Proč zádušní mše za Charlieho Kirka
„Je záležitostí jednotlivého kněze, za koho se rozhodne sloužit mži. V tomhle je církev velmi otevřená,“ řekl pro Seznam Zprávy historik religionista Jaroslav Šebek.
Má pravdu. Nebyl by ani důvod věnovat větší pozornost zádušní mši za amerického radikála Charlieho Kirka, kterému právě před týdnem jiný zradikalizovaný muž vzal život. Byla by to věc kněze a těch, kdo přišli uctít památku zemřelého. Kardinál Dominik Duka, který včerejší mši celebroval, se však rozhodl vyvést obřad z církevní intimity ven do prostoru světského života. Tam se s ním všichni potkáváme a máme právo se ptát.
Dominik Duka si v minulosti dokázal udržet náklonnost klíčových lidí ve státě, ať už šlo o jeho spoluvězně z komunistického kriminálu Václava Havla nebo suitu cyniků okolo Miloše Zemana. Duka vždy uměl v politice chodit a věděl, že mše za konzervativního influencera a stoupence Donalda Trumpa ponese v polarizované společnosti silný politický vzkaz.
„Neprovádíme tu kanonizační proces, abychom ho prohlásili za svatého. My tady nevybíráme z jeho výroků,“ prohlásil během mše na adresu Kirkových tezí, jak to zaznamenal reportér Respektu. Večer ve zmíněném Interview ČT24 pak na dotaz redaktorky po potenciálně zraňujících výrocích Kirka i pro věřící, dodal, že americkou realitu nesleduje natolik, aby se v nich orientoval a posoudil jejich pravdivost. Kulturní války, jak se tématům jako migrace, postavení žen ve společnosti nebo sexuální orientace někdy hromadně říká, štěpí politické strany, otřásají státy a rozdělují rodiny u večerního stolu. Vyrovnat se nimi ale nakonec musí především každý sám.
To, co by nás naopak mělo kolektivně zajímat, protože jde o fyzický prostor, jenž společně obýváme, je, že Charlie Kirk tvrdě vystupoval proti jakékoli podpoře bránící se Ukrajiny. Tvrdil, že za válku může ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který má na svědomí „milion mrtvých“. Při vystoupeních v campusech amerických univerzitách brojil proti vojenské pomoci Spojených států Ukrajině a Zelenského označoval za toho, kdo „stojí v cestě míru“. Území Ukrajiny bylo podle Kirka legitimně ruské a snaha evropských států pomoci Kyjevu „směšná.“
Česká a další vlády čtvrtým rokem podporují Ukrajinu; ruskou hrozbu východnímu křídlu Evropy vnímají jako skutečnou a s časem narůstající. V momentu, kdy kardinál vedl mši za Kirka, ministři států EU včetně českého probírali pomoc Polsku v reakci na ruské dronové útoky z minulého týdne a česká veřejnost začala sbírat další peníze na zbraně pro napadenou zemi. Z mnohdy drobných příspěvků jednotlivců se takto vybrala už miliarda.
Za české dobrovolníky nebo zavražděné obyvatele Ukrajiny, kterých každým dnem přibývá, se mše nekonala. Toto privilegium mezi všemi možnými kandidáty udělil Dominik Duka člověku, který aktivně jednal proti existenčnímu zájmu tohoto státu a jeho obyvatel.
Proč to bylo žádoucí?