11. kapitola

1. Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, pak uslyšeli, že i pohané přijali Boží slovo.
2. A když Petr přišel do Jeruzaléma, odporovali mu ti, kteří byli z obřízky:
3. "Vešel jsi k neobřezaným mužům a jedl jsi s nimi!"
4. Petr jim to tedy začal po pořádku vysvětlovat a řekl:
5. "Byl jsem ve městě Joppe a když jsem se modlil, spatřil jsem ve vytržení ducha vidění: jakousi nádobu, sestupující jako veliká plachta, spouštěná za čtyři cípy z nebe; a přišla až ke mně.
6. Když jsem do ní upřeně pohlédl, rozeznal jsem a spatřil čtvernohá zvířata země i šelmy a plazy a nebeské ptáky.
7. Tehdy jsem uslyšel hlas, který mi říkal: 'Vstaň, Petře, zabíjej a jez!'
8. Řekl jsem však: 'Nikoli, Pane, vždyť do mých úst nikdy nevstoupilo nic nečistého nebo poskvrněného.'
9. Ten hlas mi však podruhé odpověděl z nebe: 'Co Bůh očistil, ty neměj za nečisté!'
10. To se stalo třikrát a potom bylo všechno znovu vytaženo do nebe.
11. A hle, vtom stáli u domu, v němž jsem byl, tři muži, kteří ke mně byli posláni z Cesareje.
12. Duch mi tedy řekl, abych šel bez rozpaků s nimi. A šlo se mnou i těchto šest bratrů a vešli jsme do domu toho muže,
13. který nám vyprávěl, jak viděl ve svém domě anděla, který se před ním postavil a řekl mu: 'Pošli muže do Joppe a nech pozvat Šimona, který má příjmení Petr.
14. On ti bude mluvit slova, skrze která budeš spasen ty i celý tvůj dům.'
15. Když jsem tedy začal mluvit, sestoupil na ně Duch Svatý právě tak, jako na nás na počátku.
16. Tehdy jsem si vzpomněl na Pánovo slovo, jak říkal: 'Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým.'
17. Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych mohl zabránit Bohu?"
18. Když to tedy uslyšeli, upokojili se a začali slavit Boha se slovy: "Tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!"
19. Ti, kdo se rozprchli následkem soužení, které nastalo kvůli Štěpánovi, tedy přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a nemluvili Slovo nikomu kromě Židů.
20. Někteří z nich však byli muži z Kypru a Kyrény, kteří když přišli do Antiochie, mluvili k helénistům a kázali jim Pána Ježíše.
21. Pánova ruka byla s nimi a veliký počet jich uvěřil a obrátil se k Pánu.
22. Zpráva o tom se tedy donesla k sluchu církve, která byla v Jeruzalémě a vyslali Barnabáše, aby šel až do Antiochie.
23. Když tam tedy přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby z předsevzetí srdce zůstávali v Pánu.
24. Byl to totiž dobrý muž plný Ducha Svatého a víry. A veliký zástup lidí se přidal k Pánu.
25. Barnabáš tedy odešel do Tarsu vyhledat Saula,
26. a když ho nalezl, přivedl ho do Antiochie. A stalo se, že se po celý rok scházeli v tom sboru a učili veliký zástup, takže zde v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.
27. V těch dnech pak přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma.
28. Jeden z nich jménem Agabus povstal a oznamoval skrze Ducha, že po celém světě bude veliký hlad. (Ten také nastal za císaře Klaudia.)
29. Učedníci tedy stanovili, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům bydlícím v Judsku.
30. To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.

 

12. kapitola

1. V té době se král Herodes dal do toho, aby ubližoval některým z církve.
2. Popravil tedy Jakuba, Janova bratra, mečem,
3. a když viděl, že se to Židům líbilo, rozhodl se zatknout ještě i Petra. (A byly dny nekvašených chlebů.)
4. A když ho zajal, dal ho do vězení a svěřil šestnácti vojákům, aby ho hlídali, protože ho chtěl po Veliké noci vyvést lidu.
5. Petr byl tedy střežen ve vězení, avšak církev se za něj vroucně modlila k Bohu.
6. Noc předtím, než ho měl Herodes předvést, pak Petr spal mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.
7. A hle, postavil se k němu Pánův anděl a v místnosti zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho se slovy: "Rychle vstaň!" A řetězy mu spadly z rukou.
8. Tehdy mu anděl řekl: "Opásej se a obuj si sandály." A tak to udělal. Anděl mu řekl: "Oblékni si plášť a pojď za mnou."
9. Vyšel tedy a následoval ho; a nevěděl, že to, co se děje skrze anděla, je opravdové, ale domníval se, že má vidění.
10. Prošli první i druhou stráží, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Když vyšli ven, přešli jednu ulici a anděl od něj ihned odešel.
11. Tehdy Petr přišel k sobě a řekl: "Teď opravdu vím, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával."
12. Když to tedy zvážil, přišel do domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kam se jich mnoho sešlo a modlili se.
13. Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služebná jménem Rodé.
14. Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.
15. A oni jí řekli: "Blázníš!" Ale ona tvrdila, že je to tak. Řekli tedy: "Je to jeho anděl."
16. Petr však nepřestával tlouci. A když otevřeli, spatřili ho a užasli.
17. Ale on jim pokynul rukou, aby mlčeli a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení, a řekl: "Povězte to Jakubovi a bratrům." Potom vyšel a odebral se na jiné místo.
18. Když pak přišel den, nastal mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.
19. A když ho Herodes hledal a nenašel, vyslechl strážné a poručil je odvést. Potom se odebral z Judska do Cesareje a tam pobýval.
20. Tehdy se Herodes velice hněval na Nýrské a Sidonské. Přišli tedy jednomyslně k němu a když přesvědčili Blasta, královského komorníka, žádali o smír, protože jejich kraj byl zásobován z královského území.
21. Ve stanovený den se tedy Herodes oblečen do královského roucha posadil na soudnou stolici a pronesl k nim řeč.
22. A lid volal: "To je boží hlas, a ne lidský!"
23. A ihned ho ranil Pánův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a vypustil duši.
24. A Boží slovo rostlo a rozmáhalo se.
25. Když tedy Barnabáš a Saul vykonali tu službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana, který měl příjmení Marek.

 

13. kapitola

1. V církvi, která byla v Antiochii, pak byli někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, který byl vychován společně s tetrarchou Herodem, a Saul.
2. A když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: "Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal."
3. Tehdy na ně po půstu a modlitbě vložili ruce a propustili je.
4. Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, přišli do Seleukie a odtud odpluli na Kypr.
5. A když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; a měli s sebou i Jana jako pomocníka.
6. A když ten ostrov prošli až do Páfu, nalezli jakéhosi čaroděje, židovského falešného proroka jménem Barjezus.
7. Ten byl u místodržitele Sergia Pavla, rozumného muže, který si zavolal Barnabáše a Saula, protože toužil slyšet Boží slovo.
8. Ale Elymas, ten čaroděj (tak se totiž překládá jeho jméno), jim odporoval a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
9. Tehdy byl Saul, zvaný také Pavel, naplněn Duchem Svatým, upřeně na něj pohlédl
10. a řekl: "ďáblův synu, plný vší lsti a vší ničemnosti, nepříteli veškeré spravedlnosti, copak nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty?
11. A hle, Pánova ruka je nyní na tobě a budeš slepý a neuvidíš slunce až do uloženého času!" A ihned na něj padla mlha a tma a on začal chodit kolem a hledat, kdo by ho vedl za ruku.
12. Když tedy místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil a žasl nad Pánovým učením.
13. Když pak Pavel a ti, kdo byli s ním, vypluli z Páfu, dorazili do Perge v Pamfylii. Jan však od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma.
14. Oni tedy šli z Perge dál a přišli do Antiochie Pisidské. v sobotní den vešli do synagogy a posadili se.
15. A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim představení synagogy se slovy: "Bratři, jestliže máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte."
16. Pavel tedy vstal, pokynul rukou a řekl: "Izraelité a vy, kdo se bojíte Boha, slyšte:
17. Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce a pozdvihl tento lid, když pobýval v egyptské zemi, a vyvedl je z ní svou vztaženou paží.
18. Po dobu čtyřiceti let snášel jejich způsoby na poušti,
19. a když vyhladil sedm národů v zemi Kanán, rozdělil jim jejich zem losem.
20. Potom jim asi po čtyři sta padesát let dával soudce až do proroka Samuele.
21. Tehdy žádali o krále a Bůh jim dal Saula, syna Kísova, muže z pokolení Benjamínova, na čtyřicet let.
22. Potom ho odstranil a pozdvihl jim za krále Davida, kterému také vydal svědectví, když řekl: 'Nalezl jsem Davida, syna Isajova, muže podle svého srdce, který naplní všechnu moji vůli.'
23. Z jeho semene Bůh podle zaslíbení vzbudil Izraeli Spasitele - Ježíše,
24. před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.
25. A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: 'Já nejsem ten, za kterého mě pokládáte, avšak hle, přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.'
26. Bratři, synové rodu Abrahamova a kdokoliv se mezi vámi bojí Boha, vám bylo posláno toto slovo spasení.
27. Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho totiž nepoznali a odsoudili a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.
28. I když na něm nenašli žádnou smrtelnou vinu, žádali Piláta, aby byl usmrcen.
29. A když naplnili všechno, co o něm bylo napsáno, sňali ho ze dřeva a položili do hrobu.
30. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých
31. a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou teď jeho svědky před lidem.
32. A my vám kážeme dobrou zprávu: to zaslíbení, dané našim otcům.
33. Bůh je splnil nám, jejich synům, když vzkřísil Ježíše, jak je také napsáno ve druhém Žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
34. A že ho vzkřísil z mrtvých, aby se už nikdy nevrátil k porušení, řekl takto: 'Dám vám svatá a jistá požehnání Davidova.'
35. Proto říká i jinde: 'Svému Svatému nedáš spatřit porušení.'
36. David zajisté, když posloužil Boží vůli ve svém pokolení, zesnul a byl připojen ke svým otcům a spatřil porušení.
37. Ten, kterého Bůh vzkřísil, však porušení nespatřil.
38. Proto ať je vám známo, bratři, že skrze něj se vám prohlašuje odpuštění hříchů.
39. A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni Mojžíšovým zákonem, je skrze něj ospravedlněn každý, kdo věří.
40. Dejte tedy pozor, aby na vás nepřišlo to, co je napsáno v Prorocích:
41. 'Hleďte, pohrdavci, užasněte a rozplyňte se; neboť já dělám za vašich dnů dílo, dílo, jemuž neuvěříte, ani kdyby vám o něm někdo vypravoval.'"
42. Když potom vycházeli z té židovské synagogy, prosili pohané, aby jim ta slova mluvili i příští sobotu.
43. A když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé a zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem, kteří k nim mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.
44. Následující sobotu se pak sešlo téměř celé město, aby slyšeli Boží slovo.
45. A když Židé spatřili ty zástupy, byli naplněni závistí a s odporem a rouháním mluvili proti tomu, co říkal Pavel.
46. Pavel a Barnabáš však směle řekli: "Vám mělo být Boží slovo mluveno nejdříve, ale poněvadž ho odmítáte a soudíte sami sebe za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!
47. Tak nám to totiž přikázal Pán slovy: 'Postavil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasením až do posledních končin země.'
48. Když to tedy slyšeli pohané, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.
49. A Pánovo slovo se šířilo po celém tom kraji.
50. Židé však poštvali pobožné a ctihodné ženy i přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je ze svého kraje.
51. Oni tedy na ně vyklepali prach ze svých nohou a přišli do Ikonia.
52. Učedníci pak byli naplňováni radostí a Duchem Svatým.

 

14. kapitola

1. A v Ikoniu se také stalo, že vešli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků.
2. Ale ti Židé, kteří neuvěřili, rozezlili duše pohanů a poštvali je proti bratrům.
3. Ti tam tedy strávili dlouhý čas a směle mluvili v Pánu, který vydával svědectví slovu své milosti a působil, aby se skrze jejich ruce děla znamení a zázraky.
4. Obyvatelstvo města se tedy rozdělilo; jedni byli s Židy, ale jiní s apoštoly.
5. Když se je však pohané i Židé se svými vůdci pokusili potupit a kamenovat,
6. dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.
7. A tam kázali evangelium.
8. V Lystře pak sedával jeden muž nemohoucí na nohy, který byl chromý od lůna své matky a nikdy nechodil.
9. Ten poslouchal Pavla, jak mluví. A když na něj Pavel upřel pohled a viděl, že má víru na uzdravení,
10. řekl mocným hlasem: "Postav se zpříma na své nohy!" A on vyskočil a chodil.
11. Když tedy zástupy uviděly, co Pavel udělal, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: "Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!"
12. A říkali Barnabášovi Zeus a Pavlovi Hermes, protože hlavně on mluvil.
13. Kněz Diova chrámu, který byl před jejich městem, tedy přivedl k branám býky s věnci a chtěl se zástupy obětovat.
14. Když to však apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:
15. "Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy a kážeme vám evangelium, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe a zemi i moře a všechno, co je v nich.
16. Ten v minulých pokoleních nechával všechny pohany, aby chodili po svých cestách,
17. ačkoliv nenechal sám sebe bez svědectví, protože konal dobro, dával nám z nebe déšť a úrodné časy a nasycoval naše srdce pokrmem a potěšením."
18. A těmi slovy sotva upokojili zástupy, aby jim neobětovaly.
19. A vtom přišli z Antiochie a Ikonia Židé, a když přesvědčili zástupy, ukamenovali Pavla. Potom ho vytáhli ven z města, protože se domnívali, že zemřel.
20. Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vešel do města; a druhého dne odešel s Barnabášem do Derbe.
21. Když pak tomu městu kázali evangelium a získali mnoho učedníků, vrátili se do Lystry, Ikonia a Antiochie.
22. Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře, a že musíme vejít do Božího království skrze mnohá soužení.
23. A když jim v každé církvi vybrali starší, modlili se s postem a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.
24. Potom prošli Pisidii a přišli do Pamfylie.
25. A poté, co mluvili Slovo v Perge, odešli do Attalie
26. a odtud odpluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které vykonali.
27. A když tam přišli, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno skrze ně Bůh učinil a že otevřel dveře víry pohanům.
28. A strávili tam s učedníky delší dobu.

 

15. kapitola

1. Potom přišli někteří z Judska a učili bratry: "Nenecháte-li se obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni."
2. A když s nimi měl Pavel a Barnabáš nemalý spor a hádku, rozhodli, aby Pavel, Barnabáš a někteří další z nich šli s touto otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.
3. Když tedy byli církví vypraveni na cestu, procházeli Fénicií a Samařím a vyprávěli o obrácení pohanů a působili všem bratrům velikou radost.
4. A když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili jim, co skrze ně Bůh udělal.
5. Povstali však někteří věřící ze sekty farizeů, a říkali, že pohané musí být obřezáváni a že se jim má přikázat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.
6. Apoštolové a starší se tedy sešli, aby tu věc zvážili.
7. A když došlo k velkému dohadování, vstal Petr a řekl jim: "Bratři, vy víte, že mě Bůh mezi námi odedávna vyvolil, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili.
8. A Bůh, který zná srdce lidí, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako nám.
9. A neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich srdce.
10. Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když vkládáte na šíji učedníků jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my?
11. Věříme přece, že jsme spaseni milostí Pána Ježíše Krista tak jako oni."
12. Celé shromáždění tedy zmlklo a poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří vyprávěli, jaká znamení a zázraky dělal Bůh skrze ně mezi pohany.
13. A když umlkli, odpověděl Jakub: "Bratři, poslouchejte mě.
14. Šimon vyprávěl, jak Bůh poprvé pohlédl na pohany, aby z nich přijal lid svému jménu.
15. A s tím se shodují slova proroků, jak je napsáno:
16. 'Potom se navrátím a znovu postavím stánek Davidův, který padl. Jeho trosky znovu postavím a pozdvihnu jej,
17. aby zbytek lidí hledal Pána, i všichni pohané, nad nimiž je vzýváno mé jméno, praví Pán, který činí všechny tyto věci.'
18. Bohu jsou známé od věků všechny jeho skutky.
19. Proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu,
20. ale abychom jim napsali, ať se zdržují od věcí poskvrněných modlami, od smilstva, od masa zardoušených zvířat a od krve.
21. Mojžíš přece má od dávných věků kazatele v každém městě, poněvadž bývá čten každou sobotu v synagogách."
22. Tehdy se apoštolům a starším s celou církví zdálo dobré, aby do Antiochie poslali s Pavlem a Barnabášem muže, které mezi sebou vybrali, totiž Judu zvaného Barsabáš a Sílu, přední muže mezi bratry.
23. Poslali po nich tento dopis: "Apoštolové, starší a bratři zdraví ty, kdo jsou v Antiochii, v Sýrii a v Kilikii, bratry z pohanů.
24. Poněvadž jsme slyšeli, že z nás vyšli někteří, kteří vás zneklidnili svými slovy a rozrušili vaše duše, když říkali, že se musíte obřezat a zachovávat Zákon (což jsme jim nepřikázali),
25. zdálo se nám, jednomyslně shromážděným, dobré, abychom k vám poslali vybrané muže spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem,
26. lidmi, kteří vydali své životy pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.
27. Proto jsme poslali Judu a Sílu a oni vám ústně povědí totéž.
28. Duchu Svatému i nám se totiž zdálo dobré, nevkládat na vás žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí:
29. abyste se zdržovali od toho, co bylo obětováno modlám, od krve, od masa zardoušených zvířat a od smilstva. Budete-li se chránit těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi."
30. Když tedy byli propuštěni, přišli do Antiochie, shromáždili sbor a předali dopis.
31. A když ho přečetli, radovali se bratři z toho povzbuzení.
32. Juda se Sílou (kteří byli také proroci) tedy mnoha slovy povzbuzovali a posilovali bratry.
33. A když tam strávili nějaký čas, bratři je v pokoji propustili k apoštolům.
34. Sílovi se však zdálo dobré tam zůstat.
35. Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii také a učili a kázali s mnoha dalšími Pánovo slovo.
36. Po několika dnech pak Pavel řekl Barnabášovi: "Vraťme se nyní a navštivme své bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.
37. Barnabáš tedy chtěl, aby s sebou vzali i Jana zvaného Marek.
38. Pavel ale nepovažoval za správné vzít s sebou toho, který od nich odešel z Pamfylie a nešel s nimi do díla.
39. A vznikl mezi nimi tak ostrý spor, že se od sebe rozešli. Barnabáš tedy vzal s sebou Marka a odplul na Kypr,
40. Pavel si však vybral Sílu, a když ho bratři svěřili Boží milosti, odešel.
41. Procházel Sýrii a Kilikii a posiloval církve.

 

16. kapitola

1. Tehdy přišel do Derbe a Lystry, a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn jedné věřící Židovky, ale otce měl Řeka.
2. Jemu vydávali bratři, kteří byli v Lystře a Ikoniu, dobré svědectví.
3. Toho si Pavel přál vzít s sebou na cesty, a tak ho vzal a kvůli Židům, kteří byli v těch místech, ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)
4. A jak procházeli městy, předávali jim k zachovávání ta ustanovení, která rozhodli apoštolové a starší v Jeruzalémě.
5. A tak se církve upevňovaly ve víře a rozhojňovaly se v počtu každý den.
6. A když prošli Frygii a galatskou zem, Duch Svatý jim zabránil mluvit Slovo v Asii.
7. Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal.
8. Minuli tedy Mysii a přišli do Troady.
9. Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: "Přijď do Makedonie a pomoz nám!"
10. A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium.
11. Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole.
12. A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a římská kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní.
13. V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám.
14. Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15. A když byla pokřtěna ona i její dům, prosila nás: "Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte tu." A tak nás přinutila.
16. Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.
17. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!"
18. A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli z ní vyšel.
19. Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli je na náměstí k představeným.
20. A když je přivedli před městské úředníky, řekli: "Tito lidé bouří naše město! Jsou to Židé
21. a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!"
22. A tak proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi.
23. A když jim dali mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal.
24. Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou.
25. Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.
26. A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27. Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.
28. Pavel však hlasitě vykřikl: "Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!"
29. Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou.
30. Potom je vyvedl ven a řekl: "Páni, co mám dělat, abych byl spasen?"
31. Oni řekli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům."
32. A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě.
33. On je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl jim rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho domácí.
34. A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu.
35. Když pak nastal den, poslali úředníci biřice se slovy: "Propusť ty lidi!"
36. Žalářník tedy oznámil ta slova Pavlovi: "Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto nyní odejděte a běžte v pokoji."
37. Pavel jim ale řekl: "Zmrskali nás veřejně a bez soudu vsadili do vězení - nás, kteří jsme Římané - a teď nás chtějí tajně vyhnat? To opravdu ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás!"
38. Biřicové tedy ta slova oznámili úředníkům. A když uslyšeli, že to jsou Římané, dostali strach,
39. přišli a prosili je za odpuštění. Potom je vyvedli a žádali je, aby odešli z města.
40. Když tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, a když uviděli bratry, potěšili je a odešli.

 

17. kapitola

1. A když prošli Amfipolis a Apolonii, přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.
2. Pavel tedy podle svého zvyku vešel k nim a po tři soboty k nim promlouval z Písem.
3. Vysvětloval a předkládal jim, že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých a že "toto je Kristus: Ježíš, kterého vám kážu!"
4. Někteří z nich se dali přesvědčit a tak se k Pavlovi a Sílovi připojilo veliké množství pobožných Řeků i nemálo předních žen.
5. Ale ti Židé, kteří neuvěřili, vzpláli žárlivostí. Přibrali si některé zlé lidi z ulice, a když se shlukli, vzbouřili město a zaútočili na Jásonův dům. Hledali je totiž, aby je vyvedli před lid.
6. Když je však nenašli, táhli Jásona a některé bratry k představeným města a křičeli: "Ti, kteří vzbouřili celý svět, přišli i sem -
7. a Jáson je přijal! Ti všichni jednají proti císařským ustanovením, protože nazývají králem někoho jiného, totiž Ježíše!"
8. A tak rozrušili zástup i představené města, kteří to slyšeli.
9. Když však dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.
10. Bratři tedy hned v noci vyslali Pavla i Sílu do Berie. A když tam dorazili, šli do židovské synagogy.
11. Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak.
12. Mnozí z nich tedy uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů.
13. Když se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Berii, přišli také tam a rozbouřili zástupy.
14. Tehdy bratři ihned poslali Pavla, aby šel k moři, ale Síla a Timoteus tam zůstali.
15. A ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. A když dostali vzkaz pro Sílu a Timotea, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16. Když pak na ně Pavel čekal v Athénách, rozněcoval se v něm jeho duch, když viděl, jak je to město oddané modlám.
17. Rozmlouval tedy každý den s Židy a pobožnými lidmi v synagoze i s těmi, které potkal na tržišti.
18. Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové a někteří z nich říkali: "Co nám chce ten žvanil povídat?" A jiní: "Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev." Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.
19. Popadli ho tedy a vyvedli na Areopág se slovy: "Můžeme se dozvědět, co je to za nové učení, které hlásáš?
20. Přinášíš totiž našim uším nějaké podivné věci. Chceme tedy vědět, co to má být."
21. Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, totiž netrávili čas ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.
22. Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: "Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní lidé.
23. Když jsem tu totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: 'Neznámému bohu'. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji.
24. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama.
25. Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno.
26. A učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země; vyměřil jim uložené časy a hranice jejich přebývání,
27. aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho, ačkoli není daleko od žádného z nás.
28. Jím totiž žijeme, hýbeme se a trváme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho potomstvo.'
29. Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručností a důvtipu.
30. Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání,
31. protože určil den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých."
32. A když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, ale jiní řekli: "Poslechneme si o tom od tebe ještě jindy."
33. Tak Pavel vyšel z jejich středu.
34. Někteří muži se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionýsius Areopágský, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

 

18. kapitola

1. Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korintu.
2. A tam nalezl jednoho Žida jménem Akvilu, rodem z Pontu, který nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie (protože Klaudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma), a přidal se k nim.
3. A protože byl stejného řemesla, bydlel a pracoval u nich, neboť jejich řemeslem bylo dělat stany.
4. Každou sobotu však promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.
5. A když Síla a Timoteus přišli z Makedonie, Pavel byl puzen v duchu a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Kristus.
6. Když mu však odporovali a rouhali se, vytřásl svůj plášť a řekl jim: "Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům."
7. A když odtud odešel, vstoupil do domu jistého muže jménem Justus, Božího ctitele, jehož dům sousedil se synagogou.
8. Také Kristus, představený synagogy, uvěřil Pánu s celým svým domem a mnozí z Korintských, kteří naslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.
9. Pán tedy řekl v noci Pavlovi skrze vidění: "Neboj se, ale mluv a nemlč;
10. protože já jsem s tebou a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil; neboť mám mnoho lidu v tomto městě."
11. A tak tu zůstal půl druhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.
12. Když však byl Gallio místodržitelem Acháje, povstali Židé jednomyslně proti Pavlovi a přivedli ho před soudnou stolici
13. se slovy: "Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!"
14. A když měl Pavel otevřít ústa, řekl Gallio Židům: "Židé, kdyby se stala nějaká nepravost nebo bídný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout.
15. Ale když jsou to otázky o slovech a jménech a o vašem Zákoně, postarejte se o to sami, protože já tyto věci soudit nechci!"
16. A odehnal je od soudné stolice.
17. Všichni Řekové se tedy chopili Rostena, představeného synagogy, a bili ho před soudnou stolicí, ale Gallio na to vůbec nedbal.
18. Pavel tam však zůstal ještě mnoho dní. Když se potom rozloučil s bratry, odplul do Sýrie a s ním Priscilla i Akvila. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, protože složil slib,
19. a když dorazil do Efezu, nechal je tam; sám však vešel do synagogy a rozmlouval se Židy.
20. A když ho prosili, aby u nich zůstal déle, nesvolil,
21. ale rozloučil se s nimi a řekl: "Já musím nutně strávit tento nadcházející svátek v Jeruzalémě, ale bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím." Tehdy odplul z Efezu.
22. A když dorazil do Cesareje, vystoupil, pozdravil církev a odešel do Antiochie.
23. A když tam pobyl nějaký čas, odešel a postupně procházel galatský kraj i Frygii a posiloval všechny učedníky.
24. Do Efezu pak přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž mocný v Písmech, rodem z Alexandrie.
25. Ten byl vyučen Pánově cestě, a jelikož byl vroucího ducha, mluvil a přesně vyučoval o Pánu, ačkoliv znal jenom Janův křest.
26. Ten začal směle mluvit v synagoze, a když ho uslyšeli Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.
27. Když potom chtěl jít do Acháje, bratři ho povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. A když tam přišel, velmi pomohl těm, kteří skrze Boží milost uvěřili,
28. protože mocně překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písem, že Ježíš je Kristus.

 

19. kapitola

1. A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když tam nalezl některé učedníky,
2. řekl jim: "Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?" Ale oni mu řekli: "Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý."
3. Řekl jim: "Jak jste tedy pokřtěni?" A oni řekli: "Janovým křtem."
4. Pavel tedy řekl: "Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v toho, který měl přijít po něm, to jest v Krista Ježíše."
5. Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
6. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.
7. A bylo jich celkem okolo dvanácti mužů.
8. Pavel pak vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.
9. A když se někteří zatvrzovali, byli nepovolní a přede všemi zlořečili té cestě, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a každý den promlouval ve škole jistého Tyranna.
10. A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli slovo Pána Ježíše.
11. Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky,
12. takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli.
13. Někteří z potulných židovských zaklínačů se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy. Říkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!"
14. A to dělalo sedm synů židovského velekněze Skévy.
15. Zlý duch jim však odpověděl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?"
16. Ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se tedy na ně vrhl, přemohl je a zmocnil se jich, takže utekli z toho domu nazí a zranění.
17. A to vešlo ve známost mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efezu. Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.
18. Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a odhalovali své skutky.
19. Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A když spočítali jejich cenu, shledali, že stály padesát tisíc stříbrných.
20. Tak mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se.
21. A když se staly tyto věci, rozhodl se Pavel v duchu, že projde Makedonii a Acháji a půjde do Jeruzaléma. Řekl: "Až tam pobudu, musím také vidět Řím."
22. Dva z těch, kteří mu pomáhali, Timotea a Erasta, tedy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.
23. Tehdy nastal kvůli té cestě nemalý rozruch.
24. Jeden stříbrotepec jménem Demetrius, který dělal stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, totiž poskytoval nemalý výdělek řemeslníkům.
25. Ty svolal spolu s těmi, kteří dělali podobné věci, a řekl: "Muži, víte, že z tohoto řemesla je naše bohatství.
26. A vidíte i slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř po celé Asii ten Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí, protože říká: 'Ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové!'
27. Hrozí tedy nejen, že nastane krach našeho řemesla, ale také, že chrám veliké bohyně Artemis nebude považován za nic a bude poškozena důstojnost té, kterou ctí celá Asie i celý svět!"
28. A když to uslyšeli, byli naplněni hněvem a začali křičet: "Veliká je efezská Artemis!"
29. Celé město se tedy naplnilo rozruchem a když chytili Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy společníky na cestách, hnali se všichni společně do divadla.
30. (Když však chtěl Pavel jít mezi lid, učedníci ho nenechali.
31. Dokonce i někteří z předních mužů Asie, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali s prosbou, aby se nevydával do divadla.)
32. A jedni křičeli to, druzí ono, protože shromáždění bylo zmatené a mnozí ani nevěděli, proč se sešli.
33. Potom ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr tedy pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu.
34. Když ale poznali, že je to Žid, vydali všichni jeden hlas a křičeli asi dvě hodiny: "Veliká je efezská Artemis!"
35. A když městský sekretář upokojil zástup, řekl: "Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efezských je strážcem chrámu veliké bohyně Artemis a její sochy, která spadla z nebe?
36. A poněvadž jsou tyto věci nepopiratelné, je třeba, abyste zachovali klid a nedělali nic ukvapeného.
37. Přivedli jste totiž tyto muže, kteří ani nespáchali svatokrádež, ani se nerouhají vaší bohyni.
38. Jestliže má tedy Demetrius a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať jedni druhé žalují.
39. A pokud žádáte ještě něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.
40. Hrozí nám totiž, že budeme kvůli dnešku obviněni ze vzpoury, a není žádný důvod, který bychom mohli udat, proč jsme se tu srotili." A když to řekl, rozpustil shromáždění.

 

20. kapitola

1. Když pak to pozdvižení skončilo, svolal Pavel učedníky, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.
2. A když prošel ty kraje a povzbudil je mnohými slovy, přišel do Řecka
3. a pobyl tam tři měsíce. Poněvadž mu však Židé činili úklady, když měl vyplout do Sýrie, rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii.
4. Až do Asie ho tedy doprovázel Sopater z Berie, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe, také Timoteus, a z Asie Tychikus a Trofimus.
5. Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.
6. My jsme pak po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní.
7. A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl svou řeč až do půlnoci.
8. V horní místnosti, kde byli shromážděni, bylo hodně svítilen,
9. avšak jednoho mladíka jménem Eutychus, sedícího na okně, přemáhal hluboký spánek. A když Pavel mluvil ještě déle, byl spánkem přemožen a spadl z třetího poschodí dolů a zvedli ho mrtvého.
10. Pavel tedy sestoupil dolů, padl na něj, objal ho a řekl: "Neznepokojujte se, vždyť jeho duše je v něm!"
11. Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, pojedl a ještě dlouho hovořil, až do rána, a tak odešel.
12. A toho chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.
13. My jsme tedy šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme k sobě měli vzít Pavla; tak to totiž nařídil, protože chtěl jít sám pěšky.
14. A když se s námi v Assu setkal, vyzvedli jsme ho a přijeli jsme do Mitylény.
15. Potom jsme odtud odpluli a druhého dne jsme se dostali naproti ostrovu Chios. Následující den jsme připluli k Sámu a zůstali jsme v Trogylliu. Nazítří jsme pak dorazili do Milétu.
16. (Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, protože spěchal, aby se pokud možno dostal na den Letnic do Jeruzaléma.)
17. Z Milétu tedy poslal zprávu do Efezu a zavolal k sobě starší církve.
18. Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:
19. Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů;
20. jak jsem neopomněl nic užitečného, abych vám to neoznámil a neučil vás veřejně i po domech;
21. jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista.
22. A hle, já nyní jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma a nevím, co se mi v něm má stát,
23. mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení.
24. Ale já na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží milosti.
25. A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář.
26. Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech lidí,
27. protože jsem neopomněl oznámit vám veškerou Boží vůli.
28. Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví.
29. Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.
30. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.
31. Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého z vás.
32. A nyní vás, bratři, svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vybudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
33. Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani roucho.
34. Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávaly tyto ruce.
35. Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: 'Požehnanější je dávat, než dostávat.'"
36. A když to řekl, poklekl s nimi všemi a modlil se.
37. A všichni se dali do velikého pláče, padali Pavlovi kolem krku a líbali ho.
38. Nejvíce se rmoutili nad těmi slovy, která řekl - že už nikdy nespatří jeho tvář. A tak ho doprovázeli k lodi.