Od války k válce

Po skončení války Izrael čelil diplomatické výzvě přetavit vojenské vítězství v trvalý mír založený na Rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 242, která volala po uznání suverenity, územní integrity a politické nezávislosti každého státu v regionu a jejich právu žít v míru a bezpečí v uznaných hranicích a neohrožováni hrozbami nebo násilnými akty zvenčí.

Arabská pozice, jak ji formuloval Chartúmský summit (srpen 1967), však bylo následující: žádný mír s Izraelem, žádné vyjdenávání s Izraelem a žádné uznání Izraele. V září 1968 Egypt zahájil  'opotřebovací válku,' která se vyznačovala sporadickými, statickými akcemi podíl břehu Suezského kanálu, které eskalovaly v plně rozvité lokalizované boje a přinesly oběma stranám velké oběti. Nepřátelské akce skončily v roce 1970, když Egypt a Izrael přijaly obnovení příměří podél Suezského průplavu.

1973 Jomkipurská válka

Tři roky relativního klidu podél hranice země skončily v Den smíření (Jom Kipur), nejposvátnější den židovského roku, když Egypt a Sýrie zahájily koordinovaný překvapivý útok proti Izraeli (6. října 1973): Egyptská armáda překročila Suez a syrské jednotky pronikly na Golanské výšiny.

Během následujících tří týdnů Izraelské obranné síly odrazily nápor útoku, překročily Suezský průplav do Egypta a zastavily se až 32 km od syrského hlavního města, Damašku. Dva roky složitých jednání mezi Izraelem a Egyptem a mezi Izraelem a Sýrií vyústily v dohody o stažení sil, podle kterých se Izrael stáhl z části území dobytých během války.

1982 Operace Mír pro Galileu

Izrael si nikdy nepřál konflikt se svým severním sousedem, Libanonem. Avšak ve chvíli, kdy se v jižním Libanonu etablovala Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) poté, co byla vyhoštěna z Jordánska (1970) a začala opakovaně provádět teroristické útoky na města a vesnice v severním Izraeli (Galilea), která si stály mnoho životů a materiálních škod, Izraelské obranné síly překročily hranice do Libanonu (1982).

"Operace Mír pro Galileu" vyústila v odstranění velké části organizační a vojenské infrastruktury OOP z oblasti. Dalších 18 let Izrael spravoval malou bezpečnostní zńu v jižním Libanonu přiléhající ke své severní hranici s cílem chránit obyvatele Galileje proti útokům nepřátelských elementů.

Druhá libanonská válka

V květnu 2000 Izrael stáhl všechny své síly z bezpečnostní zóny v jižním Libanonu. Libanon však nedodržel Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 425 a 1559, které požadují rozpuštění Hizballáhu a rozmístění jednotek libanonské armády v jižním Libanonu.

Výsledkem tohoto selhání byla erupce násilností v červenci 2006, které následovaly poté, co HIzballáh ubesl dva izraelské vojáky a bombardoval izraelská severní města. V navazujícím konflilktu, který je znám pod názvem Druhá libanonská válka, bylo na civilní cíle v Izraeli odpáleno více jak  4 000 raket. Boje byly ukončeny v srpnu 2006 a přijata byla Rezoluce RB OSN č. 1701, která požaduje bezpodmínečné propuštění vězněných izraelských vojáků, nasazení jednotek UNIFIL a libanonských vojáků v jižním Libanonu a uvalení embarga na zbraně dodávané ozbrojeným skupinám v Libanonu.

2008 Operace v Gaze
Poté, co se Izrael v roce 2005 stáhl z Pásma Gazy a čtyřech osad v severní části Západního břehu a volebním vítězství Hamásu v roce 2007, teroristické činy proti Izraeli nabraly na intenzitě. Na jižní Izrael byly z Pásma Gazy odpáleny tisíce raket, které způsobily škody na majektu a jak fyzickou, tak psychickou újmu obyvatelům žijícím na jihu; a dovedly Izrael do situace, kdy byl donucen podniknout vojenskou akci v podobě Operace Lité olovo (27. prosince 2008 až 18. ledna 2009).