Průběh křtu čtrnácti českých knížat roku 845

Není známo, odkud knížata vyrazila do Řezna společně či kde se setkala, tudíž je neznámá i délka cesty. Je také potřeba zmínit, že toho roku byly v lednu kruté mrazy a není jasné, proč čeští pánové do Řezna vycestovali v takové zimě. I když knížat vyjelo celkově čtrnáct, Geograf bavorský, který sepsal dokument o městech na severní straně řeky Dunaje pravděpodobně roku 843 v okruhu krále Ludvíka II. Němce, uvádí, že tehdy se v české kotlině nacházelo 15 hradišť. To by tedy znamenalo, že v Čechách tenkrát vládlo 15 knížat a křest tak přijala drtivá většina. Dušan Třeštík se domníval, že o tom, zda se knížata dají pokřtít, pravděpodobně rozhodl sněm, který sice není jakkoli doložen, jsou o něm ale jisté předpoklady. Čechy v té době totiž nebyly sjednocené a neexistoval kníže, jenž byl měl mezi ostatními výsadní postavení. S králem Ludvíkem se snad nevedla ani žádná předběžná jednání, proto byl Ludvík zprávou o křtu možná i zaskočen.

Ke křtu došlo v úterý 13. ledna roku 845. Fuldské letopisy uvádí „v oktávě Theofanie“, tehdy běžnou dataci pomocí svátků. Svátek Theofanie čili Epifanie (Epiphania Domini) neboli Zjevení Páně, v pozdější západní tradici známý jako svátek Tří králů, se slaví 6. ledna. Velké svátky se znovu oslavovaly týden po vlastním svátku, „osmého dne“ zvaného oktáv. Protože Epifanie připadla roku 845 na úterý, slavil se oktáv Epifanie v úterý 13. ledna. Jde o neregulérní datum, které nepřipadá na obvyklé křestní svátky. Zřejmě proto jej letopisec zaznamenal a zdůraznil, že to bylo na příkaz krále Ludvíka, který asi jednal pod tlakem požadavku na neodkladný křest. Hromadné křty byly tehdy dovoleny jen o Velikonocích a Letnicích, k individuálnímu křtu byla výjimečně kvůli nedostatku kněží přípustná neděle, jak stanovila velká reformní synoda konaná v Paříži v roce 829 zprávou z téhož roku a bavorská církev zprávou z roku 796. Přípravy na křest se zřejmě nestihly do 6. ledna, kdy se křtilo dle staršího galikánského ritu, proto byl křtící biskup nucen zvolit datum alespoň v oktávu Epifanie, liturgicky ospravedlnitelného jako opakování tohoto svátku. Medievalista a archeolog Tomáš Velímský na základě skutečnosti, že zápis o křtu je v análech uveden až po několika jiných událostech, zmiňuje hypotézu, že ke křtu mohlo dojít později, a to v květnu, kdy termín odpovídá liturgicky přijatelnějšímu termínu oktávy Letnic. Datum v análech může být chybou autora zápisu. V takovém případě by se i zjednodušila logistika celé akce oproti zimnímu termínu.

Není ani jisté, kde ke křtu došlo. Řezno se dovozuje proto, že v něm Ludvík II. Němec trávil tehdejší zimu. Křtu se zúčastnilo 14 nejmenovaných českých knížat společně se svými družiníky za přítomnosti samotného krále Ludvíka, nic ovšem neprokazuje, že křest přijal i celý kmen Čechů. Dušan Třeštík byl toho názoru, že knížata reprezentovala celý český kmen. To odmítla polská historička Joanna Aleksandra Sobiesiak, jelikož podle ní v Čechách tehdy existovala nejméně tři mocenská centra kolem hradišť Levý Hradec, Drahúš a Kouřim, a ta spolu nemohla politicky spolupracovat. Tato interpretace odpovídá jak starší tradici české historiografie, počínaje Františkem Palackým, tak ji lze opřít o pozdější prameny, kde jsou konflikty mezi tehdejšími českými knížaty zachyceny. Čeští vládci se po křtu zřejmě zavázali králi Ludvíkovi podporou jeho vojska na příští rok a poddali se mu. Ludvík Němec si tak zjevně chtěl zajistit bezpečný průchod přes Čechy, aby mohl vytáhnout proti Moravanům, jak uvádí Eric Joseph Goldberg[24] a trvající rozpor mezi českými knížaty ohledně postoje či zapojení do mocenského soupeření mezi východofranskou říší a Velkou Moravou o území Čech dokládá i Velímský.

Letopisy nezaznamenaly jména knížat, jejich sídla, jejich další osudy, dokonce ani jejich pohnutku k přijetí křesťanství. Díky časové shodě je však možné, že se této události účastnil i vévoda Vistrach, který je zmiňován k roku 857, jak se domnívají právník Miroslav Houška a politolog Petr Müller. Podle nich se křtu účastnili i otcové knížat Svatoslava, Herimana a možná i Spytimíra, pozdějších bojovníků v bitvě u Vltavy. V Řezně se snad vyskytl i otec či děd (někdy nazývaný bájným Hostivítem) prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje vzhledem k tomu, že dorazili téměř všichni předáci kmene Čechů, soudí Michal Lutovský. Archeolog Pavel Šebesta zastává názor, že se nechal pokřtít i panovník sídlící v Chebu. Po návratu z Řezna měl vládce zahájit stavbu kostela na chebském hradišti.

Čechové očekávali, že si přijetím křesťanství po vzoru Moravanů utvrdí mírové vztahy s Východofranskou říší. Křest měl ostatně zabránit očekávané válce s Ludvíkem Němcem. Když však Ludvík II. Němec v srpnu roku 846 napadl Moravu, přičemž v nastalých bojích patrně zemřel i moravský kníže Mojmír I., česká knížata byla zklamána a okamžitě se postavila proti říši. Když se následně Ludvíkovo vojsko vracelo zpět přes Čechy, Čechové Franky nemilosrdně vyhnali a Frankové utrpěli těžké ztráty. Podle Erica Goldberga některá z českých knížat tímto porušila dohodu z minulého roku. Vztahy mezi říší a Čechy zůstávaly stále napjaté. Potyčky mezi Franky a Čechy pokračovaly dále, v srpnu roku 848 Čechové vpadli na franské území, ale posléze byli nuceni vyjednávat. Celý konflikt prozatímně vyvrcholil až bitvou u záseků roku 849, kdy došlo k drtivé porážce franského vojska na česko-franské hranici. Franské ofenzívy proti Čechům touto bitvou však zcela neskončily a pokračovaly dále až do roku 857, kdy franská výprava vypudila z „Vistrachova města“ knížete Slavitaha, který se bránil placení tributu. Tento výpad měl tak završit obnovení poplatnosti Čechů.