Rok 2024 podle BIS

Rusko

Rusko se dlouhodobě snaží narušovat stabilitu a prosperitu evropských zemí. Je v jeho zájmu, aby občané Česka (a celé EU) nechovali důvěru v instituce, na kterých stojí demokratická společnost. I přes prostředky a úsilí, které ruské zpravodajské služby vynakládají do snah o verbování tzv. telegramových agentů (za účelem páchání sabotáží v EU), vedla tato činnost v Česku jen k méně závažným bezpečnostním incidentům. Fenomén měl v Česku spíše mediální než reálný dopad. Navzdory válečnému tažení Ruska proti Ukrajině, potažmo EU a NATO, se některé české firmy nadále snaží hledat cesty, jak do Ruska dodat sankcionované zboží. Dodávky se k ruským klientům snaží dopravit nejčastěji reexportem přes členské země Eurasijské hospodářské unie, případně přes Čínu. Evropské sankce nemohou zabránit veškerým dodávkám sankcionovaného zboží do Ruska. Přesto ale mají svůj význam – minimálně tím, že Rusku navyšují náklady na získávání západního zboží, které na ruské území musí putovat skrytě a delšími cestami. Hlavními podporovateli ruské válečné produkce jsou Čína, Írán a KLDR.

Radikalizace

Způsob, jakým jsou nastavené algoritmy sociálních sítí, má řadu negativních dopadů na společnost (vznik závislosti a psychických problémů, radikalizace, šíření nepravdivých a zkreslených informací). Řešením je především vzdělávání uživatelů a šíření povědomí o tom, jak sociální sítě fungují a proč tomu tak je.
V Česku byl zaznamenán trend radikalizace mladistvých, zejména chlapců, v online prostředí. Jeho dominantní příčinou byly algoritmy sociálních sítí, které stále dokonaleji směřují a stupňují obsah (nejen) s radikální a násilnou tématikou uživatelům, kteří k němu inklinují. Většinou jde o osoby vyloučené z kolektivu, se špatným rodinným zázemím.

Dezinformace

Dosah aktérů a platforem, které v českém prostředí šíří dezinformace a konspirace, je omezený a v roce 2024 spíše stagnoval, neboť se těmto subjektům nepodařilo najít téma, skrze které by mohly oslovit širší obecenstvo. Je v zájmu státu udržet si k té části společnosti, kterou produkce dezinformací zasahuje, alespoň základní komunikační kanály a tím jí kontinuálně nabízet cestu z antisystémového prostředí.
Šíření dezinformací v českém prostředí je převážně činností domácích aktérů, jejich motivace je přitom vedle té ideové zejména finanční (jde o velmi výnosný byznys). Je stěžejní dokázat rozlišit šíření ze strany domácích aktérů a šíření sponzorované cizí mocí. Pro cizí moc je největším úspěchem, pokud se jí ovlivněnou produkci podaří dostat do mainstreamu.