Osamělé umírání na Covid-19

Umírání pacientů nakažených koronavirem Sars-CoV-2 je bolestné. Jsou při plném vědomí, osamocení, bez svých nejbližších. Italská lékařka Francesca Cortellarová popsala deníku Il Giornale srdceryvné scény, které se denně odehrávají nejen v její nemocnici, ale ve všech zařízeních po celé Itálii.

„Nejhorší je, když jsou pacienti sami a s pláčem prosí personál, aby mohli naposledy vidět své děti a vnoučata a říct jim sbohem,“ popsala. „Je jim zle a vědí, že odcházejí. Přitom nikdo z jejich příbuzných u nich nemůže být. Žádné milosrdné bezvědomí nenastane, nemocní jsou do poslední chvíle při vědomí. Je to, jako kdybyste se topili a nemohli proti tomu nic dělat,“ dodala.

Lékařka popisovala příklad jedné starší dámy, která umírala na jejím oddělení. „Chtěla ještě jednou vidět svou vnučku. Vytáhla jsem svůj telefon a zprostředkovala videorozhovor. Rozloučily se a o chvíli později stará paní zemřela,“ popsala lékařka příběh.

Cortellarová chce proto pomoci i dalším umírajícím, aby měli šanci se prostřednictvím moderních technologií spojit se svými nejbližšími. „Mám dlouhý seznam proseb o videohovory, říkám tomu seznam posledních rozloučení. Snažím se sehnat další iPady, tři nebo čtyři by stačily, abychom pomohli nemocným zbavit se osamělosti a odejít důstojně,“ řekla.

Itálie patří k nejpostiženějším evropským zemím s koronavirovou nákazou. Poslední zprávy uvádějí, že se nakazilo 24 747 lidí. Na virus zemřelo 1809 lidí. Kliniky pod náporem pacientů kolabují. Lékaři mluví o tom, že je postihlo virové tsunami.

„Je to, jako bychom se ocitli ve válečné vřavě,“ napsala Daniele Macchiniová, lékařka z Bergama, v příspěvku na Facebooku. „Bitvy zuří ve dne v noci. Nešťastníci přicházejí jeden po druhém na pohotovost. Byli doma s horečkou týden nebo deset dní, aniž by šli ven, ale teď už dál nemohou. Je jim zle, nemohou dýchat, nedostává se jim kyslíku. Diagnóza je vždy stejná: oboustranný zápal plic.”

Pacienti nutně potřebují dýchací přístroje, ty ale v Itálii zoufale chybějí. Stejně jako lůžka na jednotkách intenzivní péče a lékaři. „Už nejsme chirurgové, urologové a ortopedi, ale jsme lékaři, kteří se snaží zvládnout tsunami,“ uvedl profesor Stefano Muttini, vedoucí anesteziologického oddělení nemocnice Karla Boromejského v Miláně.