Programy v Oblasti 51

Programy Senior Spear a U-2

Groom Lake bylo využíváno jako cvičiště během druhé světové války. Poté bylo prázdné až do roku 1955, kdy bylo vybráno jako nejvhodnější místo k testování vyvíjených průzkumných letounů U-2, jejichž primárním úkolem byl přelet nad Sovětským svazem.

Testování letadel, které bývalo často přerušováno atmosferickými atomovými výbuchy probíhajícími v Nevada Test Site (NTS), nakonec bylo úspěšné a v srpnu 1955 začaly pod vedením CIA první lety nad SSSR.

Program Blackbird

Ještě před dokončením vývoje letadel U-2, začala práce na jejich nástupcích - Projekt OXCART. Šlo o vysokovýškové letouny s rychlostí Mach-3, z nichž se později staly slavné SR-71 Blackbird.

Kvůli charakteristice letu strojů Blackbird a jejich servisním nárokům došlo k masivnímu rozšíření budov a přistávací plochy v Groom Lake. Roku 1962, kdy vzlétl prototyp Blackbird A-12, byla hlavní runway prodloužena na 2,6km, posádku základny rozšířilo přes tisíc osob a byly postaveny palivové stanice a kontrolní věž. Zásadně bylo také posíleno zabezpečení: doly v údolí byly uzavřeny a oblast obklopující nížinu byla převedena do vlastnictví armády.

Programy Have Blue, Senior Trend a F-117

Prototyp špionážní stíhačky Have Blue (menší příbuzný bojových stíhaček F-117 Nighthawk, které bývaly obyvateli oblasti považovány za UFO) vzlétl poprvé v roce 1977. Testování série přísně tajných prototypů pokračovalo do poloviny roku 1981, kdy F-117 přešel do výroby.

Pozdější projekty

Zatímco se F-117 stal během roku 1983 provozuschopným, operace v Groom Lake nerušeně pokračovaly. Základna byla opět rozšířena a lety přivážející civilní pracovníky z Las Vegas pokračovaly. Odborníci, kteří prozkoumali aktuální snímky základny, odhadují, že stálá posádka základny je asi 1000 osob a přibližně stejný počet osob do oblasti dojíždí.

V roce 1995 rozšířila vláda zapovězenou oblast kolem základny až k blízkým horám, které do té doby poskytovaly významnou šanci základnu spatřit. Jedinou současnou příležitostí, jak základnu vidět, jsou nyní hřebeny několika vzdálených pohoří, obzvlášť vrchol Tikaboo Peak (asi 42 km východně).