Požehnání a plnění sošek

Cchultrim Namgjal (osobní sloužící 16. Gjalwy Karmapy)

Nová socha Buddhy, která nyní zdobí oltář hlavního chrámu kláštera Rumtek, byla naplněna drahocennými předměty při zvláštním iniciačním obřadu 20. dubna 1992. Ceremonii vedl Šamar rinpočhe a zesnulý Džamgön Kongthul rinpočhe. Socha je naplněna předměty pocházejícími z kláštera Cchurphu v Tibetu, kde byly mnoho let uloženy. Jejich výčet by tvořil dlouhý seznam. Jednak je zde úlomek zubu buddhy Kášjapy. Buddha Kášjapa byl buddhou předchozího eonu. Byl třetím z tisíce buddhů, kteří se objeví. Buddha Šákjamuni byl čtvrtým buddhou. (Více informací o buddhovi Kášjapovi je možné získat v díle od Taranthy, v němž líčí historii buddhismu.) V soše je pilulka tvořená nejrůznějšími drahocennými substancemi, která vznikla díky realizaci Thangtonga Gjalpa. Dále je zde pilulka vyrobená z části šatů krále dharmy Songcäna Gampa, která nejprve zůstávala po dlouhou dobu ukryta, dokud ji nenalezl tak zvaný objevitel ukrytých pokladů (tib. tertön).

Dále je zde pilulka, která vznikla za časů Náropy. Když se Náropa zabýval jedním zvláštním druhem praxe, používal šest druhů kostěných ornamentů a tato pilulka je vyrobena z kousíčku každé ze šesti kostí. Je zde také pilulka vyrobená z části látky, která sloužila Milaräpovi jako meditační pás. Je zde pilulka dlouhého života od Vairóčany, kterou objevil Džamgön Kongthul Lodö Thaje (byla ukrytým pokladem). Je zde rovněž pilulka vytvořená jedním z pěti velkých objevitelů ukrytých pokladů Čogdenem Dordžem, která obsahuje vlas Guru Rinpočheho. Další pilulka je vyrobena z pokladu objeveného prvním Khjence rinpočhem, Pämou Öselem Dongagem Lingpou. Poklad obsahuje ostatky bráhmana, který se jako bráhman rodil jedenadvacetkrát po sobě, pokaždé na tomtéž posvátném místě v Tibetu známém jako Samjä. Dále je zde pilulka obsahující vlas Guru Rinpočheho, kterou nalezl velký objevitel ukrytých pokladů známý jako Čhögjur Lingpa. Vlas našel na místě blízko u Karma Gönu ve východním Tibetu. Uvnitř sochy jsou umístěny rovněž kousky látek ze šatů mnoha význačných učitelů. Socha obsahuje mnoho dalších předmětů, ale jejich výčet by byl příliš dlouhý.

Plnění sochy je komplikovaný proces a je to podobný proces jako plnění stúp (tib. čhörten ). První krok se týká plnění základny. Dutá základna musí obsahovat nádobu z čisté mědi, která je pokryta reliéfy symbolů přinášejících štěstí. Povrch této nádoby je namazán šafránem a máslem, a uvnitř je umístěna hlína a voda pocházející z různých zemí a posvátných míst. Jsou to jakési uložené poklady. Pak jsou provedeny ceremonie a nádoba je zatavena.

Další etapa zahrnuje plnění samotné sochy. Pro tuto fázi je socha nejprve důkladně očištěna, a pak potřena šafránem. Než jsou předměty vloženy dovnitř, je proveden zvláštní rituál k odstranění negativních sil, které by mohly do sochy vstoupit v průběhu její výstavby. Podle tradičních textů musí osoba nebo osoby, které provádí plnění, být plně vysvěceny. Během příprav a ceremonií se lidé, kteří se všeho bezprostředně účastní, musí zdržet požívání masa. Tyto předpisy jsou podle tradice Karma Kagjü a poprvé je předložil první Džamgön Kongthul rinpočhe Lodö Thaje. Ostatní tradice mají své vlastní předpisy, které se od těchto mohou v některých aspektech lišit. Odchylky mohou vzniknout i v dalších individuálních případech, protože v moderní době se tyto tradice poněkud zhoršily a ceremonie vysvěcení není vždy provedena vyloženě podle textů.

Společně s drahocennými pilulkami a substancemi jsou vloženy dlouhé papírové svitky s ručně psanými mantrami, převázané barevnými provázky. Existuje pět různých barevných odstínů symbolizujících pět druhů konečných vědomí. Jednotlivé mantry, které jsou napsány a umístěny uvnitř, jsou různé u různých soch. K vysvěcení svitků manter jsou provedeny odpovídající obřady - každá mantra má svou vlastní ceremonii. Pak jsou svitky umístěny do sochy v určeném pořadí. Poté je vložen další proužek obsahující mantru k napravení chyb, které by se mohly neočekávaně objevit. Všechen zbývající volný prostor uvnitř je vyplněn suchými částmi aromatických rostlin, například jalovcem atd.

Existuje jeden další velice důležitý objekt, který je dovnitř umístěn v tomtéž čase jako ostatní substance. Je nesmírně významný pro úplnost rituálu. Je to dlouhá dřevěná tyč, která je umístěna vertikálně do středu sochy a slouží jako páteř. Musí splňovat několik podmínek. Musí pocházet ze stromu, který plodí ovoce a má voňavé listy, například jalovec nebo santal. Kousek dřeva, který je vybrán, musí být rovný, bez puklin nebo vad, a musí mít hladký povrch. Pokud dřevo pochází ze stromu, který roste na pozemku s nějakým vlastníkem, jeho majitel musí dát souhlas s jeho poražením. Poté, co vlastník dal souhlas, je proveden další obřad, při kterém jsou o souhlas dotázána místní božstva. Pak je podle tibetského kalendáře vybrán příznivý den k uříznutí vybraného kusu dřeva.

Všechny přípravy musí být provedeny s nesmírnou pečlivostí. Dřevěná tyč musí být označena na straně, kterou směřuje východním směrem, ještě když roste a je součástí stromu. Pak je důkladně usušena, aby v ní nebyly žádné praskliny. Poté musí být vyhlazena a její čtyři strany musí být naprosto pravoúhlé a s ostrými hranami. Na patě dřeva je vyřezáno dordže. Jeho velikost je také velmi specifická. Mělo by být úměrné vzdálenosti od bodu na soše, kde jsou dlaně spojených rukou položeny na nohách překřížených v plné lotosové pozici, ke koruně na vrcholku hlavy (poloha se měří zevnitř, tyč prochází přesně středem sochy). Pak by dřevo mělo být předepsanou metodou nabarveno světle červenou barvou a posypáno pěti zvláštními mantrami v určitých úrovních na vertikální tyči. Tato metoda je totožná pro všechny sochy.

Po rituálu, kdy jsou všechny výše zmíněné předměty umístěny do sochy, následuje vysvěcení - zvláštní rituál, ve kterém je pozváno konečné vědomí ke vstupu a splynutí se sochou. Tímto způsobem se socha stává živou bytostí. Dřevěná tyč, označovaná jako životní kanál , je přítomná ve všech velkých sochách, ale u některých malých sošek je z praktických důvodů vypuštěna. Ve všech případech musí být vždy provedena ucelená řada obřadů a díky tomu se socha stává živou bytostí schopnou předávat požehnání.

Pokud je oltář příliš starý, poškozený nebo nefunkční, a je nezbytné nějakou sochu zničit, provádí se obřad, při němž je životní aspekt, který byl původně pozván do sochy, vyzván k jejímu opuštění a přechodu na jiné místo. Tak socha "umírá" a může být zničena. Nesmí být zničena před tímto obřadem.

Pokud je lama, který provádí vysvěcení, realizovanou bytostí, je možné to poznat. Socha začne vyzařovat požehnání. Některé sochy se dokonce trochu zvětší. Vysoce realizovaný lama může rituál vysvěcení dokonce provést na dálku. Například socha v Americe by mohla být vysvěcena z Rumteku. Jednou patnáctý Karmapa Khakhjab Dordže sídlil v klášteře Cchurphu blízko Lhasy, který je historicky hlavním sídlem Karmapů v Tibetu. Přijeli tam za ním lidé z místa ve východním Tibetu, které se nazývá Litang. Leží ve vzdálenosti tří měsíců jízdy na koni. Žádali Karmapu, aby přijel do Litangu a vysvětil nějaké posvátné předměty. Odpověděl jim, že je příliš starý a má mnoho úkolů, která ho zadržují v Cchurphu. Řekl jim, že mají v určitém dni na určitém místě vystavit předměty a provádět silná přání. Předměty tak byly vysvěceny z jeho sídla v klášteře Cchurphu. Když nadešel určený okamžik, začala na znamení požehnání padat z nebe rýže.

Při jiné příležitosti dával šestnáctý Karmapa Rangdžung Rigpä Dordže v roce 1972 sérii iniciací v klášteře Orgjena tulkua v Káthmándú. Iniciace jsou souhrnně označovány Kagjü Ngagdzo a trvají více než měsíc. Při završení iniciací Karmapa vyhodil do vzduchu rýži a v tom okamžiku začaly na cestu kolem stúpy v Bódhnáth padat z nebe relikvie a rýže. Podobné schopnosti mají vysoce realizované bytosti i jiných tradicí, například první Khjence tulku tradice Sákja. (Byl ve skutečnosti lamou Rime, což znamená, že ve svém přesvědčení nebyl sektářský a část jeho historické aktivity zabírala obnovení a transformaci buddhismu v Tibetu.) Jeden z jeho žáků, Palthul Džigme Čhökji Wangpo, byl realizovaným meditujícím a učencem. Neustále praktikoval se zaměřením na text Způsob života bódhisattvy od Šantidévy. Neustále tento text recitoval. Kdykoli dostal nějaké dary, vždy za ně nechal vytesat do kamenů mantru Óm mani päme hung. Když byly tyto kameny jednou srovnány do jedné řady, která byla asi jeden kilometr dlouhá, požádal Palthul svého učitele prvního Khjence tulkua, aby je vysvětil. Přestože kameny byly v Dzagpu, ve velké vzdálenosti od kláštera Dzongkar, kde sídlil Khjence rinpočhe, provedl požadovaný obřad a v tom okamžiku začala s nebe padat rýže. Čteme-li životopisy Karmapů a jiných realizovaných bytostí, můžeme jasně vidět, že podobné příhody se stávaly velice často.

*

(přeložil Karel Kindl)