Poučení proti smilstvu

 

(o hříchu proti sedmému přikázání)

 

Co obsahuje zákaz sedmého přikázání - "Nje preljubi sotvori"?

- Toto přikázání - česky nezcizoložíš - vyslovuje požadavek nedělat v lásce nic hanebného, nepřestupovat to, co je dovolené a přirozené.

Jaká láska je zde míněna?

- Sedmé přikázání se vztahuje k přirozené lásce založené na vzájemné náklonnosti muže a ženy.

Jak může křesťan přistupovat k samotnému poznání toho, co v této lásce není v souladu se sedmým přikázáním?

- Když měl sv. apoštol Pavel na mysli lidi, kteří chrání čistotu své představivosti, radí vůbec nevzpomínat těchto ohavností, protože toto "aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší se na svaté." (Ef 5:3) Když však bylo třeba rázného odhalení, uvádí apoštol "žádosti ohavné", kterými Římané "změnili přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození"(Ř 1:26, 1Kor 6: 9).

Ten, kdo se snaží poznat sedmé přikázání, musí zvolit, co je prospěšné pro duší: všestranné pojímání nebo pouze základní zákaz přikázání. Pravidlo 54. šestého ekumenického koncilu ukazuje na takové řešení..

Co znamená slovo "cudnost" (celomudrije, čistota)?

- Toto slovo označuje celostní, neporušenou moudrost, při které se ochraňuje čistota duše a zavrhuje se hřích. Cudnost spočívá v: zachovávání přísných pravidel ženami, ochraňování neporušenosti mládencema a zachovávání nevinnosti pannami.

Co o cudnosti hovoří Písmo svaté a jak učí církevní Otcové?

- "Spasena bude (Eva) v plození dětí, jestliže by zůstala u víře a v lásce, a v posvěcení a střídmosti." (1 Tim 2: 15)

" Takž i mládenců napomínej k střídmosti (v rus. překladu byť celomudrijem)." (Tit 2: 6)

"Svatost panenství - to je dar Boží." (bl. Augustin. O svatém panenství)

"Panenství nespočívá toliko v tělesné čistotě, vedle ní je potřebí čistoty srdce." (sv. Klement Římský, Dopis pannám)

Co je milejší Bohu - zachovávání cudné čistoty nebo sjednocení milujících srdcí v manželství?

- "Kdo můžeš pochopiti pochop" (Mt 19: 10-12), taková jsou Kristova slova vztahující se k panenství a bezmanželství pro království nebeské.

"Může-li kdo zůstávat v čistotě ke slávě Pánova těla, nechť tak zůstává se vší pokorou." (sv. Ignác Antiochijský. List Polykarpovi)

Ne všem je dáno, aby nesli podvig (askezi) bezmanželství, Ten je pouze pro vyvolené; dokonce apoštolé měli možnost volby. Pán neomítl manželství, nýbrž je posvětil svou přítomností (na svatbě v Káně Galilejské, J 2: 2). Proto je zde pro všechny obecně požehnaná cesta - rodina.

"Pakliť se nemohou zdržeti, nechať v stav manželský vstoupí; neboť lépe je v stav manželský vstoupiti, než páliti se." (1 Kor 6: 9)

"Ustanovením panenství se neodmítá manželství. Manželství je ustanoveno Bohem." (sv. Metoděj Tirský, Svátek pannen)

Co Stvořitel ustanovil jako počátek tělesného života člověka, když stvořil muže a ženu?

- Jeden muž a jedna žena mohli být pouze jeden pro druhého. Bohu se líbilo, aby zůstávali ne toliko duchovně nerozdělení, ale aby tvořili i jedno tělo. Pouze v takové jednotě mysli, citů i vůle se mělo zachovávat i druhé Boží nařízení: Plodit a množit se.

"Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přidržeti se bude manželky své, i budou (dva) v jedno tělo." (Gen 2: 24; Mt 19: 5,6)

"A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se i rozmnožujte se, a naplňte zemi a podmaňte ji..." (Gen 1: 28a)

Proč dochází k rozbití jednoty lásky a pošlapání sedmého přikázání?

- Především kvůli pokušení ďábla, ničitele všeho svatého a čistého; kvůli jeho nenávisti k lidskému rodu, kvůli jeho strachu před rozmnožením se Boží duchovní rodiny (tj. Církve). Dále pro nevědomost mužů a žen (kteří vzájemně s chlípností pohlížejí na těla jeden druhého, ale nevěnují pozornost duši) o tom, že existuje duchovní jednota životů.

Tato nevědomost je plodem špatné výchovy a vyplývají z ní náklonnosti k zvrácenostem.

Jaké hříchy zahrnuje cizoložství?

1) Manželská nevěra, které se dopouští muž nebo žena, kteří byli spojení v manželský svazek Božím požehnáním a vstupují v milostný svazek s někým jiným.

2) Smilstvo - když se tělesně spojují muž a žena, kteří nevstoupili před Bohem v manželství.

3) Krvesmilstvo - když se pokrevně příbuzní spojují jako v manželství.

4) Zvrácenost - vyhýbání se při tělesném spojení plození dětí.

5) Malakie - hřích Onana (Gen 38: 9, 10; 1 Kor 6: 9)

6) Smilné myšlenky, úmyslné i letmé (představy).

7) Ohavný hřích, který odhalený v apoštolském listě (Řím 1: 27) (tj. homosexualita; viz též 1 Kor 6,9)

8) Umělé lékařské oplodnění.

Máme poučení svatých o tom, jak veškerý hřích může pronikat do duše?

- Někteří svatí nám zanechali poučení otců, kteří měli zkušenost s bojem s hříchem:

1) Nejdříve se objevuje příklon (prilog) (tj. nápad), jako když se hozený předmět udeří na to, na co byla hozen. Je to myšlenka na věc, která je náhodně zobrazena (v představách).

2) Potom přichází spojení (sočetanije), duše je připoutána k předmětu, vidí pouze jej a jenom s ním rozmlouvá.

3) Pak následuje splynutí (saslaženije), duše se ztotožňuje (splývá) s hříšným obrazem.

4) Potom to je zajetí (pleněnije), předmět hříchu vede duši k uskutečnění jako spoutanou otrokyni. Toto je zhoubné smíšení naší přirozenosti s tím, co se k duši vetřelo.

Kdo klade odpor hned na začátku, tj. příklonu (nápadu), "ten rázem zapuzuje vše následné". (sv. Filotheos Sínajský)

Jestli se vítězí nad hříchy proti sedmému přikázání úspěšně zapuzením "příklonu", tj. odvržením hříchu v jeho počátku, jaká pokušení potom způsobují "příklon"?

- Starec Nikodým Svatohorec radí používat vnější smysly tak, aby se nenarušil mravní řád.

1) Vládnout nad očima. Pán pravil: "...Každý, kdo by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém." (Mt 5: 28)

2) Je nutno chránit uši, protože je psáno: "Slova bezbožných úklady činí krví, ústa pak spravedlivých vytrhují je" (Př 12: 6)

3) Chránit čich od rozněžňujících libých vůní a nevdechovat je smyslně: "A bude místo vonných věcí hnis." (Iz 3: 24)

4) Chránit chuť i břicho, protože ony mohou uvrhnout v propast tělesných potěšení. "Běda pokoj majícím...,kteří jídají berany z stáda a telata nejtučnější ... a kteříž pijí z bání vinných." (Am 6: 1, 4, 6)

5) Vyvarovávat se dotyku těla, cizího i vlastního. Čím je volnější takové dotýkání, tím živější jsou hnutí chlípnosti. Sem patří i jiná obšťastňování těla, jako jsou časté koupele, pohodlná lože, před čímž varuje opět sv. prorok Ámos: "Běda ..., kteříž léhají na ložcích slonových a rozkošně sobě počínají na postelích svých" (Am 6: 1, 4 ).

Když člověk přemůže v počátku tato hnutí vnějších smyslů, tehdy ďábel odchází, protože zde není ničeho, čím by pokoušel. Tak "hyne lev, že nemá loupeže". (Job 4: 11)

Jak se chránit před náchylností hřešit proti sedmému přikázání?

Je nezbytné uspořádat si život tak, aby střízlivost ducha a živá činnost vyplňovaly veškeré úsilí a čas:

1) Prvořadý význam má modlitba: "Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a vtom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všechny svaté." (Ef 6:18)

2) Ke střízlivosti patří pečlivé pozorování svých myšlenek. "Vystříhej se, aby nebylo něco nepravého (nedovolená mysl) v srdci tvém." (Dt 15: 9)

3) Sebeláska, sklíčenost (duchovní lenost) a chlípnost jsou vášně, které jsou na sobě vzájemně závislé, jak o tom hovoří zkušenost sebepoznání u asketů. "Sebeláska je nerozvážné milování těla. Zapuď ji a zapudíš i ostatní vášně, které z ní vycházejí." (sv. Maxim Vyznavač) "Smutný je ten...,kdo nenašel chlípná uspokojení; kdo jimi pohrdl, zůstává beze smutku." (Avva Thalassij)

"Utíkej před nečinností a leností - buď čilý." (Nikodým Svatohorec)

Jaký bude Boží soud (který nás čeká), pakliže nezvítězíme nad hříchem proti sedmému přikázání?

- Duchovní smrt před smrtí tělesnou, vyčerpání, úbytek sil v hříšníkovi a také odejmutí Božích darů. Poškození duše i těla, nezdar, zoufalství.

Jaké jsou tělesné důsledky zakořenění hříchu?

- Oslabení, ošklivé bolesti, poškození psychiky a nervů, slabé a nemocné děti. Naprosté pomatení po ztrátě naděje na nápravu.

Způsobujeme porušením sedmého přikázání škodu pouze sobě?

- Tento hřích je současně proti sobě samému i proti tomu, kdo se zapojil do hříchu a také proti společnosti, ve které se může hřích rozšířit. Zjevení proroků a apoštolů ukazují na společenský význam tohoto hříchu (2 Pt 1: 4, 1; Sol 4: 3, Jd 7, Zjev (Ap) 34: 16, Oz 1: 2).

Můžeme poznat příklady boje s touto zhoubnou vášní, jejího vymýcení a vítězství nad ní?

- Takovým bojem se proslavili mužové i ženy, jejichž duchovní zápasy (askeze) je přivedly k veliké svatosti. Životy sv. Mojžíše Ugrinského, Jana mnohotrpícího, sv. Theomaidie, sv. Marie Egyptské, sv. Pelagie i jiných nás učí živými příklady, jak je možné vírou odvrhnout zálibu v hříchu proti sedmému přikázání.

Podle knihy o. Vladimíra Glindského OSNOVY CHRISTIJANSKOJ VĚRY (Jordanville, 1995) přeložil Charitón.