Radiosyntéza

Záhada začala koncem 90. let, kdy tým vedený mikrobioložkou Nelli Ždanovovou z Ukrajinské národní akademie věd zahájil terénní průzkum v černobylské uzavřené zóně, aby zjistil, jaký život, pokud vůbec nějaký, by se mohl nalézt v krytu obklopujícím zničený reaktor.

Tam byli ohromeni, když objevili celé společenstvo hub, které dokumentovalo ohromujících 37 druhů . Je pozoruhodné, že tyto organismy mívaly tmavé až černé zbarvení, bohaté na pigment melanin. Ve vzorcích dominoval C. sphaerospermum a zároveň vykazoval jedny z nejvyšších úrovní radioaktivní kontaminace. Jakkoli byl objev překvapivý, to, co se stalo potom, prohloubilo záhadu.

Radiofarmakoložka Jekatěrina Dadachovová a imunolog Arturo Casadevall – oba působící na Lékařské fakultě Alberta Einsteina v USA – vedli tým vědců, kteří zjistili, že vystavení C. sphaerospermum ionizujícímu záření nepoškozuje houbu tak, jako by poškozovalo jiné organismy .

Ionizující záření popisuje emise částic dostatečně silných, aby vyrazily elektrony z jejich atomů a přeměnily je na iontové formy.

Na papíře to zní docela neškodně, ale v praxi může ionizace rozkládat molekuly, narušovat biochemické reakce a dokonce drtit DNA. Nic z toho není pro člověka dobré, i když to lze využít k ničení rakovinných buněk, které jsou vůči jejím účinkům obzvláště náchylné . C. sphaerospermum se však zdála být podivně odolná a dokonce rostla lépe, když byla vystavena ionizujícímu záření. Další experimenty ukázaly, že ionizující záření změnilo chování houbového melaninu – zajímavé pozorování, které si zasloužilo další zkoumání.

V navazující práci Dadachovy a Casadevalla z roku 2008 poprvé navrhli biologickou dráhu podobnou fotosyntéze.

Zdá se, že houba – a další podobné – shromažďují ionizující záření a přeměňují ho na energii, přičemž melanin plní podobnou funkci jako světlo absorbující pigment chlorofyl. Zároveň melanin funguje jako ochranný štít proti škodlivějším účinkům tohoto záření.

Zdá se, že to podporují i ​​zjištění článku z roku 2022 , ve kterém vědci popisují výsledky vynesení C. sphaerospermum do vesmíru a jeho připevnění k vnějšímu povrchu ISS, čímž byl vystaven plné síle kosmického záření.

Tam senzory umístěné pod Petriho miskou ukázaly, že houbami proniklo menší množství záření než kontrolní skupinou s pouze agarem.

Cílem tohoto článku nebylo demonstrovat ani zkoumat radiosyntézu, ale prozkoumat potenciál houby jako radiačního štítu pro vesmírné mise , což je skvělý nápad. Ale v době zveřejnění tohoto článku stále nevíme, co houba vlastně dělá.

Vědci nebyli schopni prokázat fixaci uhlíku závislou na ionizujícím záření, metabolický zisk z ionizujícího záření ani definovanou cestu získávání energie.

„Skutečná radiosyntéza však teprve musí být prokázána, natož pak redukce sloučenin uhlíku na formy s vyšším energetickým obsahem nebo fixace anorganického uhlíku poháněná ionizujícím zářením,“ píše tým vedený inženýrem Nilsem Avereschem ze Stanfordské univerzity.

Myšlenka radiosyntézy je tak skvělá – jako něco ze sci-fi. Ale možná je ještě úžasnější, že tato podivná houba dělá něco, čemu nerozumíme, aby neutralizovala něco tak nebezpečného pro lidi.

Zdroj: https://www.sciencealert.com/chernobyl-fungus-appears-to-have-evolved-an-incredible-ability