Okamžitá ryzí přítomnost - podstata dzogčhenové nauky

 

  Čhögjal Namkhai Norbu            Překlad L.Chmelík

    

Dnes je velmi důležitý den tohoto retreatu, protože zítra skončí. (Smích.) Tentokrát jsme se věnovali různým způsobům předání moci (myšlena síla osvícení všech buddhů) prostřednictvím gurujógy. Když provádíme gurujógu, říkáme, že jsme ve stavu ryzí přítomnosti bílého „A“ a pak v této okamžité ryzí přítomnosti pokračujeme. Takže byste měli vědět, co okamžitá ryzí přítomnost znamená. Je to vlastně podstata dzogčhenové nauky. Okamžitá ryzí  přítomnost není jen obyčejná bdělost. Obvykle jsme kontinuálně bdělí například při řízení auta - jinak bychom havarovali. To je obyčejná bdělá přítomnost.

            Když se ale naučíme rozvíjet kapacitu naší obvyklé bdělosti, můžeme se pak pokusit sjednotit ji  se spontánní, okamžitou ryzí přítomností. A to je důvod, proč neustále opakujeme: „Zkuste být bdělí.“ Ani na okamžik  se nenechte rozptýlit. Znamená to například, že když řídíte, nejste rozptýlení, ale bdělí. Vaše mysl však nezůstává jen u řízení. Řídíte a přitom posuzujete a přemýšlíte o celé řadě věcí. Když se takto necháte rozptýlit, můžete mít mnoho problémů.

            Každá činnost, které se věnujeme (například řízení), je ovládána bdělou přítomností. To je význam slova bdělost v běžném smyslu. Učme se tomu v denním životě, protože je to důležitou součástí praxe.

            Když například někam jdete, jste-li bděle přítomni a dáváte-li pozor na to, že jdete, budete mít v daném okamžiku mnohem méně problémů. Jsou-li dveře vašeho domu příliš nízké, proč se, když do nich vcházíte, často praštíte do hlavy? Protože nejste bděle přítomni. Nebo když při vaření krájíte maso, říznete místo do masa do svého prstu - a to je další projev vašeho rozptýlení.

            Jestliže jste bděle přítomni v denním životě, bude váš život za jakýchkoliv okolností snazší. Pak můžete získat také schopnost uvolnit se, relaxovat. A to je také nesmírně důležitá praxe v denním životě. Samozřejmě, že to není jednoduché, obzvláště pro lidi, kteří nikdy takový druh praxe nezkoušeli. Ale můžete se tomu učit a dále to rozvíjet.

            Chcete-li být například bděle přítomni v nějakém ohraničeném časovém úseku - například vás napadne, že půjdete do kuchyně a uděláte si šálek kávy - pak, jste-li v daném okamžiku bdělí, pomyslete si: „Až teď půjdu do kuchyně a budu si připravovat kávu, chci být bdělý. Po celou dobu budu bdělý.“ Pak se zvedněte, jděte do kuchyně a buďte neustále  bděle přítomni v tom, co děláte. Buďte všímaví. Když se budete takto cvičit v  denním životě, velmi vám to pomůže. Nakonec již do toho nebudete muset vkládat ani příliš úsilí, protože bdělá přítomnost přijde automaticky. Je to tedy velmi důležitá praxe.

 

            Praxe a záměr

            Lidé se obvykle domnívají, že praxe znamená pouze to, že někam usedneme a provádíme speciální vizualizace, dýchání, pozice nebo recitace manter... atd. Zvlášť lidé, kteří následují graduálnější systém nauky. Jsou velmi zaměstnaní prováděním přípravných praxí, jako je ngondro, a tak dělají nejprve poklony a očišťují tělo. Ovšemže to pomáhá, ale existuje i celá řada jiných způsobů, jak se dá tělo pročistit, nejenom poklony.

            Za starých časů mistři zavedli poklony, protože to vyjadřovalo úctu a respekt. Když se jedna osoba klaní jiné, dává tím najevo svou pokoru. Ale skutečný význam je spojen s naším záměrem. Jestliže nemáte skutečně správný záměr, není příliš prospěšné ani provádění poklon. A pakliže víte, že kořenem je váš záměr, pak můžete dělat cokoliv. Možná něco užitečnějšího, než poklony.

            Před několika dny jsme například dělali karmajógu. Karmajóga znamená práci; odstraňovali jsme křoviny v blízkosti gonpy. Každý den jsme pracovali velmi tvrdě. Mnoho lidí to však nechápe a myslí si: „Ó, vždyť to je normální práce, to není očišťování.” Máte-li ale dobré úmysly, pak je to jako byste dělali poklony, není v tom žádný rozdíl. Ve skutečnosti je to dokonce ještě lepší než poklony, protože taková práce byla zapotřebí a měla nějaký užitek. Když  děláte poklony ve svém pokoji, tak je to možná nějak užitečné pro vás, ale nijak to neprospívá druhým. To je příklad. Nauka a praxe se musí řídit rozumem, nikoliv pouze formalitami.

            Řada lidí ví, že v ngöndro je Vadžrasattvova očista, skrze níž  mohou očistit negativní karmu. Ale karmu, tento kořen všech emocí i existence šesti lók, můžete očistit dokonce ještě lépe slabikami ÓM ÁH HÚM. Tuto recitaci vadžry můžete provádět i v denním životě. A pro nashromáždění zásluh můžete dělat tröndu, protože podstatný je váš záměr. Lidé si myslí, že pro nashromáždění zásluh musí obětovat mandalu, a tak očistí malý kousek kovu, na něj dají trochu rýže a myslí si, že je to fantastické shromáždění zásluh. Ale to není nic. Až když se sjednotíte myšlenkou, že obětujete celý vesmír a veškeré krásné věci v něm, shromáždíte nějaké zásluhy.

            Když například provádíme gurujógu, děláme během ní také tröndu, jež má dva aspekty - očištění a shromáždění zásluh. V praxi, jako je očista Guru Vadžrasattvy, vyzařujeme světla do všech směrů, manifestujeme nespočetné obětiny všem realizovaným bytostem a pak od nich přijímáme nekonečná množství světelných paprsků, které nám přinášejí moudrost a předávají požehnání a sílu osvícených bytostí. Znovu zazníme semennou slabiku a vysíláme světla do všech šesti lók, tedy do všech samsárických dimenzí. Tímto světlem odstraňujeme příčiny veškerých negativit všech cítících bytostí v samsáře a vše se manifestuje v čisté dimenzi. Když světla přijímáme, očišťujeme skrze ně veškerou vlastní negativní karmu v podobě našeho karmického těla a manifestujeme se v čisté dimenzi.

            Jak vidíte, vše je spojeno se záměrem. Určité věci, jako je například ngöndro, nemusíte nutně dělat pouze tradičním způsobem. Neříkám ale, že byste jej neměli dělat - praxe ngöndra je dobrá, vy však musíte pracovat s okolnostmi odpovídajícími vaší dané situaci.

 

            Práce s okolnostmi

             V dnešní době nemá mnoho lidí ze Západu mnoho volného času, protože když žijeme ve společnosti, musíme pracovat. Když nepracujete, nevyděláváte žádné peníze, a když nemáte peníze, nemůžete normálně žít - obzvláště lidé, kteří mají rodinu, manžela, manželku, děti atd. Bydlíte-li ve městě, dostáváte každý měsíc účty za telefon, elektřinu a podobně - je potřeba je zaplatit. Taková je naše situace. Takže pokud nepracujete, jak byste mohli žít? Svůj čas tedy musíte věnovat práci. Opravdu si nemyslím, že by lidé ze Západu měli čas na praxi v tradičním smyslu slova. Takže, když tu tato možnost není, často se stane, že zůstanete pouze u hezké myšlenky, že byste rádi praktikovali, a ve skutečnosti neděláte nic. V takovém případě ale jen ztrácíte čas a nic neuskutečníte.

            Je tedy nesmírně důležité, abyste věděli, jaká je skutečně vaše konkrétní situace a pak s ní podle toho pracovali. Dokonce i v sútrách se dozvídáme, že Buddha učil bytosti podle jejich kapacity a možností. Nehlásal žádný univerzální zákon, podle něhož by se měli řídit všichni.. A v dzogčhenu obzvlášť. Každý den si znovu opakujeme, že musíme pracovat s okolnostmi. Není nutné, abyste se na něco fixovali a slibovali si: „Tohle musím dělat každý den.” To je přístup súter nebo nižších tanter, ale neodpovídá to skutečné kondici bytostí. Takže práce s okolnostmi je velmi důležitá.

            Když jsem před mnoha lety přišel do Spojených států, potkal jsem v Bostonu jednoho gentlemana. Měl jsem tam tehdy veřejnou přednášku, a tak jsem dával i nějaké rady a uvedení do dzogčhenové nauky. Ten muž chtěl se mnou hovořit, ale nechtěl přijít na toto setkání. Řekl jsem mu, že teď mám zrovna přednášku, ať se vrátí později, že si s ním pohovořím. Když jsem dával nauku, ten pán tam nebyl. Viděl jsem ho venku, jak se baví. Když jsme skončili, přišel a řekl mi: „Potřebuji od vás radu, protože vím, že jste nejen duchovní učitel, ale také tibetský lékař. Několik dní mám problémy....” a požádal mne o radu. Když jsem se ho zeptal, jaké problémy má, odpověděl, že jde o potíže s nervovým systémem, komplikované určitým druhem ochrnutí. Dal jsem mu sice nějakou lékařskou radu, ale obzvláště jsem jej žádal, aby prováděl určitou praxi. Dále jsem se ho zeptal, zda následuje nějakou duchovní nauku nebo učitele. Odpověděl mi, že následuje svého duchovního učitele a jeho systém praxe již sedm let, což znamenalo, že nechtěl přijmout mou nauku nebo radu ohledně nauky. Řekl jsem mu, že si myslím, že by pro něj bylo velmi užitečné provádět praxi Vadžrapániho. Poradil jsem mu, aby požádal svého učitele o iniciaci a instrukce k této praxi. Pak by ji mohl provádět a pomohl by si tak od svého onemocnění.

            Po roce, když jsem v létě znovu navštívil Boston, jsem měl opět veřejnou přednášku. Tento muž tam byl znovu, ale nemohl již moc dobře chodit. Tentokrát přišel na přednášku, a já jsem trochu mluvil o tom, že lidé, kteří následují nauku, by se neměli omezovat. Po skončení ten muž znovu přišel a znovu žádal o radu.. Ale nedělal žádnou praxi Vadžrapániho. Snad požádal svého učitele, ale ten mu odpověděl, že musí nejprve dokončit přípravné praxe ngöndra.Ten muž ale nedokončil ani poklony, a to ani po sedmi letech, protože mu to neumožňovalo jeho zdraví. Přesto však v praxi ngöndra nadále pokračoval.

            Řekl jsem mu: „ngöndro znamená přípravu. Vy nevíte, jak dlouho budete žít. Budete-li se neustále jen připravovat a připravovat, ale nikdy se nedostanete k tomu hlavnímu a nebudete to aplikovat, jaký užitek bude mít vaše příprava? Budete-li připravovat po mnoho dní veliký banket a nikdy se nenajíte, jaký to má smysl?” Pak, ještě později, mne ten muž požádal o nějakou praxi Vadžrapániho, i když to vypadalo, že je docela pozdě, protože ochrnutí již značně postoupilo.

Následující rok jsem opět jel do Spojených států. Měli jsme retreat v Conway a ten muž konečně přišel na mou nauku. Přišel však se psem, protože byl už úplně slepý a nemohl moc dobře chodit... To je jen takový příklad.

 

            Spojení s naukou

             Musíme tedy pracovat s okolnostmi, nejen jednoduše následovat tradiční cestu. Tradiční cesta je způsob, jakým je vše předkládáno naší společností. Když například chcete jít na univerzitu, musíte mít maturitu. Když nemáte maturitní vysvědčení, není možné, abyste studovali na univerzitě. A jestli chcete získat maturitu, musíte začít na základní škole. Tomu říkáme tradiční cesta a je to logické, protože například malé děti nemohou jít studovat přímo na univerzitu. Také nauka tradičně pokládá nováčky za poněkud hloupé. Předpokládá, že naprosto nic z dharmy nechápou, a proto se tedy musí nějakou dobu zaučovat.

            V nauce dzogčhenu ale takovouto představu „od začátku” nemáme, protože staří dzogčhenoví mistři řekli, že není možné, aby někdo přijal dzogčhenovou transmisi anebo potkal dzogčhenového učitele, když nemá s daným učitelem a naukou konkrétní spojení. Když vidím někoho, kdo nikdy nepraktikoval buddhismus ani dzogčhenovou nauku, ale má o ni velmi vážný zájem, tak je mi okamžitě jasné, že tato osoba má s dzogčhenovým učením určité karmické spojení.

            Někteří lidé mají velmi silné spojení, někteří menší a jiní jen maličké. Pokud zde ale alespoň nějaké spojení je, můžete tuto kapacitu dále rozvíjet. Takže není důvodu, proč bychom si měli myslet, že když je člověk úplně nový, nutně to znamená , že je hloupý a ničemu nerozumí. Z tohoto důvodu není v dzogčhenu podstatné následování určitých tradičních způsobů, a proto lidi také nežádám o to, aby dělali ngöndro předtím, než přijmou to, co je v nauce nejpodstatnější.

            Garab Dordže, nejdůležitější dzogčhenový učitel, formuloval tři principy, které představují resumé všech dzogčhenových nauk. Vystihují, jak se máme dzogčhenové nauce učit, jak ji aplikovat a jak ji můžeme realizovat. Následujeme-li Tři principy Garab Dordžeho, aplikujeme dzogčhenovou nauku.

            První princip se týká přímého uvedení, což znamená, že učitel žáka uvede přímo k objevení toho, co to je okamžitá ryzí přítomnost. Okamžitá ryzí  přítomnost představuje stav Samantabhadry, stav všech osvícených bytostí. Jsme-li vždy v tomto stavu, jsme dokonale osvícení. Není však lehké být v tomto stavu stále, protože máme nesmírně silné tendence k existenci v samsáře. Jsme v ní totiž již po mnoho životů a nashromáždili jsme spoustu karmy. Když ale svou schopnost setrvávat v tomto stavu trénujeme, jednoho dne se v něm můžeme ocitnout už napořád. To je první výrok Garab Dordžeho.

            Takže Garab Dordže neučil, že byste nejprve měli dělat ngöndro, protože pak by výroky nebyly tři, ale čtyři. (Smích.) Nemůžete ani říct, že by na to Garab Dordže zapomněl, protože je to dzogčhenový mistr číslo jedna a je vždy plně bděle přítomen ve stavu okamžité ryzí  přítomnosti.Takže my se řídíme tím, co řekl, protože tak je to stoprocentně správné.

            Druhý princip Garab Dordžeho je setrvávání mimo jakoukoliv pochybnost. To znamená, že i přesto, že vám dal učitel přímé uvedení, a vy jste měli nějakou zkušenost, nemusíte být od této chvíle ve stavu, ve kterém by bylo všechno naprosto dokonalé. Tak jednoduché to není. Je zde ale mnoho metod, které den za dnem praktikujeme, abychom si mohli být jistí, že jsme mimo jakoukoliv pochybnost o tomto stavu.

Jestliže jsme tuto schopnost dokonale získali, pak je zde poslední princip - pokračování v integraci s tímto stavem.

            Až to je pak ve skutečnosti vlastní praxí dzogčhenu: naše tělo, řeč a mysl, náš denní život, vše je integrováno do této okamžité ryzí přítomnosti. V každém okamžiku, ať už jíte, jdete, nebo děláte cokoliv jiného v jakékoliv samsárické situaci - nejste nikdy rozptýlení a jste vždy vedeni vědomím ryzí přítomnosti. Jestliže máte takovouto kapacitu, pak jste skutečným dzogčhenovým jogínem a nepotřebujete již tolik formální praxe atd. Už jen váš život samotný je dokonalá praxe.

            Pomocí tří principů Garab Dordžeho můžete trochu porozumět tomu, co je podstatou nauky dzogčhenu. Jak vidíte, to hlavní je okamžitá ryzí přítomnost, a proto ji musíte objevit.

 
         
  Výtah z učení předaného v Merigaru,10. června 1999