Oheb

Tajemné zříceniny hradu Oheb ční nad řekou již po mnoho dlouhých věků a vypravují se zde nejrůznější příběhy, obyčejné i pohádkové.

Daleko proti proudu času, v dobách tuze prastarých, zachvátil zemi hrozný nepřítel lidu - mor. Mnoho, přemnoho lidí prostých i bohatých mu podlehlo a stejně tak i hradní pán. Strašlivá byla jeho smrt a tělo bylo zakopáno hluboko do země, aby jej nikdo nemohl nalézt.

Čas rychle míjel a uplynulo pár staletí, když na hrad přišel nový pán. Muž nečestné povahy. Hradní pán podnikal loupeživé výpravy do celého okolí a přišel tak k velkému bohatství.

Avšak obával se, že by jej mohl nějaký loupežník připravit o všechno a jeho mysl tížila myšlenka, kam by poklad ukryl. A vskutku, jednoho dne našel místo, které se mu velmi zalíbilo a rozhodl se, že poklad zakope do země.

Celý večer netrpělivě přecházel po hradě a čekal, až všechno služebnictvo ulehne ke spánku. A když nastala temná noc, vydal se s celým bohatstvím na své tajné místo a tam začal kopat.

Kopal a kopal, až vykopal hlubokou jámu. Tu však narazil na něco bílého. Sklonil se proto a ze země vytáhl téměř kulatou věc. Oklepal z ní hlínu a najednou spatřil, že v ruce drží lidskou lebku. Polekal se a rychle ji chtěl vrátit na své místo. Náhle však lebka sklapla a zuby děsivě zacvakaly.

To už pán nevydržel. Odhodil lebku na zem, v mžiku ji zasypal, sebral své bohatství a utíkal pryč. Byl k smrti vystrašený a již nikdy se neodvážil k místu, kde lebku vykopal, zajít a raději přesídlil na nedaleký hrad Vildštejn.