Podzemní vládní kryt na Klárově
Podzemní objekt na Klárově v Praze je technické centrum TC1 ochranného systému metra sloužícího civilní obraně. Stavba propojená s nedalekou linkou A metra leží na úpatí letenského svahu při nábřeží Edvarda Beneše na hranici Hradčan, Malé Strany a Holešovic. Objekt z padesátých let 20. století podléhal utajení a je označován jako vládní kryt K-111 a za první (nezprovozněnou) stanici Klárov pražského metra.
Poprvé se stanice objevuje na projektu metra z roku 1941, přičemž autorem návrhu bylo Konsorcium stavebních firem. Tato stanice měla stát nedaleko místa dnešní stanice Malostranská, k její realizaci však nikdy nedošlo. Objekt je označován jako první stanice v dějinách pražského metra, ale dosud se nepodařilo objasnit, zda byl původně skutečně zamýšlen k tomuto účelu, nebo zda šlo jen o taktiku k utajení podzemního krytu.
K výstavbě podzemního objektu na Klárově došlo v období od 7. září 1952 do 1. června 1960, v této době byla v úseku mezi Klárovem a Čechovým mostem odkloněna veškerá hromadná doprava, která jej objížděla přes Letnou. Vstup do „vestibulu stanice“ se nachází v ulici U Bruských kasáren v těsné blízkosti Strakovy akademie. Stanice byla postavena v podobě dvou navazujících eskalátorových tunelů ústících do jednolodní klenuté stanice s výškou 11,5 metru, vnitřní šířkou 19,5 metru a nástupištěm v hloubce přibližně 52 metrů. Jejím zamýšleným účelem bylo chráněné pracoviště pro předsednictvo československé vlády a ÚV KSČ. Budování probíhalo skrytě jako součást stavby Stalinova pomníku na Letné. Celková hodnota projektu byla 82 milionů Kčs.
V 70. letech 20. století objekt získal od ministerstva vnitra do správy pražský dopravní podnik, v jeho blízkosti byla v roce 1978 zprovozněna linka A pražského metra. V 70. a 80. letech sloužil objekt potřebám civilní obrany. Až do povodní v roce 2002 zůstal veřejnosti utajen, dnes slouží jako technické centrum ZTC1 Dopravního podniku hl. m. Prahy.
Výzkumem okolo objektu se zabývá Pavel Fojtík z archivu dopravního podniku. Výzkum však ztěžuje fakt, že řada informací se nacházela ve spisech označených jako tajné; utajení skončilo teprve v roce 2012.[5] Zjištěné informace zveřejnil v knize Fakta a legendy o pražské městské hromadné dopravě. O stanici se zmiňuje také architekt Evžen Kyllar ve své knize Praha a metro, kde o ní uvádí, že „…mohla být součástí této trati (trasy A), kdyby se nestala krytem pro exponenty bývalého režimu.“
Dlouho se spekulovalo, že metro bylo jen kamufláží pro vybudování krytu pro nedaleký Úřad vlády. Nové dokumenty z Národního archivu ukazují, že pravda je někde uprostřed. Podle nich měla původně tajná stavba K-111 za 135 milionů korun sloužit jako stanice podzemní dráhy a současně být i chráněným pracovištím vedoucích funkcionářů předsednictva vlády a ÚV KSČ.
Na počátku 60. let se ale změnily poměry a stejně jako zmizel nedaleký Stalinův pomník, nebyl dostavěn ani kryt připravený na atomovou válku. Státní orgány dokonce začaly uvažovat, jak nedokončený objekt využít. Zcela vážně padaly návrhy na "skladování zeleniny a ovoce" nebo "využití pro kulturní účely", tedy třeba pro nové kino. Nakonec prostory získalo ministerstvo obrany, které zde skladovalo zdravotnický materiál. Dnes podzemní objekt využívá dopravní podnik pro technické zázemí metra.