Rabí

Hrad Rabí čnící nad řekou Otavou se pyšní hned několika pověstmi o svém zakladateli Půtovi Švihovském z Rýzmberka. Říká se, že Půta byl podivínský a krutý muž.

Za těch dávných časů, kdy Půta na Rabí sídlil, kvetla v zemích českých alchymie. Pověst praví, že na hradě se pokoušel jeden z alchymistů vytvořit Kámen mudrců.

Půta mu nejdříve nedůvěřoval, ale muž mu napovídal, že odhalil tajemství přírody, a hradní pán mu uvěřil. Však brzy se ukázalo, že alchymista je podvodník a pokoušel se o útěk z hradu. Pán Půta jej dal uvrhnout do vězení a později ho vyhnal z Rabí.

Mnoho podobných příběhů by se nechalo o Půtově životě vypravovat. Ale navraťme se k pánově ženě a rodině. Pán Půta se choval ke své ženě velice krutě. Hradní paní měla tři komorné, které neměly pána hradu ani jeho povahou navlas stejné bratry příliš v lásce.

Půta se jednoho dne procházel kolem hradu a tu spatřil komorné se svou chotí, jak sedí ve stínu stromů a povídají si. Pán byl tuze nedůvěřivý, nevěřil ani své ženě. Potichoučku se skryl za křovím blízko stromů a poslouchal, o čem se ženy baví. Avšak to, co slyšel, jej velice, převelice rozhněvalo. Komorné vypravovaly o nejrůznějších nekalých skutcích jejího manžela i jeho bratrů a radily paní, aby opustila hrad, že si nezaslouží takový život.

Pán byl tak rozčilen, že všechny tři komorné poručil zaživa zazdít, aby mu již nemohly škodit. Po mnoho dalších let žil nečestným životem a nastřádal velké bohatství, které ukryl do tajných chodeb pod hradem.

Vypráví se, že jednoho dne se na hradního pána peklo rozzlobilo a Půtu odnesl čert. Zbyla po něm jen díra ve stropě, kterou vyletěl. Od těch dob se prý zjevuje přízrak rytíře Půty v podzemních chodbách a hlídá poklad. A na hradě, tam se objevují přízraky ďáblů, sedících na hřbetě divokých kozlů, kohoutů i prasat.