Šamanismus v současnosti

V současnosti jsou dva nejznámější typy šamanismu sibiřský a severoamerický. Sibiřský šamanismus byl za dob carského Ruska a zejména Sovětského svazu vystaven tvrdému pronásledování. V době stalinismu byli mnozí šamani, ale i badatelé, kteří se šamanismem zabývali (Gavril Xenofontov, Platon Slepcov – Ojunskij) popraveni nebo posláni do Gulagu. Přesto se Rusům nepodařilo šamanismus vymýtit. V současné době zde (zejména v Tuvě a Jakutsku) dochází k renesanci šamanismu.

Rovněž v USA byly tradice původních obyvatel od konce 19. až do 60. let 20. století potírány. Indiánské děti byly izolovány od rodin a zbavovány vlivu tradiční kultury. Praktikování mnoha indiánských rituálů bylo v USA dlouho protizákonné, např. v případě tance slunce až do 70. let 20. století. V posledních třiceti letech se však zvýšil zájem o indiánské tradice i mezi bílými Američany.

Adaptací šamanismu do moderního a postmoderního světa vzniká neošamanismus, někdy vázaný na hnutí New Age a novopohanství. Velký vliv na jeho utváření měl především Carlos Castaneda s knihou Učení dona Juana (u které se později zjistilo že je falzifikát) a Michael Harner a jeho „core šamanismus“. S neošamanismem také souvisí tzv. městský a digitální šamanismus využívající prvky šamanismu spjatého s přírodou k práci z výtvory moderní civilizace.