Pověra

Pověra je iracionální, nepodložená víra v souvztažnost a vzájemnou působnost určitých jevů udržovaná a šířená tradicí. Zpravidla se vztahují k zajištění štěstí nebo naopak k ochraně před neštěstím a mohou se k nim vázat nejrůznější pověrečné praktiky. Víra v platnost pověr a účinnost s nimi spojených praktik dnes bývá často malá či dokonce žádná a udržují se pouze z určité opatrnosti či setrvačnosti. Funkcí pověr je usnadnění rozhodování a snaha jednat podle osvědčených vzorů a tradic. Ne vždy však byly praktiky označované jako pověrečné chápány jako nutně neúčinné. V před-osvícenském křesťanství se předpokládalo, že pověrami lze dosáhnout žádaných výsledků, ovšem jen s pomocí zásahu ďábla.

Pověry jsou často chápány jako relikty starších, především archaických, náboženských a magických představ, a často je tak hranice mezi nimi, náboženstvím a magií nejasná. Úkon či představa, jež je pro jednoho pověrou, může být pro druhého záležitostí náboženské či magické víry, pověrečné představy a praktiky však nevytváří ucelený světonázorový systém. Představy které mají pověrečný charakter vznikají i v moderní společnosti, příkladem mohou například kondiciogramy nebo náramky přátelství, ale především hoaxy, fake news a městské legendy, které však mohou mít spíše charakter pověstí.

Český výraz pověra je vytvořen ze slova víra přidáním předpony po-, tedy „pa-,pseudo-“, pověra je tedy chápána jako zcestná víra. Již ze středověku je také doložen výraz poboňek či paboněk ve významu „pověry, čáry, pomluvy, vymyšlené věci“, který je doložen již z doby husitské ve významu „pověrečný úkon, především léčitelský“. Jako pověrečné povídky či démonologické pověsti se označují vyprávění o zážitcích s nadpřirozenými jevy či bytostmi.