Rukopis z Nového světa?

V odborném americkém časopisu HerbalGram vyšel v roce 2014 článek botanika Arthura Tuckera a informatika Rexforda Talberta. Ti jsou přesvědčeni, že ve spisu identifikovali 51 jihoamerických rostlin, mimo jiné polní macešku, opuncii či mučenku. Uvádějí také, že v použitém inkoustu byl nalezen chilský minerál atacamit.

A na jednom zobrazení objevili modrý krystal boleit, jenž se těží v Mexiku. Rukopis tudíž podle nich pochází ze Střední Ameriky, napsal ho okolo roku 1565 syn aztéckého šlechtice vyučený františkány, a to dialektem jazyka nahuatl. Zajímavou hypotézu lze ovšem těžko ověřit vzhledem k tomu, že jde o jazyk mrtvý.

Další teorii publikoval před dvěma lety lingvista Gerard Cheshire v odborném časopisu Romance Studies. Podle ní jde o soubor rad určených královně Marii Kastilské. Vznikl na ostrůvku u Ischie a napsaly ho sestry dominikánky zapomenutou protorománštinou, hypotetickým společným předchůdcem dnešních románských jazyků.

Také tento objev přijala akademická obec poněkud vlažně. „Promiňte, lidi, ale protorománština neexistuje. Je jen další aspirující, sebenaplňující nesmysl, které se neustále opakuje,“ tweetovala americká historička Lisa Fagin Davisová.

Za nejpravděpodobnější se v současné době považuje teorie, že manuskript byl napsán některým z přirozených jazyků, ale umělým fonetickým písmem. Tomu odpovídá i nejnovější nález z kanadské laboratoře umělé inteligence v Albertě.

Prostřednictvím algoritmického dešifrování porovnali počítačoví lingvisté čtyři stovky jazyků a zjistili, že by mohlo jít o vizuálně zakódovanou hebrejštinu. Zkusili tedy zadat část textu do překladače Google a ten k jejich velkému překvapení vrátil větu, která docela dávala smysl: „Učinila doporučení knězi, pánovi domu, mně i lidu.“ Přesvědčivé vyluštění rukopisu na základě tohoto objevu ovšem vyžaduje spolupráci odborníků na starověkou hebrejštinu.