Rozdělání ohně

Zapalovač, sirky

Zapalovač ať už ZIPPO, nebo normální by měl mít u sebe asi každý a to i nekuřák. Je několik typů zapalovačů. ZIPPO potřebuje benzín, což je nevýhoda. Na druhou stranu ho jen tak nesfoukne vítr. Normální křesací zapalovač je zase závislý na plynu. Ten ale nedojde tak rychle jako benzín. U obou těchto zapalovačů můžete po vyprchání náplně použít k rozdělávání ohně i jen křesadlo v zapalovači. Na práchno se totiž usadí i malá jiskra. Takže pokud máte práchno ve své KPZ, nebo si ho vyrobíte, lze rozdělat oheň i bez náplně do těchto zapalovačů. Jiskrové zapalovače k plynovým sporákům se mi na rozdělání ohně z běžného materiálu neosvědčily. Pak jsou sirky či správně zápalky. Ty se dělají v několika provedeních – větruvzdorné, voděvzdorné, škrtací o vše a normální. Větru vzdorné jsou ideální do větrného počasí, dají vám několik vteřin navíc na založení ohně. Voděvzdorné nějakou tu vlhkost vydrží, ale lepší je i tyto držet v suchu. Sirky, které škrtají o vše, jsou určitě lepší než normální, protože u nich nejste omezeni škrtací plochou, která může navlhnout. Sirky jsou vhodné i do KPZ.

Křesadlo

Tento nástroj je hojně rozšířen mezi zálesáky a survivalisty. Jedná se o jeden z nejlepších nástrojů pro přežití. Oproti sirkám či zapalovači je téměř nesmrtelné. Vydrží několik stovek křísnutí a nikdy Vám nenavlhne. Je spousta druhů křesadel a sami si musíte najít to, co vám nejlépe sedí. Já osobně preferuji měkčí, protože lépe křeše a hází lepší jiskry. Asi základní rozdělení je na malé a velké. Rozhodně bych doporučil větší křesadlo. Můžete si ho pověsit na krk, připnout k noži nebo strčit do KPZ. S křesadlem ovšem není tak jednoduché rozdělat oheň. Potřebujete na to hodně cviku a vyznat se dobře v troudu. Proto by se rozdělávání ohně tímto způsobem mělo pořád procvičovat. Pak Vám nebude dělat problém rozdělání ohně velice rychle.

Tření dřev

Jedná se o primitivní metodu, kterou v ČR umí jen pár lidí. Myslím, že se mohu pochválit a říci, že díky mně a ostatním lidem zabývající se těmito technikami se náš okruh rozšířil a jsem za to velice rád. Je hezké sledovat, jak má ze začátku každý problémy a puchýře na rukou a pak když se konečně povede, ta radost lidí ze žhavíku… to je opravdu krásné… Jak jsem už psal, tato technika je velice primitivní, náročná, ne však nemožná. Potřebujete na ní dobré dřevo a velkou dávku odhodlání. Existuje několik metod rozdělávání ohně tímto způsobem. Popíšu Vám ty nejznámější. Pokaždé potřebujete ohnivou desku a svidřík.

Ohnivá deska: většinou měkké dřevo - lípa, bříza (je jich víc, ale není potřeba to tady vypisovat, tento materiál najdete všude a je velmi kvalitní). První co musíte udělat je důlek. Na to Vám bude stačit nůž. Svidříkem uděláte důlek větší, až vám spodek důlku zuhelnatí. Pak se vyřízne zářez tvaru V až do samého středu důlku. V další fázi už jen vrtíte a rozděláváte.

Svidřík: tvrdé dřevo – divizna, juka, líska, bezinka, pelyněk (zase jich je víc, ale není potřeba, tohle roste všude). Konec se zařízne do rovna.

Hand drill

Je to náročnější technika než bow drill a to z toho důvodu, že musíte použít vlastní ruce k otáčení svidříku. Existují dvě techniky rozdělávání ohně tímto způsobem. Normální a pak technika plovoucích rukou. Při normální technice vrtíte přes celé dlaně. Ze začátku tlačíte na svidřík méně a jakmile se začne kouřit, přitvrdíte. Toto platí i u techniky plovoucích rukou. Ta však potřebuje hodně cviku. Dlaněmi děláte zvláštní pohyb, jako když pluje loď, nahoru a dolu. Nemusíte se vracet pořád rukama nahoru jako u normální techniky, ale udržujete si dlaně na svidříku pořád nahoře.

Ohňový pluh

U prvních dvou metod je velice důležité jak tlustý či tenký materiál použijete. Na bow drill bych doporučil trochu tlustší a kratší svidřík. Když bude dlouhý, špatně se Vám bude s lukem zacházet a bude vám vypadávat d důlku. Když bude tlustší, bude tam větší tření a to je dobře. U hand drillu bych doporučil delší a hubenější svidřík. Kdyby byl moc tenký, dlaně se vám budou třít víc o sebe a tudíž se udělají rychleji puchýře. Takže u této metody Vám svidřík musí padnout dobře do ruky. Co se týká ohnivé desky, tloušťku bych doporučil cca 1-1,5cm. Třením vzniká troud, který se usazuje pod zářezem. Až troud dosáhne výše třecí plochy, teplem se zažehne. Takže pokud budete mít desku příliš vysokou, dá vám větší práci vyvrtět troud. Na ostatních rozměrech až tak moc nezáleží. Je tady jedna věc a to jsou suky. V nějakých místech může být deska tvrdší, mít jinou strukturu a oheň nevyvrtíte. Pokud víte, že tímto způsobem umíte rozdělat oheň a zrovna na jedné dírce Vám to nejde, nesnažte se a zkuste to o několik centimetrů vedle. Uvidíte, že pokud máte dobrou desku, povede se vám to. U ohnivého pluhu tyto problémy asi nejsou podstatné.

Další možností jak rozdělávat oheň je například lupa. Pokud je slunné počasí, krásně si vystačíte i se slabou čočkou z brýlí. Ovšem tato metoda je na slunci přímo závislá. Je lepší vždy mít tento nástroj u sebe, kolikrát vám může zachránit život. Dají se sehnat i malé lupy o velikosti knoflíku.

Podobně jako lupa láme světlo i voda. Stačí když máte kondom (v každé KPZ) by měl být. Po naplnění kondomu vodou, nebo jakoukoliv čirou tekutinou (dá se použít i moč) a následném vytvoření čočky lze takto vytvořit bod s dost silným paprskem, který vám zapálí troud. Nicméně tato technika je velice náročná a patří spíše do zkušenějších rukou. Nepočítejte s tím, že hned napoprvé rozděláte oheň tímto způsobem.

Čočka se dá udělat i z ledu. Pokud máte větší kus čirého ledu, lze z něj vytvarovat čočku, kterou postupně pomocí uhlazování rukou vyhladíte tím jak led taje. Osobně ale s touto technikou rozdělávání ohně zkušenost nemám a myslím, že to bude ještě náročnější než pomocí vody a kondomu. Každopádně na youtube se dají najít videa s rozděláváním ohně touto technikou. I reflektor z auta, kola či lodě vám může pomoci při rozdělání ohně. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale je to tak. Stačí, když vymontujete žárovku a místo ní do správné polohy umístíte jemný troud. Ideální na to je vata. Při optimálním nastavení dojde k odrazu tepla na správné místo. Opět to chce ale trochu cviku.

Další možností, která se nabízí je rozdělání ohně pomocí dvou kamenů, nebo kamene a ocílky. Tato metoda patří asi k nejstarším a nejpoužívanějším na světě. Už pravěcí lidé přišli na to, že při uhození o sebe určitými kameny lze vytvořit jiskru, která zažehne troud. U nás jde asi nejčastěji najít křemen, který je vhodný. Křesání křemene o křemen ale nevytvoří jiskru s takovou výhřevností jako je ta z křesadla a proto je tato metoda dosti náročná a člověk musí mít trpělivost a dobrý troud. Součástí vaší KPZ může být i ocílka nebo plátek pilky na železo. S těmito nástroji se jiskra snadněji vykřeše. Mimo křemeny je vhodný i pazourek. Ten se ale u nás špatně hledá. Pokud ale budete mít to štěstí a najdete ho, určitě si ho schovejte. Hodí se jak k rozdělávání ohně, tak může sloužit po opracování i jako hrot zbraně, nebo pracovní nástroj. Dříve se pazourky běžně používaly na výrobu hrotů, náhražka za nože a sekyry. Jo, doba kamenná byla krásná… Ať už se jedná o zažehnutí ohně pomocí lupy či malou „kamennou“ jiskrou, vždy je potřeba mít velmi kvalitní troud. Nemyslete si, že vás březová kůra zachrání. Nezachrání… Ideální je na to dřevěné uhlí, chomáčky odkvetlých bodláků, květ orobince. Vůbec nejlepší je práchno a nebo choroš. Troudnatec vám zachytí například jiskru křesadla, ale pokud si ho neupravíte, slabou jiskru křemene nezachytí. Stačí vám, když plátek naškrábete ostrým předmětem a vytvoříte si tak jakousi vatu, která už chytí i touto jemnou jiskrou.

Baterie, ocelová vata, KMnO4, li-ion

zažehnutí ohně moderními netradičními nástroji je v poslední době velký hit. Pomocí dvou AA baterií a kousku alobalu ze žvýkaček je možné rozdělat oheň. Je to trochu neuvěřitelné, jak zkrat tak malého proudu může způsobit vznícení, ale je to tak.

V železářství se dá sehnat i jemná ocelová vata, kterou při přiložení na obyčejnou 9v baterii taky zapálíte. Respektive vznikne žhavý chomáč, kterým pak rozděláte oheň, Jednou jsem to zkoušel přímo bez troudu jen se smrkovými větvičkami. Trvalo to déle a nebylo to jednoduché, ale šlo to. Vata vytvořila dostatečné teplo pro rozfoukání ohně takhle natvrdo. Pomocí autobaterie či baterie z telefonu lze taky touto metodou rozdělat oheň.

Poslední dobou je moderní trend i manganistan draselný (KMnO4) a to pro jeho úžasné vlastnosti. Ve velmi malém množství desinfikuje vodu (o tom více v kapitole o vodě), ve větším lze použít na desinfekci poranění. Dá se ale použít i samotný. Pokud děláte oheň třením a do důlku si trochu nasypete, snáze se vám troud vznítí. Nejsem si jistý proč má tyto vlastnosti, ale věřím, že vám to google prozradí. Pokud s ním chcete experimentovat, doporučuji kombinaci s glycerinem. Stačí na malý kousek jemného papírku nasypat pár zrnek manganistanu, zakápnout glycerinem, papírek zarolovat a po pár vteřinách dochází k chemické reakci, která vede k vzplanutí papírku. Glycerin se dá snadno nahradit nemrznoucí směsí do ostřikovačů.

Pokud máte v mobilním telefonu baterii Li-ion, která není úplně mrtvá, lze s její pomocí oheň taky rozdělat. Stačí baterii rozdělat, vytáhnout elektrolyt uvnitř a polít či namočit do malého množství vody. Po chvilce dochází k chemické reakci. Doporučuji ustoupit, jedná se o mírný hořlavý výbuch. Nedoporučuji to jen tak zkoušet, mohlo by dojít k vážnému poranění, či zapálení okolí. Hořlavé části mohou vystřelit i několik metrů daleko. Jedná se pouze o nouzové rozdělání ohně. Při rozebírání baterie bych byl taky opatrný. Není to jednoduché a může při tom dojít k poranění ostrým předmětem a za další elektrolyt působí jako kyselina. Proto když se dostanete do krizové situace a budete tuto techniku potřebovat využít, sahejte na elektrolyt s opatrností, pokud možno v rukavicích.