Psychotronika

Psychotronika je varianta parapsychologie, kterou tak na konci 60. let 20. století nazval její zakladatel Zdeněk Rejdák, aby se vyhnul negativním konotacím spojeným s názvem parapsychologie. Roku 1973 první mezinárodní konference psychotroniků definovala psychotroniku jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi. Psychotronika zkoumala jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze (jasnovidnost), jejichž existenci považovala za prokázanou, a profilovala se důrazem na jejich vědecké vysvětlení ve shodě s tehdy oficiálním marxisticko-leninistickým materialismem. Podobný obsah a motivaci jako psychotronika má Františkem Kahudou preferovaný termín psychoenergetika.

Od konce 60. do počátku 90. let 20. století byla psychotronika v komunistickém Československu oficiálně považována za vědní disciplínu a její výzkum probíhal na několika akademických pracovištích. Nikdy však nebyla jako vědní obor šířeji akceptována a po Sametové revoluci byla její akademická pracoviště zrušena, takže od té doby se jí zabývají jen jednotlivci a zájmová sdružení, zatímco většina vědecké obce ji jako vědecký obor nepřijímá.

Slovo psychotronika (psychotronique) navrhl již roku 1955 francouzský inženýr Fernand Clerc jako označení pro tehdy ještě futuristické metody snímání a zesilování mozkových proudů, umožňující ovládat stroje pouhou myšlenkou. Termín se však prosadil až díky českým parapsychologům. Počátkem 70. let 20. století chápal Zdeněk Rejdák jak termín parapsychologie, tak i dřívější termíny mesmerismus a metapsychologie jako označení starší vývojové etapy oboru; nový termín psychotronika měl podle něj naznačit, že jde o zkoumání mimořádných (paranormálních) schopností člověka souvisejících s lidskou psychikou (nervovou soustavou) a jsoucích zároveň energetické povahy. Nový název zároveň měl obor zbavit negativních konotací spojených s názvem parapsychologie.

Psychotronika se dokázala v tehdejším Československu etablovat jako vědní obor. Koncem 60. let 20. století ji zaštítil psychiatr a neurolog Jaroslav Stuchlík a první oficiální psychotronické pracoviště tehdy vzniklo při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické společnosti pod názvem Sekce pro psychotroniku. Kromě Rejdáka tehdy mezi spolupracovníky patřili katolický kněz a léčitel František Ferda, parapsycholog starší generace Karel Kuchyňka či fyzik Karel Drbal.

Sekce stála u zrodu Mezinárodního sdružení pro výzkum psychotroniky (International Association for Psychotronic Research, IAPR), jehož předsedou se stal Zdeněk Rejdák, a roku 1973 v Praze uspořádala I. Konferenci o výzkumu psychotroniky[6], která přispěla k rozšíření povědomí o české psychotronice i samotného jména oboru do zahraničí. Kongresu se zúčastnil také František Kahuda, který navrhl pro vysvětlení údajných schopností senzibilů nové částice mentální energie, mentiony které měly podle jeho názoru materialisticky vysvětlit parapsychologické jevy. Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky tehdy „vycházejíc… z Leninova chápání pojmu vědomí“ přijalo tuto operacionální definici svého oboru: „Psychotronika je věda, která interdisciplinárním způsobem studuje interakce mezi živými organismy a jejich prostředím (vnitřním a vnějším) a energetické procesy, které jsou za těmito vzájemnými vztahy.“

František Kahuda se stal zakladatelem pracoviště, které pod názvem Psychoenergetická laboratoř působilo při pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Laboratoř pracovala v letech 1973–1992, pro rozdílnost názorů byla v roce 1980 rozdělena na Psychoenergetickou laboratoř pod vedením Františka Kahudy a Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii pod vedením Zdeňka Rejdáka. obě části prováděly výzkum až do zrušení roku 1992.

Jeden z výzkumů biotroniky prováděla Psychoenergetická laboratoř v roce 1982 ve vimperské nemocnici patřící OÚNZ Prachatice. Na tomto výzkumu se podílel mezi jinými biotronik Josef Zezulka. Těsně před relevantním zhodnocením a dokončením výzkumu údajně zasáhla tehdejší Státní bezpečnost přesto, že úkol byl řádně odsouhlasen vedením nemocnice i z „vyšších míst“. Zastánci tvrdí, že mají k dispozici materiály prokazující úspěšnost týdenního působení.

Na činnost Psychoenergetické laboratoře navázalo občanské sdružení Česká psychoenergetická společnost (původně Psychoenergetická společnost), které se orientovalo hlavně na psychotronické léčitelství. Na činnost Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologie navázala Společnost pro psychotroniku a juvenologii, která v druhé polovině 90. let upadla. V r. 1999 ji nahradilo Sdružení badatelů v psychotronice (původně Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice), které se orientuje hlavně na sdružování badatelů podílejících se na vytváření přírodovědných základů psychotroniky.

Podobná instituce, která by se obdobně jako bývalé Psychoenergetické laboratoře věnovala výzkumu diagnostických schopností léčitelů, dnes není.