také už nikdy neobdrží. V onen den budou smět přátelé Syna Božího mít podíl na Jeho tajemstvích; dozvědět se, co jen On sám slyšel od Otce. Ale pouze ti tam vejdou, kdo se již dříve stali Jeho přáteli a mají otevřen duchovní sluch. Toto přátelství nebude totiž uzavíráno až tam, ani nebudou teprve tam otevírány uši, ani chystán svatební šat a připravovány ostatní věci náležející ženichovi… Jedině tento přítomný pozemský život slouží jako dílna k přichystání všeho potřebného. Kdo tyto náležitosti nebude mít připraveny a hotovy již před svým odchodem na věčnost, nebude mít ani podíl na onom budoucím blaženém životě! Svědectví o tom v Evangeliu vydává pět pošetilých panen (Matouš 25,1-13) i ten, komu chyběl svatební oděv na hostině (Matouš 22,1-14). Poté, co přišly panny k ženichovi bez oleje a onen člověk bez svatebního oděvu, nikdo z nich si již nemohl v té chvíli opatřit nic z toho, čeho se jim nedostávalo.

Tento svět nosí ve svém lůně člověka úplně nového, stvořeného dle obrazu Božího. A utvoří-li se tento člověk zde, je-li učiněn na tomto světě, pak – stav se tady dokonalým – rodí se do onoho dokonalého a věčně mladého světa. Je tomu podobně jako s lidským zárodkem, jenž se dle své přirozenosti vyvíjí v temnotě a stísněnosti, ale je přitom připravován k životu ve světle a na volném prostoru; tento lidský plod je již mateřském lůně utvářen dle měřítek života, ke kterému je chystán. Podobně je tomu i se svatými. (Zde se chystají, „vyvíjejí se“, duchovně rostou pro život v Království Božím). To má na mysli svatý apoštol Pavel, když píše Galaťanům: „Mé dítky, znovu a znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu“ (Gal 4,19).

Lidský plod si ovšem není ještě vědom života, který přijde po narození, kdežto svatým je již v tomto přítomném životě (kde se jako v lůně připravujeme a dotváříme v nového, nebeského člověka) zjevováno mnohé z onoho života budoucího. Pro nenarozené děti není náš pozemský svět ještě přítomen, neboť k nim nedoléhá žádný paprsek světla a vůbec nic z toho, co je v tomto pozemském životě teprve čeká a co teprve později pochopí. S námi tomu tak ale není! Budoucí, nebeský život je totiž do tohoto pozemského žití jakoby vlit nebo vmíchán – nám již vyšlo lidumilné Slunce a nebeský lék je již vyléván na tyto hříchem zamořené krajiny; Chléb andělů je již podáván za pokrm lidem.

Získávání neklamné pravdivé duchovní zkušenosti znamená okusit Království Boží zde na zemi – tomu přikládá pravoslavné křesťanství podané nám svatými Otci zásadní význam pro naši spásu. Již zde na zemi je třeba započít s životem duchovním, nebeským, abychom v něm mohli pokračovat i po smrti těla na věky...