Otevření mimosmyslového vnímání
Tato kategorie psychospirituální krize zahrnuje mimosmyslové vnímání a jiné parapsychologické jevy.
Mimosmyslové vnímání v rámci pobytu mimo tělo patří k nejdramatičtějším prožitkům.
Řadí se sem rovněž prekognice, tj. fenomény jako předvídání budoucnosti, věštění, telepatické zážitky, poltergeist fenomény tj. kontakt s duchy.
Patří sem také zkušenost, kterou C.G.Jung popsal jako synchronicitu, neboli "smysluplnou koincidenci dvou nebo více událostí, přičemž se jedná o něco jiného než o náhodnou pravděpodobnost"./Jung, 1997/
Pokud jsou zážitky spojeny pro svou novost a intenzitu s úzkostí např. strachem z duševní choroby je důležitým terapeutickým krokem nalezení takového rámce naší mysli, který umožní, aby zážitek byl akceptován jako možnost, kterou nabízí rozšířené vědomí.
Je důležité upozornit na fenomén, který platí pro všechny kategorie krize, ale pro tuto je nejvíce typický. Jde o stadium nafouknutí - inflace Já. Objevení nových schopností se odrazí na zvýšeném sebevědomí. Možnost změny vnímání se stane potravou pro Já a pozornost může být odvedena od duchovního vývoje jinam. To je past, a naším úkolem často bývá provázet trpělivě tak dlouho, až Já dozraje.
Doplňující informace k této kategorii /citace z knihy: Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-86183-09-2/
Pro všechny stavy duchovní krize je velmi příznačný zvýšený výskyt intuitivních schopností a různých paranormálních jevů. V některých případech je však příval informací pocházejících z neobvyklých zdrojů (intuice, telepatie či jasnovidnost) natolik mohutný a chaotický, že zcela ovládne obraz a že představuje hlavní problém.
Mezi nejdramatičtější projevy otevření extrasensorického vnímání patří mimotělní zážitky. Při nich jako by se vědomí vzdalovalo od těla a kroužilo nezávisle a svobodně po okolí. Jednotlivec tak může z nadhledu pozorovat sám sebe, vidět, co se děje v blízkém okolí nebo i vnímat události odehrávající se v místech na míle vzdálených. Takové cestování mimo tělo se často vyskytuje v situacích blízkých smrti: hodnověrnost tohoto vidění na dálku opakovaně prokázal systematický výzkum.
Osoba prožívající dramatické otevření extrasensorických schopností bývá někdy v tak těsném kontaktu s vnitřními duševními procesy druhých, že se u ní projeví telepatické schopnosti. Takový jedinec mnohdy nevybíravým způsobem verbalizuje své přesné vhledy do obsahů myslí ostatních, což může někdy iritovat nebo poděsit jeho okolí a vést ke zcela zbytečné hospitalizaci.
Přesné předvídání budoucích situací i jasnovidné vnímání situací vzdálených (zvláště pokud se často opakují a přicházejí v působivých sledech) mohou vyvést z duševní rovnováhy nejen toho, kdo je zažívá, ale i jeho blízké, neboť jde o jevy vážně ohrožující naše pojetí reality.
Při takzvaných mediálních zážitcích pociťuje člověk ztrátu vlastní identity a získává identitu jiného jedince. Tento prožitek zahrnuje i přijetí podoby těla oné osoby, jejího držení, gest, výrazu obličeje, pocitů, a dokonce i myšlenkových procesů.
Uznávaní šamani, jasnovidci a duchovní léčitelé využívají takových zážitků řízeným a produktivním způsobem. Při duchovních krizích může jejich náhlý a nepředvídatelný výskyt spojený se ztrátou osobní identity (jež je obvykle doprovází) působit ovšem velmi hrozivým dojmem.
Někdy naplňuje život člověka prožívajícího krizi sled podivných a neočekávaných náhod spojujících svět vnitřních realit (sny a vizionářské stavy) s událostmi každodenního života. Tento jev poprvé rozpoznal a popsal Jung a nazval ho synchronicita. Je důležité si uvědomit, že tak výjimečná smysluplná shoda okolností představuje autentický jev, který by neměl být v soudobé psychiatrii opomíjen či odbýván jako projev bludného myšlení.
Výjimečné projevy synchronicity doprovázejí různé formy psychospirituální krize, zvláště když jsou způsobeny náhlým rozvinutím extrasensorických schopností.