Přepólování magnetického pole Země

Z geologického záznamu je známo, že v minulosti se severní a jižní magnetický pól poměrně často prohazovaly. Říkáme, že docházelo k přepólování zemského magnetického pole. Počítačová simulace nám teď ukazuje, jak takové přepólování probíhá.  

Jak už jsme řekli, roztavené hmoty stoupají vnějším jádrem až ke hranici se zemským pláštěm, kde se ochlazují. Tím se zvětšuje hustota a hmoty opět klesají dolů, do nižších vrstev roztaveného vnějšího jádra. Při klesání mění rotace spirál svůj směr (např. ze směru hodinových ručiček na opačný) a tím dochází ke vzniku magnetického pole opačného směru, než při výstupu horkých spirálových sloupů. Opačné proudění tak často vytváří ve vnějším jádru podmínky pro přepólování magnetických pólů. Vnitřní, tuhé zemské jádro, však tyto snahy brzdí. Přepólování je tak úspěšné jen jednou za mnoho pokusů. Proto k přepólování zemského dipólu dochází v dlouhých časových intervalech. To je také pravděpodobný důvod, proč jsou přepólování zemského magnetického pole od sebe nahodile časově vzdálená. V průměru k nim dojde jednou za 250 tisíc let. Období však mohou být kratší i delší. Například od posledního přepólování uplynulo už nadprůměrných 780 tisíc let.  

Během vlastního přepólování má Země několik magnetických severních a jižních pólů současně, jak ukazuje počítačová simulace (obr. 4). Celý proces přepólování trvá zhruba 1 300 let a intenzita magnetického pole během něj poklesne na desetinu původní hodnoty. Naštěstí pro život na Zemi magnetické pole nevymizí úplně a tím je stále zajištěna alespoň částečná ochrana biosféry před smrtícím zářením, pronikajícím k Zemi z vesmíru. Přepólování tedy nemělo, jak se zdá, fatální vliv na vymírání organizmů v geologické minulosti.