Původ Zoroastrismu

Počátky zoroastrismu, stejně jako život jeho zakladatele, jsou v závislosti na badateli kladeny do širokého časového rámce: zhruba mezi 15. a 6. století př. n. l., kdy měla snad proběhnout jakási reforma tradičního íránského náboženství. K tomuto procesu došlo pravděpodobně ve východní části íránského areálu, snad v Sogdianě nebo Chorasmii. Předmětem sporů je, zda byl zoroastrismus dominantním náboženstvím Achaimenovské říše (6. až 5. století př. n. l.) a stejně tak může být otázkou, zda byl v pravověrné podobě rozšířen v Parthské říši (3. století př. n. l. až 3. století n. l.). Nepochybný je zoroastriánský charakter následné Sasánovské říše, ale po dobytí Íránu muslimskými Araby v polovině 7. století začal počet vyznavačů klesat a zachovaly se jen nepočetné komunity. Nejznámější z nich jsou indičtí Pársové.

Doba vzniku zoroastrismu je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický prorok Zarathuštra. Ještě donedávna se předpokládalo, že se tak stalo kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, avšak filologický rozbor[zdroj?] nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají snad až do 2. tisíciletí př. n. l. To činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších náboženství světa. Zoroastrismus se nejúspěšněji ujal v Íránu a v některých částech Afghánistánu. Tato území obývali Protoíránci, kteří tu zůstali při přesunu kmenů do Indie. O jejich původním náboženství se nezachovalo mnoho poznatků, ale z podobností védského náboženství se zoroastrismem lze usuzovat, že védy i zoroastrismus čerpají ze stejného pramene. Do zoroastrismu pronikají jména některých původních božstev, jen zde sehrávají jinou úlohu. Například protoíránské označení pro bohy, daivové, nabývá v posvátném spise Avesta významu démoni.

Samotní zoroastristé se sami označují avestským výrazem mazdajasna „uctívači Mazdy“, středopersky mázdésn, a své náboženství nazývají mazdajasna daéna „víra uctívačů Mazdy“, středopersky dén í Mázdésn. Výraz jasna „obětování“ označuje ústřední zoroastrický obřad a taktéž část Avesty obsahující text recitovaný při tomto rituálu. Výraz daéna „(náboženské) nazírání, víra“ označuje náboženské smyšlení člověka a etickou stránku jeho myšlenek a činů, především rituálních úkonů. Z jména nejvyššího božstva vychází i západní termín mazdaismus, který ale také někdy používán pro íránské náboženství před Zarathuštrovým působením.