Poutní svátky

Pesach – Svátek nekvašeného chleba – פסח

Pesach často nazývaný Svátek nekvašených chlebů je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji. Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a útěk z Egypta. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.

Půst prvorozených

Půst, který drží prvorození v předvečer svátku Pesach.

Svátek Pesach připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví. Izraelité se do Egypta dostali poté, co velký hladomor zasáhl celou zemi, včetně Země zaslíbené. V té době měl vytvořené zásoby pouze Egypt, a to díky Josefovi, synu Jákoba, kterého sem původně prodali jeho bratři ze závisti jako otroka. Josef se postupem času dostal na nejvyšší místa a stal se správcem Egypta. Postupně se do Egypta přesunula celá Jákobova rodina a žila zde pod Josefovou ochranou v úrodné části Egypta Góšen. Židé se v Egyptě usadili a zůstali zde i po skončení hladomoru, velmi se jim dařilo a zde se z nich stal národ. Josef však zemřel a po jeho smrti nastoupil nový faraon, který Josefa již neznal a byl velmi znepokojen zvyšující se židovskou populací. Izraelity proto zotročil a navíc nechával zavraždit všechny prvorozené chlapce. Toto vraždění však přežil Mojžíš, kterého jeho matka Jocheved (Jókebed) poslala v koši po Nilu, následně byl zachráněn faraonovou dcerou a byl vychován u faraónova dvora.

Počítání omeru – ספירת העומר

Sedmitýdenní období mezi svátky Pesach a Šavu'ot. Období omeru je v židovství velmi důležité a váže se k němu řada tradic a zvyků. Jedná se především o období, kdy Izrael putoval od Rákosového moře pouští k hoře Sinaj. Omer je tak obdobím, kdy byl Izrael podle tradice vysvobozen fyzicky (z egyptského otroctví), ale ještě ne duchovně (darováním Tóry).

Šavu'ot – Svátek týdnů – שבועות

Někdy nazývaný též „letnice“, svátek obdržení Tóry na hoře Sinaj. Kromě významnosti, coby svátek připomínající darování Tóry na hoře Sinaj, se s tímto svátkem v Izraeli pojí období sklizně obilí. V biblických dobách trvala sklizeň obilí sedm týdnů[chybí zdroj] a byla obdobím radosti a veselí. Začínala během Pesachu sklizní ječmene a končila o Šavu'ot sklizní pšenice. Šavu'ot je tedy závěrečný svátek sklizně obilí, obdobně jako je osmý den svátku Sukot závěrečný svátek sklizně ovoce. Během existence jeruzalémského Chrámu se o Šavu'ot přinášela oběť dvou bochníků kynutého chleba 

Sukot – Svátek stánků – סוכות

Svátek sklizně, připomenutí přebývání na poušti. Jeden z veselých svátků, který zároveň symbolizuje konec vegetačního období roku a nástup zimy. Období svátku Sukot uzavírá sváteční období, ve kterém se nese celý měsíc tišri. Sukot obecně připomíná putování Izraele na poušti po vyvedení z Egypta a přebývání ve stanech (Lv 23, 43). Kromě toho nacházíme biblické kořeny tohoto svátku, v Ex 23, 16, 34, 22 jako svátek shromáždění (aceret) nebo též jako závěrečný svátek související se zemědělským rokem (Lv 23, 34–46, 39–43). Sukot byl již od starověku jeden z nejdůležitějších židovských svátků, je nazýván „slavností Hospodinovou“ (Lv 23, 39). Jeho trvání v rozmezí sedmi dní bylo původně protějškem sedm dní (tedy jeden týden) trvajícímu svátku Pesach, který vegetativní rok zahajoval. Datování na 15. až 21. tišri nacházíme již v Lv 23, 34–36, tamtéž nalézáme i prodloužení o jeden den, na 22. tišri. V chrámových dobách byl slaven velkým shromážděním na chrámovém nádvoří, v současnosti se velké shromáždění, spojené vždy s kněžským požehnáním, setkává u Západní zdi.