Rozvojový versus vyspělý svět

V prosinci 2009 skončil summit v Kodani, který měl přinést mezinárodní dohodu o redukci skleníkových plynů, neúspěchem; politickým lídrům jednotlivých zemí se nepodařilo najít shodu v otázce boje s klimatickou změnou. Hlavní příčinou byl spor mezi chudým a vyspělým světem v otázce odpovědnosti za škody způsobené klimatickými změnami.

Bohaté země požadují po chudších, aby se také podílely na snižování emisí skleníkových plynů. To však samozřejmě omezuje možnosti rozvoje jejich průmyslu, který je v první fázi ekonomického rozvoje klíčový. Chudší země se brání logickým argumentem, že dnes vyspělé země v minulosti prošly také prošly industrializací a vypouštěly velké množství skleníkových plynů do ovzduší. Proč nyní nechtějí dovolit chudším zemím, aby při svém ekonomickém rozvoji šly stejnou cestou? Vyspělý svět dnes nechce rozvojovým zemím umožnit chování, které sám v minulosti praktikoval.

Chudé země tudíž požadují finanční kompenzace za to, že se budou chovat ekologicky na úkor vlastního rozvoje. Takové peníze se ale vyspělému světu nechce platit, zvlášť ne v době, kdy mají tyto státy problémy s rostoucím zadlužením po hospodářské krizi. Proto se nedaří nalézt řešení výhodné pro obě strany.

Dalším důležitým problémem je otázka, zda odpovědnost za emise skleníkových plynů nesou výrobci, nebo spotřebitelé. V rámci celosvětové dělby práce se energeticky náročný průmysl přesouvá z vyspělých zemí do nově industrializovaných (typu Čína). Průmyslové země sice produkují stále více skleníkových plynů, avšak výrobky následně nakupují a spotřebují země vyspělé.

Bude-li Evropská Unie aktivně tlačit na průmysl, aby omezil své emise, hrozí, že se urychlí odchod průmyslových podniků do zemí, kde je prostředí volnější. Tam pak budou emise CO₂ vypuštěny tak jako tak. Globální bilance emisí CO₂ se tedy nezmění, ale EU bude mít image „čistého“ kontinentu, i když jen na papíře, nikoliv fakticky.

Výše uvedené problémy zabraňují efektivní dohodě o mezinárodním postupu v boji se změnou klimatu. Podle řady skeptiků to ovšem je jen ku prospěchu věci. Ekonomická návratnost boje proti klimatickým změnám je velmi často zpochybňována. Náklady na boj s emisemi CO₂ jsou obrovské, ale výsledek je značně nejistý a nejasný. Stále sílí hlasy, že peníze je lepší investovat spíše do adaptačních opatření.