Ověřené popisy

Existuje několik popisů NDE, které byly přímo ověřeny. Na konferenci a v rozhovoru s Velkou Epochou si na několik z nich zavzpomínali Robert a Suzanne Maysovi, kteří se bádáním v oblasti klinické smrti zaobírají.

Jeden takový případ popisoval muže, který byl při mlhavé noci těžce zraněn při automobilové nehodě. Vyprávěl o tom, že začal stoupat z vlastního těla, letěl k domu poblíž, kde poskakoval nahoru a dolů za oknem v prvním patře a křičel o pomoc. Nějaký muž ho uslyšel a zavolal policii. Když příslušníci přijeli, muž jim vyprávěl, že viděl za oknem mlhu ve tvaru muže, jak skáče nahoru a dolů.

Robert Mays hovořil také o případech, kdy umírající lidé později vzpomínali, že odešli do těla druhých. V jedné takové situaci se muž pokusil spáchat sebevraždu oběšením. Když ale procházel NDE, zalitoval toho a tak vstoupil do těla své ženy, aby ji poprosil o pomoc. Když se mu s ní podařilo zkontaktovat, žena řekla: „Proboha", vzala nůž a šla přímo tam, kde se manžel nacházel, a odřízla ho.

Další zdokumentovaný případ se týkal George Rodonaia, který je lékař s doktorátem z neuropatologie. Tři dny byl prohlášený za mrtvého. Během toho období si prošel NDE, kdy vešel do hlavy své manželky a slyšel její myšlenky. Protože si myslela, že její muž je už mrtvý, přemýšlela nad jinými muži, se kterými by mohla potencionálně chodit a vzít si je za manžely. Když doktor přišel zpátky k životu, manželka mu opravdu potvrdila, že takové myšlenky měla.

Na manžele Maysovy nejvíc zapůsobil případ doktora George Ritchieho, který se stal v roce 1943, kdy mu bylo pouhých dvacet let. Byl tehdy vojákem a měl odejít na lékařskou školu. V tu noc, kdy měl vlakem odjet z Texasu do Virginie (přes tisíc kilometrů na východ, pozn. red.), ho prohlásili za mrtvého. Ritchie vyprávěl, že vyšel ze svého těla, ale nejdřív si to neuvědomil. Věděl, že mu ujel vlak a tak se rozhodl z nemocnice odejít a cestovat na vlastní pěst. Podle Polárky si určil směr a letěl na východ.

Když prolétal jedním městem, spatřil podle svých slov muže, který se chystal vejít do noční restaurace. Sešel tedy dolů, aby se ho zeptal na cestu, ale muž ho ignoroval. Ritchie se šel tedy opřít o drát telefonního sloupu, přičemž zjistil, že mu ruka drátem prošla. Teprve v té chvíli si uvědomil, že opustil své tělo, a rozhodl se vrátit zpátky do nemocnice, kde mu bytost v podobě světla pomohla dostat se zpátky do těla.

Zakrátko po tomto zážitku si vzal auto a odjel hledat město, kterým při klinické smrti prolétal. Město našel, poznal i noční restaurant a zjistil, že místo se jmenuje Vicksburg (leží ve státě Mississippi, několik stovek kilometrů od Texasu). Všechny detaily, které si o tom místě z NDE pamatoval, byly naprosto stejné jako ve skutečnosti.

Maysovi na základě mužového popisu vystopovali trasu, jakou se Ritchie pravděpodobně dal. Objevili, že dveře, kterými pravděpodobně vyšel z nemocnice ven, byly ve stejné zeměpisné šířce jako podnik ve Vicksburgu. Ritchie se také zmínil, že když nad jedním z měst přelétal, viděl blikající světla. Aby to potvrdili, Maysovi vyhledali ženu, která v té době žila v jednom z měst směrem na východ od nemocničních dveří. Žena jim pověděla, že se v jejím městě v roce 1943 nacházela čtyři blikající světla a tak se zdá, že Ritchie zřejmě cestoval mezi dvěma ze světel, které jim žena ukázala.

Při setkání s takovými vyprávěními je těžké jejich platnost zpochybnit a vysvětlovat je jako výsledek biologických procesů.