Sci-fi a nástup digitálních technologií
O hranici mezi skutečností a fikcí vyprávějící sci-fi snímek Paula Verhoevena Total Recall (1990), jehož hlavní hrdina byl v rámci dovolené na Marsu konfrontován se svou minulostí tajného agenta, byl jedním z posledních velkorozpočtových hollywoodských filmů, které upřednostnily praktické efekty před počítačovou animací. Hned o rok později totiž James Cameron způsobil se svým filmem Terminátor 2: Den zúčtování (1991) revoluci v oblasti digitálních triků, když proti terminátorovi z předchozího snímku postavil zdánlivě nezničitelného nepřítele vyrobeného z tekutého kovu, jenž symbolizoval nebezpečnost nových technologií a strach z málo probádaného digitálního světa. Terminátor 2 byl ve své době nejdražší film všech dob, byl nominován na šest Oscarů a dodnes patří mezi nejlepší akční filmy a sci-fi v historii kinematografie. Revoluční byl i Spielbergův Jurský park (1993), jehož děj se točil kolem vytvoření přírodní rezervace s naklonovanými dinosaury. Snímek věrohodně kombinoval počítačové efekty s mechanickými loutkami a stal se nejvýdělečnějším filmem historie, což vedlo k natočení dvou pokračování Ztracený svět: Jurský park (1997) a Jurský park 3 (2001).
Díky rozvoji počítačové grafiky zažily renesanci katastrofické sci-fi filmy, jako např. Drtivý dopad (1998), v němž Zemi ohrožovala blížící se kometa, Armageddon (1998), kde byl hrozbou pro změnu obří asteroid, nebo Den nezávislosti (1996), v němž se lidstvo muselo vypořádat s ničivými útoky mimozemských lodí. Den nezávislosti režíroval Roland Emmerich, jenž se po Univerzálním vojákovi (1992) prosadil na sci-fi scéně filmem Hvězdná brána (1994), vycházejícím ze stejnojmenného seriálu, a později natočil i americkou Godzillu (1998). Na digitálních tricích stály mimo jiné i sci-fi horory Mutant (1995), Kostka (1997) či Fakulta (1998) a také satirická Hvězdná pěchota Paula Verhoevena (1997), která si v příběhu o bojích lidstva s mimozemskými brouky brala na paškál válečnou propagandu.
Akci a sci-fi zápletku kombinovaly i snímky Demolition Man (1993), Soudce Dredd (1995) nebo Carpenterovo pokračování Útěku z New Yorku s názvem Útěk z L.A. (1996). Co se pokračování týče, tak světlo světa spatřil v devadesátých letech i Predátor 2 (1990), Vetřelec3 (1992) a Vetřelec: Vzkříšení (1997), druhý a třetí RoboCop (1990 a 1993) a další čtyři pokračování Star Treku (1991, 1994, 1996 a 1998). Filmy jako Vodní svět (1995) nebo The Postman - Posel budoucnosti (1997) zas zachycovaly život ve světě ovlivněném následky apokalypsy. Snímky Neviditelný na útěku (1992) nebo Lupiči těl (1993) se pro změnu snažily znovu oživovat klasické sci-fi náměty.
Ve sci-fi tvorbě pokračovala i řada dalších režisérů, kteří se v tomto žánru proslavili. Terry Gilliam režíroval 12 opic (1995), v nichž se cestovalo do minulosti s cílem zjistit víc informací o virové nákaze zodpovědné za vyhynutí většiny lidstva, Robert Zemeckis se chopil snímku Kontakt (1997), jehož hrdinka se vydala na výpravu do jiné galaxie za zdrojem tajemného signálu, a David Cronenberg natočil film o virtuálních světech počítačových her eXistenZ (1999), v němž nápaditě zkombinoval moderní technologie s organickými tkáněmi. Horizont události (1997), jehož hrdinové se vydali na záchrannou misi na okraj sluneční soustavy, disponoval hororovou atmosférou, antiutopická Gattaca (1997) se zas zabývala problematikou genetického inženýrství a Pátý element (1997 nabídl barevnou rozmanitost pozemské budoucnosti i mimozemských světů. Film Akta X (1998), vyprávějící o dvojici vyšetřovatelů pátrajících po příčinách záhadných jevů, zas vycházel ze stejnojmenného televizního seriálu. Významným z hlediska vlivu na sci-fi žánr se stalo japonské anime Ghost in the Shell (1995). Jisté odlehčení pak v žánru sci-fi nabídly komedie Mars útočí! (1996), Muži v černém (1997) nebo Galaxy Quest (1999).
Zdroj: ČSFD